Páginas vistas en total

domingo, marzo 10, 2013

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRAS DEL DOMINGO

50. Ježíšova smrt V, velikonoční Beránek. 1K 5:7
Čáslav 10.3.2013

 Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. 1. Korintským 5:7

Deshaceos de la vieja levadura para que seáis masa nueva, panes sin levadura, como lo sois en realidad. Porque Cristo, nuestro Cordero pascual, ya ha sido sacrificado. 1. Corintios 5:7

Mluvili jsme o Ježíšově životě, teď mluvíme o jeho smrti. Procházíme různými způsoby jejího výkladu. Další výkladový model pro Ježíšovu smrt (její význam, smysl) - jsou velikonoce, velikonoční beránek...


Nejprve povídku.

Petr Payne: Hod skopce
Vybíjeli vesnici za vesnicí. Zvláštní komando sestavené z vrahounů a zradivších zajatců rozvíjelo svou činnost na dalších a dalších kilometrech. Volkovo hořelo. To bylo město, kam Moše jezdil do školy. Vždycky chtěl být dospělý, a jak by se rád vrátil do dětství i se školou. Otec se skrýval v lesích a on byl teď nejstarší muž na statku. O zvířita přišli, když se stahovali Rusové, ale zůstala práce na poli. S každou slepicí jezdíval otec za rabínem, a oni je klidně žerou s krví. Kdoví co je s rabínem. Židy prý svážejí auty do lomu. Moše je také Žid a jejich rodina slaví pesach i s beránkem. Jednoho samce bez vady ukryl pro blížící se svátek. chlév vybrali, ale do pece se nedívali. Byl pak celý černý.
A teď vybíjeli nejen zvířata, ale i lidi. Divný hlad. A sem také přijedou. Možná už v noci. Třeba půjdou do lomu a potom do tábora. Matka říkala, že to Adonaj nedopustí, že je zachrání. Proč zůstávat, proč přežít, když všechny pobijí. Proč přežil beránek, když je sám. Proč Moše přežil, když při porodu zemřela jeho pravá matka. Teprve nedávno mu to rodiče řekli pro každý případ, kdyby se s nimi něco stalo. Otec odcházel do armády, která se formovala ve vnitrozemí, a tudy se už několikrát přehnala fronta. O válce věděl dříve jen z knížek, ale teď je toho až až. Jednou se museli přes noc vystěhovat, a to neustálé schovávání  zásob. Kdo ví, co by se stalo, kdyby přišli na beránka. Ještě že je skoro němý. Přežil kvůli pesachu. Říká se tomu jítí Hospodinovo. Nikdy nechápal. Však ještě nebyl u Bar micva. Táta říkal, že až po válce. Bůhví, kam je odvezli. Matka to ví.
Ozvala se střelba z Chlpu za kopcem. Večer jsou tady. Už nebudou slavit Hod beránka. Nikdy. "Pomažeš krví veřeje domu svého," napadlo ho, "nebo jítí Hospodinovo jest", přišla mu vzpomínka na dlouhé čtení velikonoční. Tak se má stát.
Moše obešel dům, vzal řeznický nůž, přitáhl samce bez vady před vchod, položil ho na dva schody jako na oltář a podřízl jej. Krví pak skropil futra a bílou zeď kolem nich, rozbil několik oken, vylomil dveře. Vylekaná matka vyšla ven s malým Chaimem v náručí. Také dvě sestry zvedly hlavy od šití, aby se podívaly z oken. Za chvíli jsou tady, musíme do sklepa, přikazoval Moše a myl si ruce.
Když sestupovali, zaslechli první motocykly. A pak slyšeli tu kýženou větu, kvůli níž byl zabit beránek: "Tady jsme už byli, jeďte přímo po silnicu". Někdo jen tak vystřelil a motory utichly.


Když chceme pochopit, jak je to s velikonočním beránkem, o co jde v tajemné velikonoční slavnosti, a jak bylo možné potom říci "Ježíš je náš velikonoční Beránek" a co to znamená, tak musíme začít ne krví na veřejích, ale kvasem, o kterém se mluví.

Kvas. Stačí ho málo. Stačí vyškrábat z díže zbytek. A znovu a znovu prokvasí celou díž.

Kvas byl obrazem pro staré (a zlé). Znovu a znovu se opakuje. Stačí ho málo. Znovu všechno prokvasí.

Takhle to je se zlem. Někde ho trochu zůstane, opravdu stačí jen trochu zloby, hořkosti a strachu, a je to... Nenápadně se rozmnoží. Má tendenci růst a šířit se. "Vybublá na povrch." Prokvasí znovu a znovu všechno...
Zlo je Divoké. "Nenasytné". "Zabíjejí nejen zvířata, ale i lidi. Divný hlad...". Spojují se - vrahouni a zradivší zajatci, zanechávají zlo za sebou. slídí po kraji.

Tomu bychom mohli rozumět? Jako kvas... (Jsou doby, kdy zlé začne (víc) kvasit... Nikdy nevíte, kdy to přijde.)
Co s ním? Přidat se k němu...? To ne! Nebo - prosit o slitování? To také ne! To nemá smysl.


Kdo zlo zastaví? Kdo je pošle dál?  Kdo je odkáže od mých dveří, až k nim dorazí...? Já ne, ovšem.

Beránek. Jeho krev na veřejích.
Pointa velikonočního vyprávění: Zlé zastaví (oklame?) vylitá krev. Krev na dveřích a stěně, rozbité okno...

Má to svou logiku! "Tady už jsme (asi) byli, jedeme dál". Tohle je už "náš prostor", mají za to. máme tu své znamení. Znamení vylité krve.
Ale on to není jeho prostor! Ani jejich znamení! Ti za dveřmi ukrytí to ví.

Dá se zlo oklamat nebo ne? (Možná se nedá přecenit moc a houževnatost zla, ale s jeho "moudrostí" je to jinak...)
Je to jeden z nápadů, který měli církevní otcové při přemýšlení o Ježíšově smrti. Zlé se nechalo oklamat, zlé síly si v Ježíšově případě "naběhly". "Myslely si, že mají právo (jako na jiné) a neměly. Byl to "Boží Syn", říkali "církevní otcové".
Velikonoční je spíš: zlé si myslelo, že to je už "dobytý prostor", - "tady už někdo zemřel", stopy od krve tu jsou, kde je krev a smrt, tam "už není co brát", a zlo bude z té kapky krve znovu žít a růst, ale nebylo tomu tak...

Tak to bylo v povídce. Tak to bylo ve velikonočním příběhu. "Tady už někdo zemřel". Beránek. Němý beránek.
S Ježíšem, pro něj je to ještě o kus dál. Není to "jen" tak, že někdo obětuje bezbranného, němého beránka. V tomhle je to jiný příběh... U koho zlé skončí? U někoho, kdo "nepodlehne kvasu". V kom "žádný kvas nezůstal". U koho nezvítězí strach. A v kom zloba nezůstane, neuvízne, i když se ho dotkne. ani na kříži. Kdo má tolik Lásky...?

Pro nás to ale jako pro "hosty velikonoční večeře" znamená. "Znamení na dveřích."
Mohu mít naději nebo dokonce snad jistotu, že nás zlé vynechá! Kvůli tomu znamení... Kvůli znamení Ježíše Krista.
Celý svět je vlastně jako velký dům a na svých veřejí má (smí mít) znamení Kristovy krve, které může odkázat, odkazuje zlé dál. Někam "za kopce", do pustiny. Kde se ztratí... Ať zajde hladem.

Prosíme chraň před zlým tento svět. Ať přijmeme tvé znamení proti zlému, smrti.

bratr farář Pavel Jun