Páginas vistas en total

domingo, noviembre 18, 2012

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

38. smysl zákona - svoboda činit dobré
Čáslav 18.11.2012






Vešel opět do synagógy; a byl tam člověk s odumřelou rukou. Číhali na něj, uzdraví-li ho v sobotu, aby jej obžalovali.  On řekl tomu člověku s odumřelou rukou: „Vstaň a pojď doprostřed!“  Pak se jich zeptal: „Je dovoleno v sobotu jednat dobře, či zle, život zachránit, či utratit?“ Ale oni mlčeli.  Tu se po nich rozhlédl s hněvem, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu člověku: „Zvedni ruku!“ Zvedl ji, a jeho ruka byla zase zdravá.  Když farizeové vyšli, hned se proti němu s herodiány umlouvali, že ho zahubí. Marek 3:1-6

En otra ocasión entró en la sinagoga, y había allí un hombre que tenía la mano paralizada. Algunos que buscaban un motivo para acusar a Jesús no le quitaban la vista de encima para ver si sanaba al enfermo en sábado. Entonces Jesús le dijo al hombre de la mano paralizada: —Ponte de pie frente a todos. Luego dijo a los otros: —¿Qué está permitido en sábado: hacer el bien o hacer el mal, salvar una vida o matar? Pero ellos permanecieron callados. Jesús se les quedó mirando, enojado y entristecido por la dureza de su corazón, y le dijo al hombre: —Extiende la mano. La extendió, y la mano le quedó restablecida. Tan pronto como salieron los fariseos, comenzaron a tramar con los herodianos cómo matar a Jesús. Marcos 3:1-6

Malujeme Ježíšuv portrét, teď jeden velmi důležitý rys jeho podoby: Ježíš a zákon... Co udělá s Ježíšovou tváří? Ježíš a zákon...

Význam zákona pro Izraelce se dá vyjádřit ze situace poutníka v poušti: Co je pro poutníka v poušti životně důležité? Směr cesty. A zákon se hebrejsky řekne "tora" a znamená to taky "tam". Zákon byl tedy pro Židy jako ukazatel cesty v poušti. Takový má smysl, význam a hodnotu.

Stačí směr jen naznačit? Není to to nejlepší? Nejpřímější cesta? Tak zákon chápali spíš řecky mluvící židé z diaspory. Pro ně bylo nejdůležitější Desatero jako principiální zákon.

Nebo je lepší popisovat každý krok? Kdyby byla řada ukazatelů, všechny na dohled, jedna od druhé. Sice by se mohla cesta (bude) klikatit, ale... nebylo by víc jistoty?
Tak to měli farizeové a zákoníci. Rozpracovávali zákon do spousty směrovek.

Izraelci měli pojetí zákona jako ukazatele cesty v poušti v dvojím pojetí. Principiální a detailní.
Co je lepší podle vás? Mít jednu, dvě, tři zásadní směrovky pro život... nebo spíš víc ukazatelů...?

Ježíš jakoby byl blíž tomu principiálnímu, taky jakoby dával spíš jednu "zásadní, dálkovou směrovku" - třeba "milovat budeš Boha a bližního a sebe".
Ale jeho vztah k zákonu byl ještě jiný. Dalo by se říci, že jeho vztah k zákonu byl "svobodný"? A co to znamená? Nedbal snad na jeho směrovky?
To pořád není to podstatné o Ježíšovi a jeho vztahu k zákonu... Musí se to vyjádřit ještě jinak.

Je pro poutníka v poušti ještě něco důležité? Napovím. Jak je důležitá vzdálenost (do oázy třeba)?

Poutník potřebuje znát směr... bez něj se ztratí. ale když je vzdálenost do oázy nejistá nebo moc velká... tak se zase může stát, že poutník už ani nebude chtít nebo moci jít dál...
(Jsme v naší době víc dezorientováni (že nevíme kudy kam) nebo víc - unaveni (nejdeme nikam)...?)

Co pomáha se vzdáleností? Když už se nechce dál...
Potěšit, povzbudit...- Víš, jak chutná voda přímo ze studny, víš... jak jsou stromy v oáze krásné, víš, jak...
Postrašit... - Víš, co se stane, když nepůjdeš dál, víš, za jak dlouho ti dojde voda, víš, co se stane, když sejdeš z cesty, víš, co se stane s člověkem, když zůstane v poušti, víš, jak se umírá na žízeň?

Jakže to měl Ježíš se zákonem? Pomůže nám mluvit nejen o směru cesty, ale taky o vzdálenosti k cíli. On víc těšil nebo děsil? Nebo ještě jinak?

Ještě trochu jinak. "Vzdálenost" je zvláštní "atribut", "hodnota". Není jenom ode mě k cíli. To člověka může dost zmást, když to má takhle - objevuje se optický klam, kterému se říká "fata morgana".
to je omyl postmoderního člověka - jde jen o vzdálenost ode mě k cíli mé touhy, a je to omyl zrádný a velmi matoucí.

Může totiž být taky vzdálenost vzájemná. (Blízkost vzájemná). Jako děti jsme - když někdo řekl: Pojď sem! - rádi odpovídali: proč bych chodil, máš to ke mně stejně daleko. Časem jsem pochopil, že to tak neplatí. Vzdálenost vzájemná se měří docela jinak.
Není to jakási vzdálenost mezi námi. Ani to není jen vzdálenost mezi námi "krát dvě" (měřená ode mě k tobě, od tebe ke mně). Vzdálenost vzájemná se měří docela jinak

(Není statická). Spíš prostě je nebo není. Je blízkost nebo vzdálenost.
Jaksi se "děje". "Teď". Objevuje se a mizí. Mění se Najednou. Stačí jakoby "málo" a stane se hodně. (Stačí pohled, stačí slovo... Přece máte zkušenost s odpouštěním!) Byla světelné roky a najednou je na dotek. Byla na dotek a najednou je nezměrná.

To byla zkušenost s Ježíšem, zkušenost Ježíšem otevřená: Bůh vám nabízí svou blízkost. Ježíš je tím, u koho se ta nabídka "aktualizuje, kde se blízkost Děje". Ježíš žil z toho a s tím: "Bůh blízko". to je ještě něco docela jiného než "kudy do oázy" nebo "jak daleko je ode mě do oázy..." Z toho vychází Ježíšova svoboda vůči zákonu (směrovce nebo směrovkám). (Ukazatele cesty na jednu stranu oázu přibližují, na druhou vzdalují...)
Ten člověk s chromou rukou má prožít, že teď je Bůh blízko. tak to prožije. I když zákon říká, že to může počkat. Jde o to: Být ne "poučený" nebo "ponouknutý" k dobrému. ale svobodný k dobrému. "Vycházejte" z blízkosti mezi mnou a Tebou.

Takovou bezprostřednost - můžete prožít - i působit... Jsem najednou překvapen, že Tijsem blízko, že Tobě mohu být blízko.
Tedy: Jde o Boha. Nejde o to se někam dostat. Ale k Bohu. Bůh vám nabízí blízkost. Ta zkušenost se přelévá do zkušenosti blízkosti druhých lidí. (Porozumění, pochopení, soucit...)

Ježíš měl i pro farizeje soucit. Jejich srdce bylo tvrdé. Staralo se jen o směrovky na cestě a trvalo na nich tak , že se ztratilo. Zapoměli, že vzdálenost je vzájemná a že se děje div "náhlé blízkosti", darované blízkosti. Bez smyslu pro vzájemnou blízkost totiž srdce "ztvrdne a umře". Kolik lidí už "jakoby bylo bez srdce"?

Bůh vám nabízí svou blízkost. to osvobozuje krásně, překvapivě k dobrému. Vrací život. To je "spasení"

Děkujeme za div, zázrak vzájemné blízkosti.
bratr farář Pavel Jun