Páginas vistas en total

domingo, marzo 17, 2013

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

14. Ježíšova smrt VI, oběť smíření
Čáslav 17.03.2013


Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích, protože smíření přinesla jeho oběť na kříži. I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky, nyní s ním smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony- Koloským 1:19-22


por cuanto agradó al Padre que en él habitase toda plenitud,  y por medio de él reconciliar consigo mismo todas las cosas, tanto sobre la tierra como en los cielos, habiendo hecho la paz mediante la sangre de su cruz. A vosotros también, aunque en otro tiempo estabais apartados y erais enemigos por tener la mente ocupada en las malas obras, ahora os ha reconciliado  en su cuerpo físico por medio de la muerte, para presentaros santos, sin mancha e irreprensibles delante de él;  Colosenses 1:19-22

Procházíme různými výklady významu Ježíšovy smrti.
Dnešní výklad Ježíšovy smrti: oběť smíření.
Dokážeme tuto interpretaci Ježíšovy smrti sledovat? Oběť. Smíření.
Nejprve ke smíření.


Smíření - ukončuje nepřátelství, napětí mezi dvěma stranami, tomu rozumíme. ale... je pro nás smíření velkým tématem?

Smíření je tématem v době nepřátelství.
Nepřátelství taky známe. Patří k němu hněv. Nevole. Strach. Boj. Ostražitost. Hořkost. Pokřivený obraz.

Pro osobní stránku nepřátelství měli velký cit Izraelci, jak se objevuje, vrací se nepřátelství, zrada mezi lidi, mezi lidi a Boha.
Četli jsme z listu Koloským, v něm se zase odráží řecký myšlenkový svět, který měl zase velký cit pro "kosmologický" svár, svár prvků a sil v celém vesmíru. Všechno je v napětí a tím pádem je celý vesmír křehký.

Ale my... Zdá se ale, že v posledních desetiletích nastal posun - od nepřátelství k lhostejnosti. Co je komu po kom, co je lidem po Bohu co je Bohu po lidech? Nestojí mi za to - se hněvat na kohokoli a cokoli. Tvůj hněv... mě netrápí.
Může se stát smíření v dobách lhostejnosti?
V nepřátelství je živý strach, hněv a hořkost. ale dala by se taky čekat touha... aby to nebylo takhle, aby se to změnilo.
V době lhostejnosti... spíš jako když není nic. Jen narostly vzdálenosti. Osamělost. Co smíření tady? O tom nakonec.


Jak končí nepřátelství? Jak přejde ve smír? Dá se pro smíření něco udělat?
Můžete vypustit holubici s nabídkou míru a čekat a doufat, že druhý už má také boje dost. Můžete vzít bílý prapor a vyjít ze zákopu. To chce dost odvahy. Můžete vzít dar a vydat se naproti.
Stačí to pro smíření? Jak kdy? Někdy.
Jak se vlastně děje smíření? Teď bychom měli mluvit o oběti...


Oběť. Svou povahou patří rituálům.
Rituály jsou "předepsaná jednání do zvláštních "přechodových" chvil".
Stane se něco tak těžkého, že byste zůstali jako ochrnutí. (Rituály souvisely například se smrtí nablízku). Nebo se děje něco tak nového nebo taková změna, že byste nevěděli, kudy kam (rituály souvisely třeba s narozením nebo dospíváním). Nebo s novým začátkem (rituály nového roku). Se smutkem a beznadějí (smutnění mělo své rituály).
Rituály pomáhaly ve chvílích těžkých, nových, neznámých, zásadních. Aby člověk mohl vůbec fungovat. Aby prošel těžkou, novou, nezvyklou situací. Aby se nepomátl. K tomu rituál. Předepsané jednání...pro tyto chvíle.


Oběti smíření.
Oběť se jako rituál hodí ke konci nepřátelství s Bohem.
Chvíle takového smíření jsou chvíle, které obsahují všechno, o čem jsme mluvili, když jsme mluvili o rituálech. Těžké, nové, nemyslitelné, nezvyklé... Nešlo o to rozumět... kdy, proč se co dělá (jaký úkon, jaké zvíře se k oběti přináší), ale rozumět té chvíli... která připomínala - byli jsme (zase!) ve sporu s Bohem. Nedalo se to unést, nedávalo to smysl, nešlo to dál.
Při obětech, tekla často krev, protože jde o život.
My se smíření účastníme, ale naše aktivita to nakonec není. Děje se to - jaksi... Máme, musíme se nechat smířit. hlavní aktér při smíření (oběti) je Bůh.


Život a smrt Ježíše Krista do toho zapadá v obojím smyslu.
Šlo o Smíření... Zkušenost odpuštění. Uzdravení. blízkosti. Obnovy vzájemnosti.
Ty chvíle byly takové, že by mělo dojít na rituál. Chvíle Proměny, Nového, přechodu...
A on tam byl Ježíš. A dělo se to... dokonce... nakonec... teče při tom Krev. Je to jako při oběti smíření.
Patrné je i, že hlavní roli při tom nemáme my... ale Bůh.


Jen co my dnes - spíš lhostejní než nepřátelští.
Jak se končí lhostejnost? Je opakem k lhostejnosti smír?
Nemusí se to nazvat jinak než smíření? Možná. Nemáte nějaký nápad? Třeba "probuzení ze sna". (Kolik lidí připomíná dnes snící mátohy...)
Děje se to tak: Projde okolo vás, přistoupí k vám, dotkne se vás... něco tak jednoznačného, někdo s takovou Jednoznačností, potkávajícího Vás o odkazující přitom na Boha... že lhostejnost zmizí jako špatný sen. A je to stejný div jako "smíření", konec nepřátelství. V tom je to stejné. Dojítí k dobré vzájemnosti to je tak jako tak.
Lhostejnost se může proměnit v zájem o tebe a je to stejné vysvobození, jako konec nepřátelství. Ježíš Kristus nám k tomu je motivem a dodává odvahu.

Prosíme vstup znovu do našeho života.
bratr farář Pavel Jun