Páginas vistas en total

domingo, diciembre 02, 2012

NEDĚLNÍ SLOVO-PALABRA DEL DOMINGO

39.Ježíš a zákon IV
Čáslav 02.12.2012





Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. 
Matouš 5:8
Dichosos los de corazón limpio,porque ellos verán a Dios.
Mateo 5.8 

Malujeme portrét Ježíše Nazaretského - Krista v naději, že zkušenost, která s Ním byla, se nás dotkne také.
Dnes máme znovu šanci... docela velikou, mluvilo se totiž o špíně a čistotě. A zkušenosti se špínou a čistotou bychom mohli rozumět, je jednou z přirozených a základních zkušeností života...

Připomenu k ní dvě věci:
a) zkušenost špíny a čistoty je zkušenost rozlišování mezi zlem a dobrem, zkušenost hodnocení; špína je zlá, čistota je dobrá.

Z čeho toto jednoznačné hodnocení vychází?
Jde jen o to, že se nám spojuje špína a nemoc (čistota a zdraví)?
Nebo jde o to, že špína znamená "příměs" přidání něčeho jiného, nepatřičného, co být nemusí a nemá, zlo je něco víc, nepatřičného, cizího, zbytečného a nekvalitního?
Nebo ještě víc jde o to, že špinavý člověk ze sebe nemá dobrý pocit, a druzí ho taky mít nemohou - člověk se špínou stává nepřijatelný a to je zlé?
Obraz čistoty a špíny se nabízel odedávna pro vyjádření nejhlubší roviny života - přijatelnosti "vůbec", zásadní otázky: pohybuji se v oblasti dobrého nebo zlého - v oblasti svatého nebo profánního, čistoty nebo špíny? Jsem na straně Dobra vůbec, Boží nebo ne?

Čtyři roviny zkušenosti dobra nebo zla... Zdraví, dobrý pocit ze sebe, přijatelnost, být na straně Boží.

b) ke zkušenosti znečištění patří tohle: "zlo je invazivní", špína je "nakažlivá". Znečistit se je tak snadné a rychlé. Stačí se dotknout "špinavého - a špína na vás ulpí. Budete se muset umýt, vyprat šaty. Ušpinění se děje "mimovolně", mimoděk, samo-sebou, každým dotykem se špínou. Očistit se - to stojí dost úsilí, špína se musí smýt nebo setřít.
Naopak to neplatí. Čistý se dotkne špinavého a nepředá svou čistotu... Sám se zašpiní. Špína nakazí čistotu dotykem, naopak to rozhodně neplatí. Čistota vyžaduje péči a opatrnost.

To je zkušenost s dobrem - jako když je slabší. (Je přirozenější, že když potkáte hněv, že "na vás přejde", že se taky rozhněváte, že na nenávist odpovíte nenávistí nebo lhostejností (což vyjde nastejno)...

Zákoníci kolem Ježíše ví o té nejhlubší rovině Dobra - jde o to být "čistý před Bohem", být na straně Boží a znají tíhu a vážnost úsilí o čistotu...
Jejich zájem je: dostat se na stranu Dobra - Boží, být přijatelný lidem a Bohu; a neúčastnit se toho předávání špíny - Zla dál a to stojí hodně úsilí, opatrnosti, vyhýbání se a očišťování se...
K tomu je zákon, abychom se nedostali do kontaktu s nečistým, abycho se udrželi aspoň jakž takž čisté - přijatelné sobě, druhým, Bohu.

Ale teď ten ježíš... To je tak Jinak!
On si jde za "nečistými", celníky, hříšníky, k pohanům, nemocným... jakoby nic. A ono opravdu "Nic"... nic z toho, čeho se dalo bát a co se dalo čekat.
Takhle to je: Ne že jejich špína přechází na Něj, ale jeho čistota přechází na ně. Zkušenost s dobrem a zlem se obrací naruby.
To je podstata zkušenosti s ježíšem: čistý očišťuje špinavé... dobré má navrch.

Tak je to s čistotou a špínou - dobrem a zlem u Ježíše (u Boha).

Ježíš mluví o čistotě srdce (proti čistotě rukou). O čistotě zevnitř, o čistotě, která působí.
Čisté srdce je srdce, kterého se "dotkl Bůh". To je srdce, které ztratilo výlučné zaujetí sebou samým. Které prožilo - nebo vytušilo, že Dobro od Boha je silnější... že bere zlo do sebe a zlo se v něm ztrácí.
Není to jen tak - nejdeme jen k vánocům, ale víme i o velikonocích - je to vykoupeno, stojí to... oběť. ale stejně, právě tak... dobro od boha je silnější...

Patří k tomu objev (zkušenost): Starost o vlastní čistotu - přijatelnost se stává (byla) součástí invaze zlého v tomhle světě. Člověk se stará (bojí a usiluje) sám o sebe, ztrácí se mu přitom druhý člověk a Bůh a tím se ocitá bezbranný vůči zlému nebo dokonce na jeho straně.
Proto se zdá být špína tak silná, "setrvalá" a nebezpečná. Nakazí srdce strachem. A uzavře ho. Jak mu potom pomoci?

Čisté srdce - je srdce otevřené, má je člověk, který se nenechá uvěznit starostí, protože je zaujat ne sebou a svým strachem, ale druhým, Bohem.

Začíná advent. Otvírá se velká možnost být zaujat ne sebou a "dobrem a zlem pro mě", ale přicházejícím, hostem, s kterým se děje ten div, že špína - Zlé přestává mít navrch: vlastně jde jen o to pustit hosta dál.

Ať naše srdce nepropadá léčkám, které mu připravuje strach.

bratr farář Pavel Jun