Páginas vistas en total

jueves, enero 24, 2013

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

43. abba - zkušenost III
Čáslav 20.1.2013

Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn – a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. Matouš 11:27

»Mi Padre me ha entregado todas las cosas. Nadie conoce al Hijo sino el Padre, y nadie conoce al Padre sino el Hijo y aquel a quien el Hijo quiera revelarlo. Mateo 11:27

Dostali jsme se ke skupině tří vyjímečných Ježíšových slov (Mt. 11:25nn), z kterých by se podle všeho mohlo dát vyčíst - "jak to měl Ježíš s Bohem". Dostáváme se tedy k jedné z hlavních črt v portrétu Ježíše Nazaretského - Krista, který už přes rok malujeme...

Dnes jen zkusíme otevřít dveře pro pochopení druhého slova. (K textu bychom se měli ještě příště vrátit). Ale při tom otvírání dveří se nám může stát - něco krásného.

Důležitý motiv textu je "znát". Syn zná Otce, Otec zná Syna, a komu to Syn zjeví. Znát a být znám. Poznání... Několik kapitol k poznání:

První: s titulem - "Už se mi to rýsuje".
(Podtitul: "já to vidím takhle").
Poznat pro nás často znamená "udělat si obraz" o něčem. Posbíral jsem si pár (víc) faktů, dal si je dohromady... už mám - jakýs takýs (svůj) obraz situace, věci, člověka, už tomu trochu rozumím...
Je to lehké (udělat si obraz)... - stačí k tomu trochu zkušenosti, a pár faktů, ke kterým se můžete dostat snadno, (z internetu a médií přetekají do našich životů ("informační potopa"...)).
Je to těžké... - zkušenost není často jednoznačná, faktů je moc, takže dát je dohromady, není snadné. Většina lidí si z toho hlavu ovšem nedělá, mají svůj pocit a obraz a každý potom tvrdí svoje (a "jak to vidí ten druhý" se dá snadno odbýt... - je hloupý, nevzdělaný, nebo nakonec má na to právo...)
Poznání může být jako "náčrt obrázku". Pár rysů...


Další kapitola: titul - "Ty ses (mi!) pěkně vybarvil".
(Podtitul "Už vím, co jsi zač").
Někdy obraz (dostane barvy a) ožije, najednou je plný významů a vyvolává spoustu emocí, a ani já nejsem docela mimo obraz, stahuje mě do sebe, nebo se i obrací proti mně.
"Jun, ten se pěkně vybarvil" - dodnes si pamatuji, jak to o mně řekl před spoustou dětí ředitel vesnické školy (militantní komunista, dost vůči naší farářské rodině nepřátelský...) v páté třídě. Já tenkrát vůbec netušil, co jsem vlastně provedl, byl jsem spíš neproblematický, aspoň myslím... To byl pocit... ponížení a nejistota.)

Poznání může být jako "vybarvení" obrázku. Objeví se barvy... Významy.


Další kapitola, titul - "Mám tě přečteného".
(Čapkova povídka - Poslední soud by mohla mít podtitul: "Když... Bůh ví všechno")
Povídka líčí poslední soud nad mnohonásobným vrahem, Bůh je (jako jediný, ovšem vševědoucí) svědek, který pravdivě odpovídá na dotazy soudců, vidí ovšem i dobré stránky člověka, ale soud (který vykonávají lidé - "člověk patří člověku"...) to stejně neovlivní...
"Proč nesoudíš Ty?", ptá se zločinec Boha ve chvíli porady soudců. "Protože vím všechno..."
To znamená, že má příliš dat, protikladných, a obrázek příliš vybarvený, takže z toho nemůže namalovat jednoznačný obrázek? Nebo je zaujatý, takže nemůže soudit? Ví... rozumí (?)... nemůže odsoudit? Bůh je smutný...
Poznat by mohlo znamenat - "mít přečteného", vědět všechno, ale - to je naštěstí možnost jen pro Boha...


Ještě jedna kapitola, biblická, jeden titul - 1 Sam. 16:7 "Člověk se dívá očima, Hospodin však hledí srdcem.“
Místo podtitulu "Žalmy 139:1-10

Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.
  Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.
  Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.
  Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.
  Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě.
  Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to.
  Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří?
  Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.
  I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři,
  tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí. 
 
Biblické pojetí poznání je jiné.
a) Poznání není věcí faktů nebo hodnocení. Poznání je věcí "vztahu". Poznání vytváří, realizuje vztah. Nejde o to, že vám dává možnost "udělat si obrázek". Ale přibližuje vám druhého... Ne v tom, jaký je, (na tom by uvízlo - jak uvízl Čapkovi Bůh), ale spíš... v tom co chce.
Druhému se přiblížíte ne tím, že si o něm posbíráte fakta, ani ne tím, že se "vám vybarví". Ale když pochopíte - "o co mu jde", co chce, na čem mu záleží. A budete ho mít na srdci, budete o něm vědět a vědět, že on ví o vás. "Znát" - má v Bibli blízko slovu "pamatovat na".

Proto když v Bibli zazní "ty mě znáš" - tak k tomu patří často hluboká radost. Znamená to ne "máš mě přečteného", ale: "máš mě na zřeteli, staráš se o mě, mám místo v tvém srdci (a pak životě), počítáš se mnou, zajímáš se o mne". Jsem v tvém životním obzoru. Rozumíš tomu, co chci, a já mohu rozumět tomu, co chceš ty.

b) Poznání v Bibli je "dynamické". Za poznáním je "dynamis", síla a "progres", postup.
Na opravdu vrcholných místech Bible je zaslíbení - jako Konečný výhled: "zemi naplní poznání Hospodina".
Tohle je směr všeho dění... a smysl toho, proč něco je a žije se. Boží vůle (která je dobrá), naplní zemi, vztahy budou přímé a vůle nebude ve znamení "protiv" (přečtěte si zaslíbení zvláště proroka Izaiáše, kapitoly 11, 42, 53)
(Budou o sobě vědět - lidé a Bůh, Bůh a lidé).



Biblické pojetí je zvláštní.
 Neřeší se otázkou - co o mě (na mě) víš? ale je neseno údivem: ty o mě víš! Ty se o mě staráš...
Nejde jen o to přehlédnout, co je a zkusit si z toho udělat "obraz", abych " se vyznal a věděl, co mám a mohu čekat". Případně si ho vybarvit, aby mělo hodnotu pro můj život.
Poznání není jednostranné (nejde o to, jak to "vidím já"), je vzájemné, je výrazem pro vzájemnost, ve svém vrcholu nevytvoří protiklad (já to vidím tak, ty tak...), ale vznikne "vzájemnost".
Poznání není statické. Strhuje nás do příběhu, který má tento konec. "Zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře..." A Zj. 21:3 Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi,  a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“ 
Není to krásné?

Ať je zřetelné, že obraz se maluje až v srdci. A že Tvoje srdce je velkorysé.

bratr farář Pavel Jun