Páginas vistas en total

domingo, febrero 24, 2013

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

48. Ježíšova smrt III - soteriologický výklad
Čáslav 24.2.2013

Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží. Lukáš 22:27

Porque, ¿quién es más importante, el que está a la mesa o el que sirve? ¿No lo es el que está sentado a la mesa? Sin embargo, yo estoy entre ustedes como uno que sirve. Lucas 22:27

Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ Marek 10:45

 Porque ni aun el Hijo del hombre vino para que le sirvan, sino para servir y para dar su vida en rescate por muchos. Marcos 10:45


Mluvíme o Ježíšovi, o jeho životě, a teď o jeho smrti.
Nedalo by se nějakým hodně obyčejným slovem vyjádřit, co se kolem Ježíše dělo?

Možná by to šlo pomocí slova "nabídka".
To slovo se docela hodí. Protože nabídka znamená, že se objevuje něco nového (nová možnost) v aktivitě z druhé strany. (Někdo vám něco nabízí).
U nabídky bývá důležité - co se nabízí a co se za to bude. Taky jak je rozsáhlá a kdy končí (jaká je lhůta pro přijetí).

Co Ježíš nabízí?
Blízkost. Blízkost takovou... Blízkost Boží.

Co se za to bude chtít? (Co se čeká?)
Když roznášeli chleba a ryby zástupu... Když uzdravoval. Když odpouštěl hříchy... Co za to chtěl? Vlastně nic.
Nic? Počkat. Taky blízkost. Přijmout blízkost.

Kdyby se měla najít situace, v které by bylo zřejmé, co se to kolem Ježíše dělo, která byla pro tu věc typická, tak by to byla hostina.
A Ježíš jako hostitel. I tam kde de facto byl hostem (při večeřích s celníky a hříšníky), stejně to nakonec vypadalo, jako kdyby byl hostitelem.

Zvláštní na té nabídce u Ježíše bylo ještě to, že byla tak - naprosto velkorysá a marnotratná. 
Jako kdyby ničím nešetřil, jakoby zdroj nabídky byl nevyčerpatelný, jako kdyby platila - všem.


Mluvíme o Ježíšovi smrti. Jak to, že o jeho smrti brzo mluvili jinak než jen ve smutné vzpomínce jako o tragédii?

Pomohli si starými myšlenkovými schématy. Mohli použít jen taková, do kterých by to, co prožili s Ježíšem, mohlo zapadnout.
a) První myšlenkové schéma si půjčili z deuteronomistické tradice: Schéma smrti proroků. Proroci připomínali Boha - lidé tu připomínku odmítali - proroky umlčovali, zabíjeli.
To schéma mohli použít docela snadno. To se o Ježíšovi říkalo, že byl Prorok, jeho vystoupení bylo docela tak - připomínkou Boha...
Ta Ježíšova smrt tedy - "dalo se to čekat", je to jako s proroky.

b) druhé myšlenkové schéma ("spásnodějinné"), které pomáhalo vyrovnat se s "nespravedlivým utrpením". Opíralo se o důvěru v Boží moc a jeho zájem o stvoření. Lze tušit (o tom je svědectví Písem), že Bůh má svůj plán, a s tím nic nepohne.
To s Ježíšem - to do toho "spásnodějinného" plánu musí taky zapadat, a mohlo by vlastně vyplnit nejtemnější místa tušení víry. Ta Ježíšova smrt byla "podle Písem", "mělo - muselo to tak být". "Dei". Co z Ježíšova života dávalo možnost toto schéma použít? Ježíš je spravedlivý... a trpící.

c)dnes začneme s třetím způsobem mluvení o Ježíšově smrti.
V něm se říká: Jeho smrt se stala pro nás, v náš prospěch, má spásný dosah. "Ježíš zemřel za nás". "Hyper" - za nás.
Nejznámější způsob mluvení o Ježíšově smrti, slýcháme to od dětství, máme to naučené, ale... přemýšleli jste o tom někdy? Jak by smrt někoho mohla mít spásný význam pro - a to nejen pro někoho (že by zemřel na místě někoho, vypráví se jako ilustrace třeba dojemný příběh o záměně mnicha s vězněm, který měl být popraven, vyměnili si šaty, zemřel na jeho místě), ale pro všechny?
Kde si půjčili toto myšlenkové schéma, že smrt může být v prospěch jiného, je jasné: z obětní praxe... Izraelci měli velký smysl pro vztahy, pro vztah s Bohem, který je ovšem porušený, který se musí napravovat, až tak, že při tom musí téci krev, to se dělo při obětování zvířete. Ale člověka...?

Dnes se jen pokusíme najít, co z Ježíšova života dávalo možnost toto obětní schéma na Ježíšovu smrt vztáhnout? To je pro nás teď nejvíc důležité. Co by to mohlo být?



V zkratce shrnutí situace před Ježíšovou smrtí: Ježíšova zvěst je nepřijatá v Galileji, Ježíš se obrací do Jeruzaléma, musí počítat s reálnou možnosti smrti, protože v Jeruzalémě jsou tři "grémia", která mohou oficiálně popravovat: Herodes stínat, synedrium kamenovat, a Římané (ad libidum)... Pro všechny tři je Ježíš nebezpečím. Herodes nechal nedávno popravit Křtitele (a Ježíš se mu dost podobá); pro synedrium je Ježíš rouhač, nebezpečný pro establishment; Římané mají strach z lidových nepokojů a kolem Ježíše je často dav.
Ježíš jde do Jeruzaléma a musí počítat s možností své násilné smrti.

Kdybychom tak mohli zjistit, jak se sám ke své smrti stavěl?
Je jedna situace, z které se to dá vyčíst: poslední večeře s učedníky. Je to v nejstarší podobě večeře na rozloučenou. Ježíš ohlašuje "poslední pohár", který s nimi pije.
O učedníky měl vždy velkou starost, že by je ohledně své smrti nechal jen tak? Jak je tedy "připraví na svou smrt", co jim o ní řekne? Z toho by se mohlo vyčíst, jak se staví ke své smrti.

A Ježíš... nic. Ne nic. Ale: jako vždycky.
Celý jeho život byl nabídkou blízkosti Boží, byl "hostitel". A tváří v tvář smrti - "jakoby nic" - znovu je hostitel, sloužící při stole, podává pohár, je uprostřed učedníků, nabídku blízkosti Boží dává znovu. Odsud už je krůček k pochopení, že ona platí... snad i ve smrti! Taková "neústupnost"! To je moment, který umožnil pak o Ježíšově smrti přemýšlet jako o oběti.
Ještě jednou: Ježíšův celý život byl nabídkou Spasení (blízkosti Boží), službou, smrt je součást toho života - této služby, Ježíš ji tak zřetelně vnímá; i Jeho smrt se může-musído té nabídky započítat.


Mluvili jsme o nabídce na začátku. co se nabízí, co se za to chce, jak je marnotratná. Na jedno jsme zapomněli, teď je to vidět: Ježíšova nabídka je neústupná, přijme do sebe snad i odmítnutí, unese je - a snad promění!

Děkujeme za to, i v životě, i ve smrti... nás nenecháváš být.

bratr farář Pavel Jun