Páginas vistas en total

domingo, febrero 17, 2013

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

47. Ježíšova smrt II - spásnodějinné schéma
Čáslav 16.2.2013

Bylo devět hodin, když ho ukřižovali.  Jeho provinění oznamoval nápis: „Král Židů.“  S ním ukřižovali dva povstalce, jednoho po jeho pravici a druhého po levici.  Tak se naplnilo Písmo: ‚Byl započten mezi zločince.‘   Kolemjdoucí ho uráželi: potřásali hlavou a říkali: „Ty, který chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit,
  zachraň sám sebe a sestup z kříže!“  Podobně se mu mezi sebou posmívali velekněží spolu se zákoníky. Říkali: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže.  Ať nyní sestoupí z kříže, ten Mesiáš, král izraelský, abychom to viděli a uvěřili!“ Tupili ho i ti, kteří byli ukřižováni spolu s ním.  Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin. Marek 15:25-33


Eran las nueve de la mañana1 cuando lo crucificaron. Un letrero tenía escrita la causa de su condena: «El Rey de los judíos.» Con él crucificaron a dos bandidos, uno a su derecha y otro a su izquierda. Los que pasaban meneaban la cabeza y blasfemaban contra él. —¡Eh! Tú que destruyes el templo y en tres días lo reconstruyes —decían—, ¡baja de la cruz y sálvate a ti mismo! De la misma manera se burlaban de él los jefes de los sacerdotes junto con los maestros de la ley. —Salvó a otros —decían—, ¡pero no puede salvarse a sí mismo! Que baje ahora de la cruz ese Cristo, el rey de Israel, para que veamos y creamos. También lo insultaban los que estaban crucificados con él.Desde el mediodía y hasta la media tarde quedó toda la tierra en oscuridad. Marcos 15:25-33


Mluvili jsme přes rok o Ježíšově životě, teď mluvíme o jeho smrti. Jak to, že vůbec mohou o Ježíšově smrti přemýšlet (že se raději nepokusí zapomenout)? Po Jeho smrti - to bylo zvláštní. Smutek, zklamání, zoufalství a hrůza nezavalily Jeho nejbližší. Takže i o Jeho smrti mohli přemýšlet. Jak?

O asi nejstarším pochopení Jeho smrti jsme mluvili posledně. Izraelci měli staré a živé myšlenkové "schéma vyslání a zabití proroků". Bůh se skrze proroky lidem připomíná. A oni to nechtějí (z důvodů - strachu z otevřenosti, blízkosti a také kvůli lidské zkroucenosti do sebe sama), tak proroky zabíjejí. To je "normální". Ježíšův život i smrt zapadly do starého schématu vyslání a smrti proroků. Ježíš byl Prorok, připomínal Boha, zabili ho... Jen cosi z Jeho života nechávalo i v odmítnutí místo pro naději - že teď nepřijde poslední soud.. ale... (o tom budeme ještě mluvit).


Dnes druhý starý způsob pochopení Ježíšovi smrti. "Spásnodějinné schéma"... Kvůli pochopení malou přípravu: Výpadek. Výpadek - "to je když" - ... Výpadek znamená, že něco běželo - v určitém rytmu, vytvářelo to souvislý proud, byla určitá síť... ale teď je to na chvíli přerušeno, přetrženo. Vznikne nesouvislé místo.
Výpadek srdečního tepu (srdce tluče pravidelně a najednou pár úderů chybí); výpadek paměti, vědomí (je souvislá nit - a pak je "okno", prázdné místo, nevím, nemohu si vzpomenout).
Výpadek elektřiny. Ten když se stane na velkém prostoru, tak se tomu říká prý "blackaut". Celá krajina se ponoří do černé tmy.

Příběhy i celé dějiny jako když mají spoustu výpadků. Rytmus je přerušen, pochopitelná a správná (spravedlivá) linie příběhů se přetrhne, síť vztahů se poruší...
Někdy jsou výpadky velmi široké, někdy se stane blackout skoro na celém světě (války a jiné). I leccos v našem osobním životě bylo "výpadkem". To jsme dělat, říkat neměli.


Kolem Ježíše se dělo něco opačného tomu plošnému výpadku, "blackout". (Light-in (?), osvětlení do široka).
Stával se zřejmým velký souvislý, dobrý proud všech příběhů, který se sbíhá... do "Božího království", obnovuje se síť vztahů celého stvoření ("nové stvoření") - tak nějak to Ježíš říkal a dával prožít. Každý člověk mohl žít život souvisle navzdory všem přeryvům v životě (dělo se odpuštění).

Ale pak Ježíše ukřižovali. To musel být hrozný Výpadek... Však taky o tom napíšou, že nastala tma i ve dne. Boží blackout.


Co s tím?
Mohli se opřít o starý a v jejich době znovu živý "vzdor víry".
Izraelci dvě staletí předtím prožili do hloubky velké výpadky v dějinách i v osobních příbězích, museli připustit, že jsou nesouvislá místa, přerušení dobrého a očekávatelného ("nespravedlnost", např. utrpení a smrt spravedlivého nebo utrpení vyvoleného Božího národa).
Asi by to tak neřekli, ale měli v jakémsi "vzdoru víry" pocit, že Bůh stejně... má svůj scénář dějin, nebo možná jen osnovu (dobrou osnovu), z které neuhne, kterou nemění, která dál platí.
Jsou výpadky. Ale ty nerozhodují. Protože tu je linie... která se nám snad ztrácí na nějaký čas ve tmě, ale stejně trvá, zůstává. (A demonstrovat si to mohli na stovkách příběhů "Písma" od Abrahama, přes Izáka, Jákoba, Josefa, Egypt a dál a dál). Bůh je - co se týče svého stvoření v dobrém neústupný!!!
Teologové - když chtěli vyjádřit tuto Boží neústupnost v Dobrém k Izraeli a přes něj k celému světu), tak si k tomu vymysdleli pojem : "dějiny spásy". A proto tomu druhému schématu, pomocí kterého první křesťané přemýšlí o Ježíšově smrti, můžeme říkat "spásnodějinné schéma".

Tedy - (to je druhý způsob přemýšlení o Ježíšově smrti) říkali velmi brzo: pozor, to není vypadnutí z Božího scénáře, z Boží osnovy. Naopak. Tak "to muselo být". Není to nešťastný výpadek... patří to do osnovy.
Jak to zaznělo na cestě do Emauz a jindy... Je to "podle Písem". Odpovídá to Boží osnově.

A on jim řekl: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci!  Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?“  Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. Lukáš 24:25-27


Asi je potřebí ještě dodat: Ježíšův příběh a smrt potom taky něco způsobí i v "dějinách spásy", i v té Boží osnově...
Dosud to bylo tak: ta nejtemnější místa nejhroznějších výpadků (utrpení a smrt spravedlivého) se překlenovala vzdorem víry ve jménu dalšího (jak se musí překlenout chvíle tmy vzpomínkou a čekáním na světlo). Ale teď snad i temná místa dostávají (mohou najít) své místo a svůj smysl přímo v osnově, když Ježíšův příběh, život i smrt do té osnovy patří a na něm se ta Boží osnova stává zřejmou, jako dobrá a dá se žít - skoro jako "linie"! O tom ještě musíme a snad budeme mluvit. Aby tohle zřetelně vyjádřili, to bude ještě chvíli trvat.


A ještě co my dnes... Snad většina lidí žije s pocitem ne snad většinou tragických, ale bizarních, překvapujících, snad až osvěžujících - stálých výpadků. Že by měl nebo mohl být nějaký proud a nějaký rytmus a nějaká síť... pro to se ztrácí smysl. (Domyslete si sami, co to prozrazuje a co to může způsobit).
I nám, kteří žijeme v době "jednoho velikého výpadku" a přitom ještě málokdo cítí, jak se rozlévá tma, jaký smutek, zmatek a tragika z toho je a bude... se skrze Ježíše může vrátit souvislost do života, naděje

Děkujeme za to, že v dobrém jsi neústupný.

bratr farář Pavel Jun