Páginas vistas en total

viernes, marzo 29, 2013

Tři hodiny odpoledne


Ježíš se naposled zvedl k hlavě kříže. „Otče,“ zvolal, „do tvých rukou poroučím svého ducha.“ Jeden z vojáků obešel kříž a chvíli pozoroval umírajícího. Pak se vrátil a lehl si na skálu.
Z Ježíšových úst zazněl poslední výkřik: „Dokonáno jest.“ Jeho tělo se svezlo dolů. Ježíš se vzdal smrti.
Ozval se zvuk, jako by pod zemí dusalo stádo prchajících zvířat. Čerstvý vítr ovál krátkým dechem rostlinstvo.
Země se třásla a úzká trhlina rozdělila zemi od západu na východ. Běžela od velké popravčí skály přes silnici a jeruzalémskou branou přes město do chrámu, kde roztrhla velkou oponu vnitřní svatyně od vrchu až dolů, a pokračovala dál k východu. Otřásla velkou zdí, otevřela hroby na hřbitově za městskými hradbami, překročila Cedron a zamířila k Mrtvému moři zanechávajíc svou stopu na zemi, na skalách i v horách.
Setník a několik vojáků zděšeně vyskočilo. Postavili se před kříž, pohlédli na Krista, na ztemnělou oblohu a na puklinu ve skále. Setník sklonil hlavu. „Jistě to byl Syn Boží,“ řekl ostatním. Byl rozčilen a obrátil se za Ježíšovými přáteli – snad aby se jich zeptal – zjistil však, že odvádějí Kristovu matku k rozcestí u brány.
Všichni zřejmě plakali. Setník si všiml muže spěchajícího k městské bráně. Podle oblečení to byl zámožný člověk. Abenadar ho neznal, ale poslední hodinu ho viděl, jak stojí stranou ostatních a se zjevným soucitem pozoruje Ježíšovu tvář. Byl to Josef z Arimathie. Setník také zahlédl, že dva Pilátovi strážci hovoří s velekněžími. Podivil se tomu a vrátil se na své místo.
Strážci přešli skálu a řekli setníkovi, že velekněží byli za Pilátem. Řekli mu, že zůstanou-li odsouzenci viset na křížích ještě po západu slunce, celá Golgota bude znesvěcena a žádný Žid tam napříště nevkročí. Pilát chtěl mít celou věc co nejrychleji s krku. Zavolal dva strážce a přikázal jim, aby doprovodili kněze zpět na Golgotu a aby ukřižovaným bez prodlení zpřeráželi nohy.
Abenadar ukázal na kříže a řekl, aby konali svou povinnost. Jeden z binců byl ozbrojen kopím, druhý nesl prkno, asi dva centimetry tlusté, osm centimetrů široké a přes metr dlouhé. Oba muži se poradili a rozhodli se, že začnou vlevo. Mlčenlivý lotr věděl, že zpřerážení nohou urychluje smrt…
Když klesl dolů na svém závěsu a nejevil snahu se opět vytáhnout, oba muži popošli k Ježíšovi.
Ten, který držel kopí, poznamenal, že ukřižovaný už nežije. Pokynul druhému, aby šel stranou, sám ustoupil o krok, rozpřáhl se a zamířil oštěpem na pravou stranu Kristovy hrudi.
Chtěl se přesvědčit, nepředstírá-li smrt. Hrot kopí pronikl mezi páté a šesté žebro, projel pohrudnicí a plícemi a zastavil se v srdci. Mrtví obvykle nekrvácejí, avšak v pravé předsíni bývá i po smrti trochu tekuté krve a v osrdečníku se tvoří tekutina zvaná hydroperikard. Když voják kopí vytáhl, vytekla krev a voda.
Oba pak postoupili k druhému zločinci, který se vyčerpal svými protesty a mohl pouze v němé hrůze přihlížet, jak se muž s prknem chystá k úderu.
Pilátovi biřici pak zůstali stát před kříži a pozorovali popravené, zda projeví ještě známky života. Všichni tři viseli bezvládně na svých kůlech. Strážci požádali setníka o dovolení vrátit se do tvrze. Abenadar řekl, že také odejde se svou četou, jakmile seberou své věci.
To, co onoho odpoledne učinil Josef z Arimathie, vyžadovalo značné odvahy, ne-li hrdinství. Pospíšil do Antoniovy tvrze a požádal o slyšení u Piláta. Byl přijat a vyslovil přání, aby mohl ihned pohřbít Ježíše z Nazareta.
Pilát byl překvapen. Nevěřil, že je Ježíš už mrtev. Josef však tvrdil, že ho viděl umírat na vlastní oči. Aby celou věc uzavřel, Pilát poslal na Golgotu jezdce, který měl přinést hlášení od Abenadara. Josef mezitím čekal. Byl to pro něj kompromitující rozhovor, neboť tím, že požádal o vydání těla k pohřbu, dal vlastně Pilátovi najevo, že on, člen Velké rada a hlava známé saducejské rodiny, je tajným Ježíšovým učedníkem.
Proč by o to jinak žádal? Proč by se ponižoval návštěvou Antoniovy tvrze, když tou dobou mohl být naproti v chrámu a jako tisíce jiných lidí držet jehňátko a čekat, až zazní trojité znamení k oběti? Jistě si uvědomil, že prokurátor s potěšením vezme na vědomí, že i ve veleradě jsou tajní učedníci galilejského proroka.
Čekal. Za nějakou dobu došla zpráva., že Ježíš zemřel ještě dřív, než se dal do práce biřic s prknem. Pilát pokrčil rameny. Pak se zdvořile uklonil a dal Josefovi svolení sejmout tělo s kříže a pohřbít je podle židovských předpisů, než začne sobota.
Židovský senátor poděkoval a vyšel spěšně dvojitou branou do jeruzalémských ulic. Náhodou potkal Nikodéma, farizeje, který kdysi přišel v noci za Ježíšem. Řekl mu, že dal zřídit hrob v zahradě u Golgoty a že tam hodlá pohřbít Krista. Nikodém neváhal. Řekl, že i na něho působily slova a činy tohoto podivuhodného muže a že je ochoten vykonat vše potřebné, aby byl Ježíš pohřben se vší úctou.
Je téměř trapnou ironií, že Ježíšův pohřeb nezařizoval Petr ani Jan ani ostatní, kteří se ještě minulého večera bili v prsa a hádali, kdo miluje Krista nejvíc, nýbrž saducej, farizej a pohan.
Jim Bishop, Den, kdy zemřel Kristus, Vyšehrad, Praha, 1971, přeložil Jan Čulík senior (1925-1995). Další vydání Zvon, Praha, 1996, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2005.

miércoles, marzo 27, 2013

12.4.2013 LENKA FILIPOVÁ V KOSTELE

Lenka Filipová v Čáslavském evangelickém kostele.

http://www.lenkafilipova.cz/

12.4.2013 - Čáslav - 19:00, Evangelický kostel, Concertino 2013 - koncerty po krásných kostelích ČR, předprodej:» www.ticketstream.cz, Infocentrum - 327 300 265 

domingo, marzo 24, 2013

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

52. Ježíšova smrt VII, oběť smlouvy
Čáslav 24.3.2013

Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim se slovy: "Vezměte, toto jest mé tělo." Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: "Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé. Marek 14:22-24

Y mientras comían, Jesús tomó pan y bendijo, y lo partió y les dió, diciendo: Tomad, esto es mi cuerpo. Y tomando la copa, y habiendo dado gracias, les dio; y bebieron de ella todos. Y les dijo: Esto es mi sangre del nuevo pacto, que por muchos es derramada. Marcos 14.22-24

Procházíme nyní výkladu významu, smyslu ježíšovi smrti. nyní "obětními". Posledně jsme mluvili o oběti smíření. Dnes o jiném pojetí oběti, které je k vyjádření smyslu Ježíšovy smrti také použito. Oběť smlouvy...


Když se řekne dnes smlouva, jaká se vám vybaví? Kupní. Předmanželská. Pracovní. O spolupráci. O vzájemném neútočení.

Když se řekne smlouva - vyvolá to ve vás spíš sevření - protože smlouva zavazuje - svazuje...? Nebo spíš vyvolá pocit jistoty a bezpečí - protože teď je mezi námi jasno, je jasné, na co se spolehnout a ví se, s čím se dá počítat?

Co se děje při uzavírání smlouvy? Dvě strany se "zavazují". Já a ty. To, co se mezi námi (v určitém ohledu, na určité rovině, v určitém prostoru) bude dít, to bude mít svá pravidla, bude to "regulované", jištěné, jistější, bezpečné. Má to být chráněné dohodou.

Co je třeba k uzavření smlouvy? Pero, aby se zachytily obsah smlouvy a podmínky. Ještě něco?
Svědkové (notář) - aby bylo dovolání, kdyby někdo chtěl smlouvu porušit nebo popřít. Takže při uzavírání smlouvy nejsou jen dvě strany, ale v jistém smyslu ještě třetí strana. Svědkové, kteří nesou záruku uzavřené smlouvy. A prosadí její platnost, když by smlouva měla být porušena.
Co je při smlouvě nejdůležitější? Svým způsobem ta třetí strana. Když smlouva je k tomu, aby byla dodržena a prosazena... tak jde o záruku smlouvy! U smlouvy jde nejvíc o to, aby platila.


Izraelci uzavírali smlouvu často v rámci společného jídla. Společné jídlo totiž pro ně bylo nejzřetelnější prostředí bezpečí a důvěry.

Víc jde o to, že při uzavírání smlouvy tekla často krev. smlouvy se uzavírali obětně.
Součástí společného jídla, při kterém se uzavírala smlouva, bývala také oběť. Kvůli ní byl myšlen jako neviditelný Host také Bůh. nejsme tu jen my dva, partneři smlouvy a naše dohoda. Ale ještě On, Bůh. Naše společenství a smlouva má tuhle záruku, tohoto garanta. To je smysl obětní smlouvy... Bůh je třetí strana smlouvy.


Proč Ježíšovu smrt vykládali jako oběť smlouvy?

Abychom pochopili dosah tohoto tvrzení, je potřeba doříci: izraelská víra se odvažovala tvrdit - také Bůh s námi uzavřel smlouvu. nejen my lidé "regulujeme", vnášíme (dílčí) pravidla, dohody, jistotu, do našeho mezilidského spolubytí. I Bůh s námi uzavírá smlouvu.
Jakou? Jakou lidé iniciovat nemohou... O "ochraně a vzájemnosti". Nejde jen o určitý prostor v našem životě, jde o celý náš život, ten se dostává do prostoru zvláštního bezpečí a trvalé dobré souvislosti a odpovědnosti.

Kdo je při tom "třetí strana"? No... vlastně nikdo.
Nikdo není potřeba? Nebo Bůh nikoho nechce?
Kdo by to ale tak mohl být? Když tu je jen Bůh a my.
A co když my porušíme smlouvu, jakože asi ano... padá to všechno?


My to s Bohem máme taky složité, nežijeme "vzájemně", žijeme hodně sami pro sebe; máme strach a taky dost hořkosti; a vůči sobě bychom po tom všem mohli čekat o hodně víc stejného. (Nepřišla by nová Smlouva vhod...?)

To je zkušenost s Ježíšem. On je ta třetí strana - mezi námi a Bohem. Náš život celý se skrze Něj dostává znovu do dobré souvislosti s Bohem.
Ježíš je (jako) ta třetí (prostředkující a garantující) smluvní strana. svádí nás dohromady s Bohem a garantuje bezpečí, vzájemnost. O Něj se dá opřít. Na Něj odvolat.
Tak se to prožívalo s Ježíšem na každém kroku, při jídlech s celníky a hříšníky, při odpouštění, uzdravování... a také při jídle na rozloučenou.

Tak dostali odvážný nápad - chápat i Jeho smrt jako součást té "garance" bezpečí mezi námi.
Ježíš - je oběť smlouvy. Abychom tuto představu mohli sledovat, musíte podržet v mysli to dvojí. Jejich obětní uzavírání smluv a Boží smlouvu s nimi, o ochraně a vzájemnosti, bez třetí strany.
Ježíš - je oběť smlouvy s Bohem. On je ta třetí (garantující, prosazující) strana Boží smlouvy s lidmi o ochraně a vzájemnosti.

Děkujeme za to, že nás Ježíšem stavíš do prostředí bezpečí a vzájemnosti.

bratr farář Pavel Jun