Páginas vistas en total

jueves, diciembre 26, 2013

SVÁTEČNÍ SLOVO - PALABRA FESTIVA

Vánoční radost

Čáslav 26.12.2013

 Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.
  Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. 
Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“
 A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:
 “Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ Lukáš 2:10-14

Pero el ángel les dijo: «No tengáis miedo. Mirad que os traigo buenas noticias que serán motivo de mucha alegría para todo el pueblo.
Hoy os ha nacido en la ciudad de David un Salvador, que es Cristo el Señor. 
 Esto os servirá de señal: Encontraréis a un niño envuelto en pañales y acostado en un pesebre.» 
De repente apareció una multitud de ángeles del cielo, que alababan a Dios y decían: 
«Gloria a Dios en las alturas,y en la tierra paz a los que gozan de su buena voluntad. Lucas 2:10-14

Vánoční radost... jak je to s ní?

Jak vůbec poznáte radost?
Nejprve - jak ji poznáte na druhém? Je vidět, ne? Vidíte: Úsměv. rozzářené oči. Ruce nad hlavou. Slzy v očích. Gesto - nejrůznější gesto (zaťatá pěst, ruce vyletí vzhůru...).  Slyšíte neartikulovaný výkřik.
Projděte si vánoční obrazy - Betlémů s Dítětem, Marií, Josefem, pastýři, anděly. Na většině radost takhle není.
Jaká je tedy vánoční radost?

Je těžké se radovat? Nebo je radost docela samovolná, prostě přijde, když je důvod?
Co bývá důvodem k radosti? Leccos...? Vítězství, zisk, dar, úspěch, uznání, neúspěch druhého, náklonnost, pochopení...

A co je vlastně radost - jaký pocit k ní patří? Těžké popsat takhle širokou věc? Dalo by se to takhle? "Chce se mi... Chce se mi... mně se opravdu chce - žít...?"

Jak je to s vánoční radostí?
Když si představíte vánoční situaci... (Betlém, dítě, Marie, Josef, andělé, pastýři...)

Jaká je vánoční radost?

Marie... "Jsem služka Páně". Není vítězoslavná. Je pokorná.
A je velmi něžná - přijímá se jako bezbranné dítě. 
Je užaslá. Úžas - něco nečekaného, nečekatelného, nepatřičného se děje... V obrázcích vánoční situace bývá jakési strnutí.
Je tichá. (Až pasivní...)
A Josef... Je bezradná. Zvláštní bezradností. Není co přidat, nejsem co platný nebo spíš - dostal jsem se k tomu, ani nevím jak. 
A andělé... Padá shora...
A pastýři... i pastýři jsou při tom... Je široká, otevřená a přístupná naprosto všem, nejsou vyloučeni ani... ani... (Není to tak, že jeden se raduje a druhý...)
Jaká vám ještě připadá?

Zvláštní radost... Co je důvodem vánoční radosti?
Nečekané dítě v klíně jedné ženy?
Je to Dítě, které... ztělesní Boha, jeho náklonnost, Boží "chce se mi... být s vámi...". Tohle jsou vánoce: Bůh dává najevo - "chce se mi... chce se mi být s vámi - (tedy:) to znamená - mám z vás (pro vás, kvůli vám) radost..."

Vánoční radost je:  Bůh má v lidech zalíbení. "Jste chtěni".
A v tomhle je vánoční Radost úžasná. Je to Radost, která se ve vás jen odráží a jinak se o nic ve vás neopírá. O nic ve vás se neopírá!!! To "chce se..." není moje prvotně, jen mě potkává a i mě se týká a prochází mnou... a jen se ve mně odráží. (Nemá žádný jiný důvod, žádný důvod, který by mně byl k dispozici, kterým bych se mohl pyšnit, a spíš ještě - o který bych se musel bát).
A vy pak můžete také začít chtít, začnete také chtít Boha a druhé lidi a život a budoucnost. Začínáte chtít milovat.
Radost a láska takhle souvisí - a na příběhu Ježíše se dá pochopit proč... (Chce se mi žít - kvůli Tobě, protože Tobě se chce žít kvůli mně.)
A to je vánoční radost. Je prvně Boží. A potom vzájemná.

Tedy: Radost, ta vánoční, ta nejhlubší, ta od Boha, je pokorná, něžná, užaslá, tichá, trochu bezradná, široká, přichází shora; jen se v nás odráží to Boží: chce se... mi být s vámi;
 a o nic v nás se neopírá.

(O vánocích se připomíná tohle: Bůh vás chce, chce být s vámi, v bezprostřední blízkosti, bez strachu... tedy má z vás radost (chce vás a vy můžete chtít jeho a druhé lidi a život).

Děkujeme za to, že nás bereš do své Radosti. Ať jsme vůči ní vnímaví.

bratr farář Pavel Jun


domingo, diciembre 08, 2013

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

Čáslav 8.12.2013


Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‘ Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel. Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu,
 vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít. Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. Nemyslete si, že můžete říkat: ‚Náš otec je Abraham!‘ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.  Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.  Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já – nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.  Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“ Matouš 3:1-12


En aquellos días se presentó Juan el Bautista predicando en el desierto de Judea. Decía: «Arrepiéntanse, porque el reino de los cielos está cerca.» Juan era aquel de quien había escrito el profeta Isaías: «Voz de uno que grita en el desierto: “Preparen el camino para el Señor, háganle sendas derechas.” »La ropa de Juan estaba hecha de pelo de camello. Llevaba puesto un cinturón de cuero y se alimentaba de langostas y miel silvestre. Acudía a él la gente de Jerusalén, de toda Judea y de toda la región del Jordán.Cuando confesaban sus pecados, él los bautizaba en el río Jordán. Pero al ver que muchos fariseos y saduceos llegaban adonde él estaba bautizando, les advirtió: «¡Camada de víboras! ¿Quién les dijo que podrán escapar del castigo que se acerca? Produzcan frutos que demuestren arrepentimiento. No piensen que podrán alegar: “Tenemos a Abraham por padre.” Porque les digo que aun de estas piedras Dios es capaz de darle hijos a Abraham. El hacha ya está puesta a la raíz de los árboles, y todo árbol que no produzca buen fruto será cortado y arrojado al fuego. »Yo los bautizo a ustedes con2 agua para que se arrepientan. Pero el que viene después de mí es más poderoso que yo, y ni siquiera merezco llevarle las sandalias. Él los bautizará con el Espíritu Santo y con fuego. Tiene el rastrillo en la mano y limpiará su era, recogiendo el trigo en su granero; la paja, en cambio, la quemará con fuego que nunca se apagará.» Mateo 3:1-12

domingo, diciembre 01, 2013

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

 Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje.‘ A ten člověk je hned pošle.“ To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka:‚Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.‘ Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal.  Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech! Matouš 21:1-9


 Cuando se acercaban a Jerusalén y llegaron a Betfagué, al monte de los Olivos, Jesús envió a dos discípulos con este encargo: «Vayan a la aldea que tienen enfrente, y ahí mismo encontrarán una burra atada, y un burrito con ella. Desátenlos y tráiganmelos. Si alguien les dice algo, díganle que el Señor los necesita, pero que ya los devolverá.» Esto sucedió para que se cumpliera lo dicho por el profeta: «Digan a la hija de Sión: “Mira, tu rey viene hacia ti, humilde y montado en un burro, en un burrito, cría de una bestia de carga.” »Los discípulos fueron e hicieron como les había mandado Jesús.Llevaron la burra y el burrito, y pusieron encima sus mantos, sobre los cuales se sentó Jesús.Había mucha gente que tendía sus mantos sobre el camino; otros cortaban ramas de los árboles y las esparcían en el camino. Tanto la gente que iba delante de él como la que iba detrás, gritaba: —¡Hosanna2 al Hijo de David! —¡Bendito el que viene en el nombre del Señor! —¡Hosanna en las alturas! Mateo 21:1-9

domingo, noviembre 24, 2013

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

Čáslav 24.11.2013


 »Si presentas una ofrenda de cereal cocida a la olla, la ofrenda será de flor de harina con aceite.

Así preparada la ofrenda de cereal, se la llevarás al Señor, es decir, se la llevarás al sacerdote, quien la presentará en el altar.

El sacerdote, luego de tomar una parte como ofrenda memorial, la quemará en el altar. Es una ofrenda presentada por fuego de aroma grato al Señor.
El resto de la ofrenda de cereal será para Aarón y sus hijos. Entre las ofrendas por fuego que se presentan al Señor, ésta es sumamente sagrada.
»Ninguna ofrenda de cereal que ustedes presenten al Señor se hará de masa fermentada, porque en una ofrenda al Señor presentada por fuego no se deben quemar ni miel ni levadura.
Llevarán al Señor levadura y miel como ofrenda de primicias, pero no las pondrán sobre el altar como aroma grato. 
Todas las ofrendas de cereal las sazonarán con sal, y no dejarán que les falte la sal del pacto de su Dios. A todas las ofrendas deberán ponerles sal. Leviticus 2:7-13



  Jestliže tvým darem bude přídavná oběť připravená v kotlíku, ať je připravena z bílé mouky s olejem. Takto připravenou přídavnou oběť přineseš Hospodinu: předáš ji knězi a on ji donese k oltáři.Kněz oddělí hrst přídavné oběti a jako připomínku ji na oltáři obrátí v obětní dým. Jako oběť ohnivá bude libou vůní pro HospodinaZbytek přídavné oběti připadne Áronovi a jeho synům jako velesvatý podíl z ohnivých obětí Hospodinových.
Žádná přídavná oběť, kterou přinesete Hospodinu, nebude připravována kvašením; žádný kvas a žádný med neobrátíte v obětní dým jako ohnivou oběť Hospodinu.

Můžete je přinést Hospodinu jako dar z prvotin, ale nebudou na oltáři obětovány v libou vůni.Každý dar své přídavné oběti solí osolíš. Nenecháš svou přídavnou oběť bez soli smlouvy svého Boha. S každým svým darem přineseš sůl. Leviticus 2:7-13


Dichosos los perseguidos por causa de la justicia, porque el reino de los cielos les pertenece. »Dichosos serán ustedes cuando por mi causa la gente los insulte, los persiga y levante contra ustedes toda clase de calumnias.  Alégrense y llénense de júbilo, porque les espera una gran recompensa en el cielo. Así también persiguieron a los profetas que los precedieron a ustedes. Ustedes son la sal de la tierra. Pero si la sal se vuelve insípida, ¿cómo recobrará su sabor? Ya no sirve para nada, sino para que la gente la deseche y la pisotee.  Ustedes son la luz del mundo. Una ciudad en lo alto de una colina no puede esconderse.  Ni se enciende una lámpara para cubrirla con un cajón. Por el contrario, se pone en la repisa para que alumbre a todos los que están en la casa.  Hagan brillar su luz delante de todos, para que ellos puedan ver las buenas obras de ustedes y alaben al Padre que está en el cielo
Mateo 5:10-16

Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.  Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.  Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi. Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře.  A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.Matouš 5:10-16

domingo, noviembre 17, 2013

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

Čáslav 17.11.2013


Až vyhladí Hospodin, tvůj Bůh, pronárody, jejichž zemi ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, a ty si je podrobíš a usadíš se v jejich městech a domech,
oddělíš si tři města uprostřed své země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, abys ji obsadil.
Upravíš si k nim cestu a rozdělíš na tři díly území své země, kterou ti přiděluje do dědictví Hospodin, tvůj Bůh, aby tam mohl utéci každý, kdo zabil.
A tak tomu bude s tím, kdo zabil a uteče se tam, aby zůstal naživu: Kdo zabil svého bližního neúmyslně, aniž jej kdy předtím nenáviděl,
třeba ten, kdo by šel se svým bližním do lesa rubat dříví a rozmáchl se sekerou při kácení stromu a železo by se vysmeklo z topůrka a zasáhlo jeho bližního tak, že by zemřel, ten ať se uteče do jednoho z těch měst, aby zůstal naživu.
Jinak by ho-jako vraha pronásledoval v rozhořčení svého srdce krevní mstitel, a kdyby cesta byla příliš daleká, dostihl by ho a zabil by ho. On však není hoden smrti, protože zabitého neměl nikdy předtím v nenávisti.
 Proto ti přikazuji: „Oddělíš si tři města.“  Deuteronomium 19:1-7

Cuando el Señor tu Dios haya destruido a las naciones cuyo territorio va a entregarte, y tú las hayas expulsado y te hayas establecido en sus ciudades y en sus casas,
 apartarás tres ciudades centrales en la tierra que el Señor tu Dios te da en posesión.
 Dividirás en tres partes la tierra que el Señor tu Dios te da por herencia, y construirás caminos para que cualquiera que haya cometido un homicidio pueda ir a refugiarse en ellas.
 »En cuanto al homicida que llegue allí a refugiarse, sólo se salvará el que haya matado a su prójimo sin premeditación ni rencor alguno. 
Por ejemplo, si un hombre va con su prójimo al bosque a cortar leña, y al dar el hachazo para cortar un árbol el hierro se desprende y golpea a su prójimo y lo mata, tal hombre podrá refugiarse en una de esas ciudades y ponerse a salvo.
 Es necesario evitar grandes distancias, para que el enfurecido vengador del delito de sangre no le dé alcance y lo mate; aquel hombre no merece la muerte, puesto que mató a su prójimo sin premeditación.
 Por eso te ordeno apartar tres ciudades. Deuteronomio 19:1-7

Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: ‚Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.‘
 Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu. 
Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě,
nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.
Dohodni se se svým protivníkem včas, dokud jsi s ním na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi, a byl bys uvržen do vězení.
 Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře. Matouš 5:21-26


Ustedes han oído que se dijo a sus antepasados: “No mates, y todo el que mate quedará sujeto al juicio del tribunal.”
 Pero yo les digo que todo el que se enoje con su hermano quedará sujeto al juicio del tribunal. Es más, cualquiera que insulte a su hermano quedará sujeto al juicio del Consejo. Pero cualquiera que lo maldiga quedará sujeto al juicio del infierno.
 »Por lo tanto, si estás presentando tu ofrenda en el altar y allí recuerdas que tu hermano tiene algo contra ti,
deja tu ofrenda allí delante del altar. Ve primero y reconcíliate con tu hermano; luego vuelve y presenta tu ofrenda.
 »Si tu adversario te va a denunciar, llega a un acuerdo con él lo más pronto posible. Hazlo mientras vayan de camino al juzgado, no sea que te entregue al juez, y el juez al guardia, y te echen en la cárcel.
Te aseguro que no saldrás de allí hasta que pagues el último centavo.
Mateo 5:21-26




domingo, septiembre 22, 2013

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

71. vzkříšení, obrácení, osvícení

Čáslav 22.9.2013 (křestní neděle)

Ježíš k nim opět promluvil a řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ Jan 8.12

Na cestě, když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe. Skutky 9:3

Ještě jednou o zjevení Vzkříšeného. Malou přípravu k pochopení:

Mohli bychom mluvit o různých konstelacích tmy a světla?

Nejprve si představte jenom tmu. Naprostou.
Potom tohle: Jak opravujeme domek - tak se v něm rok nesvítilo, dělala se nová elektroinstalace. Pak přišli elektromontéři. Zapojovali dráty, ale přišla noc. Oni si vytáhli svítilny - čelovky, a mohli pracovat dál. Kam se dívali, tam měli kužel světla. Kužel světla těkající tmou.
Potom tohle: Pozdě v noci jsme mohli v domě zapnout světla ve většině pokojů. Svítící dům.
Potom: Ráno přišlo ráno. Slunce. Den.

Tma.
Kužel světla těkající tmou. (Měli byste znát: kužel světla, podle zájmu, pozornosti proniká tmou - podle mého, mým směrem...)
Svítící dům. (Malý uzavřený prostor, v kterém má převahu světlo).

Co z toho znáte nejvíc, která konstelace je vám nejpřirozenější?

Mluvili jsme o vzkříšení, o zjevení Vzkříšeného Marii, pak učedníkům. Ale... ale to byli lidé, kteří bývali s Ježíšem. Jedli s ním, chodili s ním po krajině, na vlastní oči viděli, jak se chová k jiným lidem...
Po Jeho smrti - se zvláštním způsobem navázalo na to minulé - a to je Vzkříšení? Prostě: nit se přetrhla, byla navázána?

A co my - nezůstáváme pak docela mimo hru? Minuli jsme se s Ježíšem o celých 2000 let. U nás přece není na co navazovat.

Tak pro vás mám ještě jednoho svědka toho vzkříšeného. Apoštola Pavla. Pavel taky s Ježíšem nechodíval. ale tvrdí (1 K 15:3n), že se mu zjevil.
Jak vypadalo jeho potkání Vzkříšeného? Jak popisuje potkání Vzkříšeného? Jako světlo.

Jak jsme si stavěli konstelace tmy a světla, tak bylo zřetelné, že světlo a tma jsou v protikladu.

My máme život takhle, opravdu v protikladnosti, napětí.
Nejobecněji se to dá vyjádřit jako protiklad (a boj) dobra a zla. Symbolizovat se dá spoustou protikladných slov a obrazů. (Všechna slova mají svůj protějšek (radost- smutek, krása-ošklivost)?)

Jedním z nejsilnějších symbolů pro protikladnost v lidském životě byl vždycky protiklad světla a tmy.
Proč obraz tmy a světla hodí a co to o tom, jak žijeme, (o dobrém) říká?
Tma... Co patří ke tmě? Ve tmě je všechno možné, tma může skrývat cokoli a vy nic netušíte. Vládne tedy nejistota. Bezmoc. Strach. Osamění.

Světlo... K světlu patří: Prostor. (Místo). Jistota. Jas. Blízkost.

Když pak převedeme konstelace tmy a světla na konstelaci dobra a zla:
(Noc). Zlé má navrch.
(Kužel světla těkající tmou). dobré je to, co právě teď vidím a co chci já.
(Domov). Je pro mě kus místa ve světě, kde je bezpečně.
(Den). dobré, zdá se, má nyní navrch.
Jak to máte s dobrým a zlým? Myslím většinou. 

Apoštol Pavel vyjádřil svou zkušenost Zjevení Vzkříšeného pomocí obrazu světla.

Jak to chápat?
Třeba takhle. (Vzpomínáte jak jsme stupňovali tmu a světlo a zlé - dobré?). Tma (noc). Kužel světla těkající tmou. Svítící dům. Den.
Tak: K tomu přibývá další stupeň! Kvůli Ježíšovi se najednou stane na nebi, mezi nebem a zemí, na srdci Jasno, tak Jasno, že se musí vyjádřit jako světlo, které prozáří (přesvítí) i polední světlo.
V životě se objeví víc Jistoty, Blízkosti. Tolik, že... víc snad nelze... Zmizela protikladnost mezi Bohem a člověkem!

A v té protikladnosti dobra a zla (z toho stálého boje a střídání, z kterých jsou deprese života) - najednou začnete tušit (nebo se to spíš má říci takhle: být si jisti jistotou, která vám není k dispozici): Dobro (Bůh) má jednoznačně a nakonec navrch.

Tato zkušenost s Ježíšem - Vzkříšeným... je možná, i nám. Zkušenost Ježíše - Jako Krista. Zmizela protikladnost mezi Bohem a člověkem. A to je definitivní, cílová situace.

Váže se na vyprávění o Ježíši - Kristu a váže se na společenství, které se kolem tohoto vyprávění sešlo.
A znamená to, že do tmy (nejistoty budoucností, hodnotou, sebou a do strachu a samoty (vstoupí světlo (jistota, blízkost, důvěra). Objeví se nový další stupeň konstelace ve vztahu zlé - dobré ve prospěch dobrého. Jako když do denního světla, v kterém zůstává dost stínů nejistoty a samoty... vstoupí ještě jiné světlo, jistota - že Dobré (přejícná vzájemnost) má navrch a dokonce že vy k němu patříte. A začnete tušit - že to je dotyk a předstupeň dobrého Konce, "spasení".
A to vás pak provází i tmou. To je víra v Ježíše Krista.

Děkujeme za to, že do stínů a noci (dvouznačnost a napětí) života vstupuješ a přinášíš takovou blízkost, jistotu.

bratr farář Pavel Jun

domingo, agosto 04, 2013

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

64. Zjevení vzkříšeného učedníkům

Čáslav 4.8.2013

Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.   Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli.   Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům.   Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. 1Korintským 15:3-8

Porque ante todo les transmití a ustedes lo que yo mismo recibí: que Cristo murió por nuestros pecados según las Escrituras,  que fue sepultado, que resucitó al tercer día según las Escrituras, y que se apareció a Cefas, y luego a los doce. Después se apareció a más de quinientos hermanos a la vez, la mayoría de los cuales vive todavía, aunque algunos han muerto. Luego se apareció a Jacobo, más tarde a todos los apóstoles,  y por último, como a uno nacido fuera de tiempo, se me apareció también a mí. 1. Corintios 15:3-8


Mluvímeo vzkříšení, mluvili jsme o tradici prázdného hrobu, potom o tradici "zjevení Vzkříšeného", o zjevení Marii (první svědek vzkříšení Ježíše), dnes máme mluvit o zjevení Vzkříšeného učedníkům. 
Co vlastně viděli učedníci... Petr, Dvanáct, pětset bratří... a Pavel nakonec, Nebo se máme spíš zeptat: co prožili..., když viděli? Co znamenalo to, že ho potkali...? Jaké to bylo?


Nejprve chvilinku mluvit o vidění vůbec.

Při vidění si připadáte spíš aktivní nebo pasivní?
Sice s viděním je to tak, že se nám něco prostě objeví v zorném poli - s tím nic dělat nemůžeme... v tom jako bychom byli trochu pasivní...
Ale jinak jsme při vidění dost aktivní. Když něco mám vidět, když něco vidím, tak musím mít otevřené oči, otáčet hlavu, sledovat obrysy, pohyb, pozorovat, vyhlížet, všimnout si, pojmenovávat si...
A když nechci vidět (co se objevilo v mém zorném poli), tak to nemusím vidět, otočím se, zavřu oči. (Při vidění to jde dobře, oči mají víčka. Se slyšením je to horší, tam si uši musím zacpat.

(Má vidění nějakou hranici? Hranicí dohledu je například horizont. Absolutní hranice dohledu je smrt).

Co tedy zjevení Vzkříšeného? Co viděli učedníci, resp. co prožili? Co znamenalo potkat Vzkříšeného Ježíše?
Podstatné je tohle (Dva momenty jsou podstatné):

První)
Říkali jsme, že vidění je spíš aktivní činnost. Když nechci vidět, tak nevidím.
Při vidění Vzkříšeného ale byli lidé naprosto pasivní. To je podstata zkušenosti "zjevení Vzkříšeného: Ukázal se... "On se dal vidět". Lidé při potkání vzkříšeného Ježíše... nedělají nic, na nich jako když vůbec nezáleží a oni s tím nic dělat nemohou, jde o to: On je prostě Potká, ukáže se jim.

Potkat Vzkříšeného znamenalo zvláštní zkušenost: veškerá iniciativa v tuhle Chvíli není moje.

Totiž: Jsme zvyklí žít ze své aktivity a svou aktivitou, iniciativa bývá převážně na naší straně. Jde přece o to, co já... vidím, myslím, chci, mám, musím, co si najdu... Moje aktivita a iniciativa jsou pro mě velmi důležité: dávají mi důležitý pocit života, "životní síly", že... realizuji své bytí a na tom záleží.
Iniciativu jinou (někoho jiného) bereme většinou jen na vědomí... zneklidňuje nás, když se naše iniciativy (moje a tvoje) kříží (a nanejvýš dokážeme iniciativu druhého využít (aktivně!)...)

Ale do lidského života patří také zvláštní, hraniční zkušenost, ("zkušenost Boha"): potkávám takovou Iniciativu (Moc, Vůli), že se s ní ta moje nemůže vůbec srovnávat (silou, významem, ničím).
To je podstata zkušenosti Boha... "Jsem zavolán, nalezen, vybrán, tázán, jsem dostižen, přemožen". (Všechno pasivum!) Najdete o tom v SZ spoustu příběhů - Abraham, Izák, Jákob, Josef, Mojžíš, Jozue... skoro každý podstatný je nakonec o tom...

(Spousta lidí má dnes zájem o "víru". Ale stejně nechodí do kostela. Proč? Protože i víru si chtějí "dělat po svém, podle svého", i víru chtějí jen jako svou vlastní iniciativu a aktivitu. Nechtějí se v zásadě vzdát vlastní výlučné iniciativy. Ale potom nic... nic se nestane, nic se neděje a nemění a život zůstává se vším bohatstvím možností pořád plytký, pořád zůstávají jenom vězni své vlastní iniciativy.¹

K hledání Boha: lze hledat Boha... ale musí se - spíš smí udělat jen tohle: že svoji vlastní (životní) iniciativu dáte do závorky ("pokora" se tomu kdysi říkávalo), nebudete ji mít jako jedinou a člověk se začne ptát (po pravdě a spravedlnosti) a bude čekat...
Není to ovšem podmínka "nalezení Boha (nalezení Bohem). Zkušenost Boha je taková, že i ti, co nechtěli nic takového... ho potkali...

To je "zkušenost Boha" - potkání Iniciativy  (Vůle, Moci...) nerovnatelné s tou naší... a taková zkušenost je podstatou "zjevení Vzkříšeného".
Přesto je ukázání se Vzkříšeného jako zkušenost s Bohem jedinečné: nikdy předtím (při zastižení Iniciativou boží) nebylo tak zřejmé, tak jednoznačné, že to je Iniciativa, která není soudící (odsuzující), není proti mně, není mimoběžná mému životu a světlu a mé touze, ale je pro nás, týká se jmenovitě nás.
Je to celé "pro mě", přesněji "pro nás" (Ježíš). Teologové tomu říkají: iniciativa (z) milosti.²

Zkušenost vzkříšení je zkušenost mocné Boží Iniciativy... Iniciativy plné Milosti, tak jak se dala prožít u Ježíše ("Boží Království" říkal Ježíš) - Boží vůle a moje touha v "konjunkci", nebo spíš v "souvztažnosti", (vztaženosti na sebe navzájem). A tak se to celé prožít v souvislosti s Ježíšem dá znovu a opakovaně - a také to je Vzkříšení!


Druhý moment: říkali jsme, že absolutní hranice dohledu je smrt. Za ní je prostor absolutního neznáma. Leccos nasvědčuje tomu, že asi... nicoty...? Jako nicota mi připadá každý prostor, který se naprosto vymyká mé iniciativě a kam nevidím.

Ale Ježíš se ukázal po smrti...
Ne jako zpětný a smutný "odraz" vzpomínek (to znamená "zjevení vzkříšeného"), ale - jako ten, kterého nepohltila obávaná a tušená nicota (k tomu patří aktivita, "iniciativa milosti"), jako ten, který v tom potkání má absolutní iniciativu, jako ten "z Boha". To se vyjadřuje tím: "Vzkříšený"... Patřící k Bohu.

Vzkříšení Ježíše je silný (jediný) argument proti tušení, strachu, hrůze, že okolo, do všech stran (kam nevidím, a která se naprosto vymyká mé iniciativě) je "prostor nicoty". ale ne. Je tu Boží svět.
Ta věc s Božím Královstvím nese tento svět. I nás. I mě. Naše budoucnost.

Dej se nám znovu potkat - ve Vzkříšeném Ježíši...

bratr farář Pavel Jun

¹Lidé tuší jiný rozměr v životě. ale zkouší se k Němu dostat - cvičením, meditací...
²Dostáváme se do blízkosti epicentra dění, nejsme v něm, a ono nás přijímá do sebe.



martes, julio 30, 2013

Další kázání z Úpice

Lukáš 16:1-9  Svým učedníkům řekl: "Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem.
2  Zavolal ho a řekl mu: `Čeho ses dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.´
3  Správce si řekl: `Co budu dělat, když mne pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím.
4  Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!´
5  Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: `Kolik jsi dlužen mému pánovi?´ On řekl: `Sto věder oleje.´
6  Řekl mu: `Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.´
7  Pak řekl druhému: `A kolik jsi dlužen ty?´ Odpověděl: `Sto měr obilí.´ Řekl mu: `Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.´
8  Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější, než synové světla.
9  Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.

            Mílí bratři, milé sestry,
           
            Dnes podle církevního kalendáře slavíme devátou neděli po svaté Trojici, na kterou dle starocírkevní perikop připadá text, který jsme právě četli a který je znám jako „podobenství o nepoctivém správci“. Je v rámci kanonických textů Nového zákona poměrně výjimečný, nemá žádné paralely a myslím, že na nás všechny a nevyjímal bych z toho ani Ježíšovy tehdejší posluchače , působí poněkud podivně.
            Proto také existuje i mnoho přístupů k jeho výkladu, a to s větší či menší mírou bezradnosti. Jsme překvapeni tím, že je nám dán za příklad nepoctivý správce, který zřejmě svého pána ne-li přímo okrádá, přinejmenším svým lajdáctvím připravuje o výnosy z jeho majetku. A ve chvíli kdy je odhalen a je mu sdělen verdikt, místo, aby jak se říká „sklopil uši“, jde odpouštět dlužníkům z majetku svého Pána. A neodpouští málo, vždyť 50 věder oleje je více než 18 hl, výnos cca ze 70 stromů a 20 měr obilí činí přes sto metráků, což se rovná výnosu asi z osmi hektarů polí. A přesto Ježíš ústy jeho pána tohoto člověka nekárá ani neodsuzuje, ale dává za příklad.
            Když se zamyslíme nad původním Božím záměrem,  a vrátíme se na počátek, kdy byli stvořeni první lidé nevidíme u  nich žádný majetek, neřeší co je moje, co je tvoje. Maji vše k dispozici od svého stvořitele, který jim dává potravu a zajišťuje vše co k životu potřebují. I když jim je řečeno, že si mají podmanit zemi a panovat nad vším tvorstvem, stejně je jediným původcem a legitimním vlastníkem všeho stvořeného jenom Bůh sám a lidé jsou vlastně jen správci toho všeho. Až s lidským pádem se začíná objevovat panování jednoho nad druhým a s tím i v další fázi hromadění majetku.
            Tak to jde dál a dnes už si bez majetku, bez rozlišení moje – tvoje téměř neumíme život představit. Život bez vlastnictví nám přijde nejistý, myslíme „na zadní kolečka“, uzavíráme životní a důchodová pojištění...spoříme....a přitom zapomínáme, že to vlastně není naše, že vše patří Bohu a spoléhat se máme na něho...v tomto smyslu jsme tedy i my takovými nepoctivými správci, i my jsme měli hospodařit, spravovat to co nám bylo svěřeno, ať už je to hmotný majetek nebo i my sami, naše schopnosti nadání, spravovat to s odpovědností ke skutečnému vlastníku a ke prospěchu nejen svému, ale všech kolem nás. Když už žijeme v takto zařízeném světě, měli bychom si vzít příklad ze správce v našem podobenství a začít si dělat přátele....abychom byli jednou, až to naše správcovství na této zemi skončí přijati do domu...měli bychom se učit požívat vše co si myslíme že máme a co nám vlastně nepatří, používat ku prospěchu svých bližních.
            Další věc, ve které si můžeme toho nepoctivého správce vzíti za příklad je to, že odpouští, odpouští z cizího. Ale i tady si můžeme vzpomenout, že jsme i my jen příjemci a správci Božího odpuštění, že i my jsme se mnohdy nechovali, dobře, pěkně a správně a pokud odpouštíme, není to z našeho, ale z cizího.
            Naše podobenství je součástí širšího oddílu v rámci Lukášova evangelia, který se věnuje postojům k majetku a také k zákonu. Patří sem známé podobenství o marnotratném synu, výroky o majetku a zákonu, rozluce a podobenství o boháči a Lazarovi. Některé výklady to rozdělují, vnímají postoje k majetku a postoje k zákonu odděleně, ale my si můžeme všimnout jednoho slova, které obě tato témata spojuje. Je to slovo spravedlnost … tento pojem je  napříč těmi tématy, vnímán podobně. Nejde o plnění přikázání, předpisů a rituálů, ale o postoj ke druhým lidem. Tak i pojednání o Zákonu, kde můžeme číst, že spíše pomine nebe a země než by padla jediná čárka ze zákona, se dále rozvíjí ve zmínce o rozluce – i ta má zejména v tehdejší době pro ženu významný sociálně ekonomický dopad. Aby doznělo v podobenství o boháči a Lazarovi ve větě: Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit ani kdyby někdo vstal z mrtvých. Jinými slovy, ti kdo čtou Písmo mají vědět, že ze svého majetku jsou povinní se starat o ty, kdo to potřebují, že se mají slitovat nad těmi méně šťastnými.
            Jaký tedy hraje majetek nebo jak jsme mohli slyšet nespravedlivý mamon v našich životech? Víte že vlastně to hebrejské slovo mamon má společný základ se slovem amen, které znamená důvěřovat? Mamon je tedy něco, na co spoléháme, k čemu se upínáme, něco v co vkládáme svou důvěru.
            Tedy my všichni jako nepoctiví správci, jsme voláni k tomu, abychom svůj nespravedlivý mamon používali k získání přátel. Svůj majetek (nadání, schopnosti) nemáme mít za těžiště svého života, za předmět své důvěry a spoléhání, ale užívat ho jako prostředek pro pomoc druhým. Jedině tak budeme jednou budeme přijati do věčných příbytků.

            Pane dej ať se učíme nacházet správný postoj k tomu co si myslíme, že máme. Dej abychom to užívali s ohledem a ve prospěch ostatních a aby tomu nepatřilo naše amen, ale vždy jen tobě. Amen

Bc. Michal Vejvoda

Jedno z kázání z Úpice

Sofonjáš 3:1  Běda městu, které hubí, vzpurnému a potřísněnému!
2  Poslouchat nechce, napomenutí nepřijímá, nedoufá v Hospodina, nepřibližuje se k svému Bohu.
3  Jeho velmožové jsou uprostřed něho jako řvoucí lvi, jeho soudcové jak vlci za večera, do jitra nenechají nic neohryzaného;
4  jeho proroci jsou chvastouni, muži věrolomní; jeho kněží znesvěcují, co je svaté, znásilňují zákon.
5  Spravedlivý Hospodin je uprostřed něho, bezpráví neučiní, každé jitro vynáší na světlo svůj soud, denně, bez ustání, ale ten, kdo se dopouští bezpráví, nezná studu.
6  Vyhladil jsem národy, jejich cimbuří zpustla, jejich ulice jsem zničil, nikdo jimi neprochází; jejich města jsou vylidněna, nikdo v nich nesídlí.
7  Řekl jsem: "Měj přede mnou bázeň a přijmi mé napomenutí!" Jeho domov by nebyl vyhlazen žádnou z těch věcí, jimiž je ztrestám. Ale oni hned za časného jitra kazí všechno, čím se zabývají.
8  A tak mě očekávejte, je výrok Hospodinův, v den, kdy povstanu ke kořisti. To je můj rozsudek: Seberu pronárody, shromáždím království a vyleji na ně svůj hrozný hněv, všechen svůj planoucí hněv. Ohněm mého rozhorlení bude pozřena celá země.
9  Tehdy očistím rty každého lidu a všichni budou vzývat Hospodinovo jméno a sloužit mu společnou paží.
10  Z druhé strany kúšských řek moji vyznavači, má rozptýlená dcera, přinesou mi obětní můj dar.
11  V onen den se už nemusíš stydět za žádné své skutky, jimiž ses proti mně vzepřelo. Tehdy z tvého středu odstraním tvé pyšné rozjařence a nepřipustím, aby ses opět začalo povyšovat na mé svaté hoře.
12  Uprostřed tebe zanechám utištěný a nuzný lid, který se uteče k Hospodinovu jménu.
13  Pozůstatek Izraele se již nebude dopouštět bezpráví a mluvit lživě, v jejich ústech se nenajde jazyk lstivý. Budou se pást a odpočívat a nikdo je nevyplaší.

Filipským 2:5  Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši:
6  Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl,
7  nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka
8  se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.
9  Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno,
10  aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí -
11  a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.

Matouš 21:1  Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky
2  a řekl jim: "Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.
3  A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: `Pán je potřebuje.´ A ten člověk je hned pošle."
4  To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka:
5  `Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.´
6  Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal.
7  Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil.
8  A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekával ratolesti stromů a stlali je na cestu.
9  Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: "Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!"
10  Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: "Kdo to je?"
11  Zástupy odpovídaly: "To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji."
12  Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů;
13  řekl jim: "Je psáno: `Můj dům bude zván domem modlitby´, ale vy z něho děláte doupě lupičů."
14  I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí a on je uzdravil.
15  Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě "Hosanna Synu Davidovu", rozhněvali se
16  a řekli mu: "Slyšíš, co to říkají?" Ježíš jim odpověděl: "Ovšem! Nikdy jste nečetli: `Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu´?"
17  Opustil je a vyšel ven z města do Betanie; tam přenocoval.


            Mílí bratři, milé sestry,
            dnes slavíme květnou neděli, latinsky Palmarum, toto označení se váže právě k ratolestem, které kladli lidé pod Ježíšovy nohy v textu dnešního kázání. Text začíná začíná Ježíšovým příjezdem do Betfage a vysláním učedníků pro oslici a oslátko. Je pravděpodobné, že s odkazem na proroctví proroka Zacharjáše je vždy někdo z oddaných Hospodinových ctitelů choval připravené pro očekávaného mesiášského krále. Zřejmě šli tedy najisto a věděli, kde zvířata naleznou. Čtenáři, který by neměl o těchto zvycích povědomí, se může zdát, že Ježíš učedníky vysílá na základě svého nadpřirozeného zření, nicméně děje se tak spíše z dobré znalosti místa a obyčejů. Tím se však zvěstný význam tohoto vyslání nesnižuje, ale spíše naopak. Vždyť se jedná o vyjádření autority Mesiáše, v souladu s heslem, které na Ježíšův příkaz učedníci sdělují: „Pán je potřebuje“.Pán řecky Kyrios, vycházející z hebrejského adonaj, je označením samotného Boha, slovem kterým se nahrazuje nevyslovitelné vlastní jméno Boží a které dnes do češtiny překládáme jménem Hospodin.
            Tento akt je tedy jasným ztotožněním se Ježíše s Hospodinem, v jehož jménu jedná a také rozhodným a vědomým naplněním prorocké předpovědi. To si obyvatelé vesnice Betfage uvědomují a Ježíše akceptují jako očekávaného krále. Tuto skutečnost pak vyjadřují svým voláním Hosanna a vyznávají, že Ježíš je ten, kdo přichází ve jménu Páně. Prokazují mu úctu tím co mají po ruce, vlastním oblečením a ratolestmi.
            Vlastní Ježíšův vjezd do Jeruzaléma je určitou paralelou s triumfálními příjezdy králů tehdejší doby a místa po vítězné bitvě. V jakém však jsou kontrastu jejich honosné vozy a zdobení koně s oslátkem na kterém jede Ježíš, v jejich průvodu jsou často přítomni oslepení či jinak zmrzačení nepřátelé, zde jásající zástupy a aby byl kontrast ještě větší, v textu který těsně předchází tomu dnešnímu Ježíš naopak slepé zázračně uzdravuje.
            Co to ale je s obyvateli města, ptají se: „Kdo to je?“ Ne jako vesničané z Betfage, kteří vyznávají, že je to ten kdo přichází ve jménu Páně. Ale:“Kdo to je? „A chce se dodat:“A co chce?“ Lidé z města jsou rozrušení.
            Jakoby zde chudí lidé z vesnice, žijící prostým životem ze dne na den, měli mnohem větší smysl pro správné vyhodnocení situace. Lidé z města si žili svým zaběhlým a asi poměrně spokojeným, dnes bychom řekli konzumní způsob života. Sice vyznávali, že očekávají mesiáše stejně jako vesničané, ale moc se na jeho příchod nepřipravovali. Spíš se dá  říct, že je představa změny jejich životů, kterou by mohl příchod Ježíše do jejich života znamenat  vyděsila.
            Ale pojďme dál, Ježíš vstupuje do chrámu s jasným nárokem, že je to dům jeho Otce, ale není vítán, naopak lupiči, jak nazývá směnárníky v chrámě jakoby tu byly více doma než on a ti, jimž byla svěřena služba jej okřikují.
            Ale on nedbá a znovu ukazuje, že pro něho má význam i chromý člověk, který byl v tehdejší společnosti takřka neviditelný a nežádoucí dokonce tak, že neměl dovolen vstup do chrámu. Ježíš tu takové znovu uzdravuje a otvírá jim dveře svého domu, a tím symbolicky ruší tento zákaz. Nový chrám již neodpírá vstup nikomu, nicméně zájem vstoupit mají spíš ti dosud odmítání, zavržení, nepatrní.
            I sám mesiáš je v citaci z proroka nazván tichým a tichým byl nazýván člověk bezvýznamný, malý až neviditelný. Tedy člověk chudý, kterému je předurčeno dřít a jehož hlas není slyšet. Dalším významem je pokora, ale ne pokora jako rezignace, jako němý fatalismus, ale jako výraz převahy, výraz nenásilného odporu zakotveného v důvěře k Bohu.
            Když si to shrneme, Ježíš na oslátku a radující se zástupy chudých vesničanů, proti okázalému průvodu vítězných králů, Ježíš uzdravující slepé a chromé, proti těm kdo utlačují, oslepují a ochromují. Přijetí  vesničany a vyznání: Požehnaný kdo přichází ve jménu Páně, proti chladnému: „Kdo to je?“ od  městských lidí a okřikování kněžími. Kněží, kteří vítají více kšeftaře a šejdíře než toho, kdo je v chrámu vlastně doma, pro koho je určen.
            Podivný to král, to jeho pojetí vlády a království nějak nezapadá do tehdejšího myšlení a upřímně nezapadá moc ani do toho dnešního našeho. Nemáme tak nějak podvědomě tendenci prokazovat větší úctu těm, kdo jsou bohatí, úspěšní, kdo šlapou po hlavách jiných víc a víc nahoru, nesoudíme lidi podle oblečení titulů a úspěchů?
            V knížce nepohodlní mrtví říká jedna řádová sestra, pracující mezi nejchudšími ve slumech Mexico city, že zeměpis dobra a zla byl přepsán, že ho změnili. Říkají nám, že dobro,dobří, nebe a Bůh jsou nahoře a zlo a zlí dole. Ale skutečnost je jiná, Bůh je dole s těmi nejchudšími, nejbědnějšími a nejvíc to ukázal právě ve svém Synu.

            Právě podle toho jaký máme zeměpis, můžeme poznat, jestli jsme si přivlastnili poselství dnešní neděle, jestli jsme ti, kdo žijí podle Ježíšových a tedy Božích pravidel a vyznávají Požehnaný kdo přichází ve jménu Páně nebo se ptáme kdo to je jako ti lidé z města či žijeme podle mrtvých náboženských pravidel jako kněží a pro ně živého Boha nerozpoznáme. Pravidla Božího království jsou jasná, dveře jsou otevřeny všem a pro a ty kdo to s Ježíšem myslí vážně nejsou chudí a utlačení lůzou nebo bezcenným odpadem. Ten kdo je velký mezi Ježíšovými učedníky se pozná podle toho, že slouží a je schopen obětí pro ostatní. Kéž nám Pán všem požehná, abychom se učili být takovými. Amen.

Michal Vejvoda

domingo, julio 21, 2013

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

Člověk jako Adam a Eva

Čáslav 21.7.2013


Efezským 5:1  Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.

 Sed, pues, imitadores de Dios como hijos amados:  Y andad en amor, como también Cristo nos amó, y se entregó á sí mismo por nosotros, ofrenda y sacrificio á Dios en olor suave. Efesios 5:1-2

Můžu se zeptat, jak je? Myslím: jaké to je – žít, být člověkem…? No… Je to trochu zvláštní. Co je to s námi?

***

Například: Dost často něco chceme…, skoro pořád.
Přání se řadí do nekonečné fronty, která sahá za horizont. Dokonce se v ní předbíhají. Člověku se zdá, že už všechna vyřídil, a objeví se další. (Koupím kytaru, a přistihnu se, že se dívám po dalším zesilovači…) A nejde vůbec jen o věci… Přání jsou tak rozmanitá… Třeba… nebo… (ne, ani to nemůžu říct)…

A stejně často, skoro pořád nám něco chybí. Co nám to vlastně chybí? Někdy tušíme, často ani ne…

Tohle taky obnáší být člověkem: pořád něco chceme a pořád nám něco chybí (a často nevíme co vlastně). Touha jako když je bez hranic, obrysů, bez konce a jako když nedává smysl. (Spousta lidí se jí pak chce prostě zříci…)
Proč to je tak a co si s tím máme počít (jak s tím žít)? Dá se to pochopit na dvou lidech… Adam a Eva.

***

Podívejte se na Adama. Co jemu chybí? No – žebro.
Adamovi (což jinak znamená „člověk“), chybí žebro!
Žebro je „něco zevnitř“, a také „kost“, tedy něco co „dává integritu“, pevnost mému tělu, životu.

Opravdu! Jako když něco „uvnitř“ chybí, možná jste už někdy pocítili až fyzicky v sobě prázdné místo? A zaplnit se nedá… Je jako „černá díra“. Všechno se v něm ztratí. A ono zase ožívá nepochopitelnou touhou.
Adam nemá žebro. Něco mu uvnitř chybí…
Proč nemá Adam žebro? Četli jsme to. Přece ta Boží operace.
Ne, ta otázka míří jinam: Co je z toho žebra? Eva!

***
Podívejte se teď na Evu. Co jí chybí?
Nepřebývá jí spíš něco? (Ona je z Adamova žebra). Ona jako když je „navíc“, ona „nemusela být“, ona celá je přebytkem, je z něčeho, co „nebylo a není jaksi docela (jenom) její“. („Nejsem sám svůj“).

Taky asi často cítíte to „navíc“, jakýsi přebytek – v své osobě: já jsem přece víc, než leckdo tuší, než je na mně vidět, jsem víc, než „abych si mohl a musel stačit“, patří ke mně jakýsi přesah.

***
To je člověk. Adam a Eva. Každý z nás je tak. Adam i Eva. (Nevztahuje se to jen na „muže a ženu“, i když na nich se to nejsnáze ukazuje…!!!)
Něco nám chybí(zevnitř, něco „konstitutivního“, jako když podstatný kus nás je někde… jinde, někým jiným),
něco přebývá(svým způsobem já celý jsem „přebytkem“ a člověk hledá „kam to uložit“ (aby se sám nestal přebytečný, zbytečný?).

***

To je zvláštní situace člověka: Něco mi chybí a něco mám navíc.

Co pak člověk chce nejvíc a co mu to chybí? O co jde?
Přišli byste na to sami. Situace člověka popsaná na Adamovi a Evě má svou logiku. A zřetelné to je na gestech, které k Adamovi a Evě (mužovi a ženě) patří: objímání, polibek, a víc…
Mezi ostatními lidmi (všichni lidé to spolu mají jako „Adam a Eva“) jsou jiná gesta, ale smysl mají stejný (touha po druhém, hledání blízkosti, touha dát sebe sama…) Podání ruky… Rozjasněné oči při potkání druhého. Úsměv. A jiná a jiná…

Takhle „to zvláštní“ s člověkem dává smysl, o tohle jde, to je důležité: abych mohl (se svým přebytkem) vcházet do života druhých. A aby oni přistupovali ke mně, vstupovali do mého života (a zaplňovali prázdné místo ničím jiným nezaplnitelné).
Touha pak začne dávat smysl a je krásná.

***
Můžu se vás ještě jednou nakonec zeptat, jaké to tedy je být člověkem…?

Je to zvláštní… Ale je to dobré nebo ne, štěstí nebo prokletí – být takhle jako Adam a Eva s tím: něco mi chybí (asi Ty) a něco mám navíc (asi sebe sama)?

Adam zpívá radostnou píseň! A té zahradě, v které žijí, se říká „ráj“… Mohla by v tom být radost, snad až rozkoš – v tom být člověk, být jako Adam a Eva, muž a žena, být přítel, být já a ten druhý. A často je… Být takhle druhému otevřen a nakloněn. Mít před sebou takový příběh vkládání sebe sama do života druhého a přijímání jej ve svém životě. Touha pak dává smysl.
Ale… Člověk, když je zároveň bytím nedostatku (vyjmuté žebro) a přebytku (Eva z něj) – ten vlastně nikdy nemůže najít docela rovnováhu a klid („pohodu“, jak se říkává).

Není to jen tak, být člověkem. Je to krásné a pro štěstí, ale taky je to riziko, často to znamená taky bolest až utrpení, bývá v tom i smutek, zklamání, je to bláznovství a někdy i šílenství, jistě.

Proto se tak snadno podléhá pokušení: nemohl bych odmítnout tuhle zásadní lidskou situaci? Soběstřednost se stává bezostyšnou. Realizuje se jen svůj život (jako projekt). Je patrný narcistický sklon. Nezájem o jiné. Útěky ze vztahů. Singlem z vlastní pohodlnosti. Metrosexulita. Atd…

Tak si to nechte v myšlenkách a v celém životě v klidu dojít… Není to jen tak, být člověkem. Ale… jak by to bylo „se všemi žebry“ ovšem o samotě …?

***
Ještě do vašeho přemýšlení to nejdůležitější: příběh Adama a Evy není v bibli o člověku ten hlavní. Jde Víc o jiný příběh, příběh Ježíše Krista, a z něj se dá vytušit (ujistit se tím), že prý tak, jak jsme to viděli na Adamovi a Evě a až do morku kostí tomu mohli rozumět, tak to má i Bůh s lidmi – vstupuje na zem, do našich životů, s neústupnou náklonností a otevřeností, s důvěrou a láskou a nadějí. Snad i s touhou?!

 Adam a Eva. Člověk jako bytí nedostatku (něco konstitutivního mi chybí) i přebytku (kam mám uložit to, co mi přebývá, v určité chvíli prozření tuším, že to jsem nakonec „celý já“, koho mám někam uložit…) Adam a Eva. Já a Ty. Jsme tu pro lásku a k důvěře, sdílení, spouštění sebe sama na druhého a přijímání blízkosti.  A přitom se jedním tělem nestanou.


Děkujeme za to, že jsme stvořeni pro důvěru, pro lásku. Děkujeme za to, že svou Láskou nám s naší láskou pomáháš. Děkujeme za to, že Tvoje Láska je tak odvážná. 

bratr farář Pavel Jun