Páginas vistas en total

domingo, enero 06, 2013

NEDĚLNÍ SLVO - PALABRA DEL DOMINGO

41. zkušenost "abba", Otce
Čáslav 6.1.2012

V ten čas řekl Ježíš: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče: tak se ti zalíbilo.  Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn – a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.  Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.  Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.  Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“  Matouš 11:25-30


En aquel tiempo Jesús dijo: «Te alabo, Padre, Señor del cielo y de la tierra, porque habiendo escondido estas cosas de los sabios e instruidos, se las has revelado a los que son como niños. Sí, Padre, porque esa fue tu buena voluntad. »Mi Padre me ha entregado todas las cosas. Nadie conoce al Hijo sino el Padre, y nadie conoce al Padre sino el Hijo y aquel a quien el Hijo quiera revelarlo. »Vengan a mí todos ustedes que están cansados y agobiados, y yo les daré descanso. Carguen con mi yugo y aprendan de mí, pues yo soy apacible y humilde de corazón, y encontrarán descanso para su alma. Porque mi yugo es suave y mi carga es liviana.» Mateo 11:25-30


Celý loňský rok jsme po nedělích malovali portrét Ježíše Nazaretského Krista, črtu za črtou. Dnes poodstoupíme a podíváme se z dálky - co uvidíme... co se za ten rok práce ukáže...
Co tedy vlastně bylo - je tak velmi zvláštní, jedinečné, pozoruhodné na tom Ježíšovi?

Nejprve mluvit chvilku o budoucnosti.
Jaký pocit máte, když se začne mluvit, myslet o budoucnosti?
Jaká otázka vás napadne?
Co mi budoucnost přinese? Co mě v ní čeká?
Kolik jí ještě mám?

Pokusím se načrtnout postmoderní pocit budoucnosti.
Budoucnost je - (obrazem) jako stroj nahazující sportovnímu střelci asfaltové holuby. Já mířím, střílím. Tahle možnost. Dostal jsem ji, nebo mi unikla? Bude další. A další. Snad. Nevím odkud se co objeví, v jakém úhlu, a jestli zasáhnu. Musím být ve střehu a ve formě.
Budoucnost je vlastně ten "prostor", z kterého mi do přítomnosti padají, přilétají věci, události, možnosti.
Otázka pak je: Co je moje budoucnost? Přesněji: co mi z budoucnosti do života přilétne, padne?
Jaký pocit k takovému pochopení života patří? Vzrušení, nejistota, přiznáme i trochu spleen. Protože: to se mi jen zdá nebo je to tak - nelétalo těch nových a dobrých věcí do života před časem víc, Kdy mě začnou docela míjet, kdy na ně nedosáhnu už, kdy už nebudu mít dost sil, rychlosti...? Kdy už se přestanou nové a dobré věci objevovat?
Když je budoucnost takhle, pak dějiny (i můj život) jsou vlastně jenom víceméně "náhodné generování"... příběhů... Jde jen o to být v dobrý čas na dobrém místě... a být dost "fit" (připraven).

Jan Křtitel měl jiné pojetí budoucnosti. Prosté: Budoucnost je (beze zbytku a bez výjimky) Bůh.
Co to znamená? Budoucnost je Bůh. Co je pro něj "Bůh"?
Z dalšího, co Jan Křtitel říkal, bylo zřetelné: budoucnost je "svatá". (Obrazem): jako oheň (soudu), který spálí, prověří kvalitu, takže se spálí příměsi a zůstane jen to ryzí... Budoucnost je (že vyjde najevo) pravda a spravedlnost.
Vnímáte, jak se otázka obrací? Otázka: co je moje budoucnost se mění na: Kdo má (potom) budoucnost (před Bohem)? Nemusí nás nutně přepadnou děs? Protože se objeví otázka: Co je vlastně ryzí v mém životě?

K tomu byly rozšířené dvě "teorie" v Ježíšově době:
Teorie "svatého zbytku". Zastávali ji esejci, asi svým způsobem také farizeové, zákoníci: Budoucnost je (chápete proč...) jen pro  "zbytek", pro ty nejvěrnější, pro ty "spravedlivé", jen pro "děti světla".
Teorie "přeryvu". Zastávalo ji hnutí, kterému se říkalo "apokalyptické": Situace je tak špatná, tak je všechno zkažené, že se z přítomnosti nedá zachránit nc, bude naprostý konec, přeryv, a přijde nový začátek. A člověk má šanci jen když zůstane věrný a vydrží pokušení divokého, chaotického, zběsilého konce).

Tady je jiné pojetí dějin (než "náhodné generování příběhů"...). Lze připustit otázku po spravedlnosti v tom, co se děje, po pravdě, a objevuje se naděje do dějin nespravedlnosti.


Ježíš také říká - budoucnost je Bůh. Co to znamená? Svatý...? Ježíš ale jakoby vůbec nezastával "teorii svatého zbytku", šel i za těmi, kteří podle svého dosavadního života žádnou budoucnost mít neměli (hříšníci, celníci...) a byl s nimi; ani nezastával "teorii přeryvu", šel za těmi, na kterých to bylo jasné, že budoucnost mít nemohou, protože tak to bylo v jejich životě na první pohled zkažené (nemocní, hluší, chromí...)... - a všem dával najevo: Bůh je vaše budoucnost a to znamená, že je vám všem v dobrém otevřená, patří vám, jste do ní zváni, můžete do ní vstoupit - jako na hostinu.
Ježíš se choval tak, jakoby od Boha (z budoucnosti) přicházelo dobré, které nemá hranice a omezení, jakoby pro ně nebyly podmínky...
Budoucnost je Bůh. Bůh je Dobrý. ("Stvořitel"). Je tolik dobra, že zahrne, zavalí, do sebe přijme, zahrne všechno - otvírá se i tomu, u koho se nedalo čekat, kdo už ji nemohl čekat. Takovou převahu má Dobré, kterým je Bůh..., že...
A- to je důležité: nemusíte tak křečovitě trvat na svém (problém našich životů!). Protože Jemu na vás taky záleží.

Jaké se tu otvírá pochopení dějin (životů). Co to říká do dějin nespravedlnosti? Ne. Mluví to do dějin utrpení, dějiny jsou hlavně dějiny utrpení, nedostatku dobra, touhy po něm. Je to naděje do dějin utrpení.

Na vztahu k budoucnosti se rozhoduje život.
Jsou tři pojetí dějin (i vlastního životního příběhu).
Jsou to jen příběhy náhodně generované...
Dějiny jsou v základu ohrožené nespravedlností (chaosem, brutalitou, bezohledností, sobectvím, mocí zla).
Jsou to dějiny utrpení (nedostatku dobrého, neuhasitelné, palčivé touhy, smutku).
Tři typy vztahu k budoucnosti.
Postmoderní lovec - sběrač, hráč, čekač.
Farizejsko - esejský pokus o spravedlivou sebejistotu.
Ježíšův učedník. "Boží dítě". Důvěra bez konce.

Děkujeme za dětskou důvěru, která se u Tebe má o co opřít.

bratr farář Pavel Jun