Páginas vistas en total

domingo, marzo 31, 2013

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

Marie u hrobu
Čáslav 31.3.2013






 Ježíš jí řekl: „Marie!“ Obrátila se a zvolala hebrejsky „Rabbuni“, to znamená ‚Mistře‘.
 Jan 20:16
María —le dijo Jesús. Ella se volvió y exclamó: —¡Raboni! (que en arameo significa: Maestro).
 Juan 20:16

Ten obrázek nás může uvést do velikonoc.
(Trochu to chápejte tak - jako když se na filmu (záznamu) hledá "rozhodující chvíle", (v kriminálních filmech to tak bývá) a posouvají se políčka tam a zpět, aby se našlo to rozhodující...) Pomocí tohoto obrazu bychom mohli zachytit Velikonoční chvíli.

Právě se ozvalo "Marie"!
A to je přesně Ta chvíle - "ten moment" obrazu - teď by se dalo čekat... co přijde, co se dá vlastně čekat? Nejširší tázací slovo "Co?"
Tady se pro nás velikonoce mají zastavit a my do nich můžeme vstoupit.


"Marie!"... Tak - "co", se to děje?

Co Marie Magdalena, co říká? Je to "Co"? Co říká její tvář?
Jako dítě.
Jako když něco hledala... a nemohla najít.
Smutek.
Tak se tváří dítě, když je naprosto bezmocné.
Není trochu jako slepá? Nechápe. Údiv.

Co říkají ruce? (Ruce dost poví)
Levá ruka. Jako když si zakrývala oči, (bránila si je) a teď vyhlédla. Nebo je to nesmělý pozdrav?
Druhou rukou - odstrkuje náhrobní kámen? Ne, na to by rozhodně neměla sílu. Tak se o něj opírá? Aspoň nějaká opora?


Ještě, všimněte si: Marie je na hřbitově.
Kolem Marie náhrobní desky. (Náhrobní deska - to je takové víko nad životem, přiklopíse, a konec).

Na náhrobním kameni pod pravou rukou je napsáno "Ježíš Nazaretský". Bílým písmem. Co je to platné?
Napravo kousek dál je jiná náhrobní deska s nápisem "Adam" - to se překládá "člověk". No ano, kdo jiný by asi byl na hřbitově.
Nalevo "Eva". to se překládá "živa"... Docela ironie...
A na dalších náhrobních deskách není nic. Stačí to "Adam" a "Eva"?


Na tom hřbitově je ale nepořádek. Jako když se tam ničilo a kradlo! Jako když tam byli vandalové bez úcty k lidem, k jejich osudu...?
Adam má prasklý náhrobní kámen. Eva taky.
Taky je puklá zeď hřbitova na obzoru.
To se vlastně dá říkat - místo "prasklý" "puklý"?
To se potom může dost změnit význam. (slyšel jsem jeden spirituál: "Žádná náhrobní deska není tak pevná, aby udržela... Jeho tělo").

O velikonocích se objevuje zvláštní nepořádek na hřbitově. Ne z neúcty k lidem. Že by jakási neúcta ke smrti...? Co se stalo?
"Rabbuni"!!!


Na horizontu vpředu vychází slunce... Ráno... Ale mezi Magdalenou a ránem je hrob. Měla by jít dál... musí přes něj.
Ale - to je zvláštní! hlavní světlo (osvětlení) je z Jiné strany. Není od obzoru. Marie má světlo za zády. Tam, kde se nedalo čekat.
Co to světlo? Kde se vzalo?


To je zlomová velikonoční chvíle. "Marie!"
Marie zastižena na hřbitově...
Ozve se oslovení "Marie" a teď by se dalo čekat... nejširší tázací slovo "Co?" Ale ona neřekne "Co", ale "Rabbuni (Ty)!" To je TO velikonoční!

Rabbuni! Tak to On - Ježíš za tohle všechno může!
Nepořádek na hřbitově, puklá zeď, puklé náhrobky, světlo překvapivé a mocnější než co jiného. Údiv do zoufalé beznaděje a samoty.


Ano. a ještě ty květiny. Jako když rostou z kamene. Promyslete si cestou domů... jak je to možné... nebo spíš, co to může znamenat, protože... to je jako "květiny v zimě" (napadl sníh do rána...!)


A teď už jen velmi krátce nahlédnutí dál... Dopřejeme si jen pár vteřin. Krátký náhled. Druhé dějství. Ke kterému se vrátíme třeba za rok.




Děkujeme za to, že nás potkáváš v naší opuštěnosti, beznaději a bezmoci a voláš nás... jménem.

bratr farář Pavel Jun