Páginas vistas en total

domingo, abril 07, 2013

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO


55. Ježíšova smrt IX satisfakce, Melchisedech

Čáslav 7.4.2013 17.03.02

Židům 7:1  Tento Melchisedech, král Sálemu a kněz nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, když se vracel po vítězství nad králi. Požehnal mu 2  a Abraham mu z veškeré kořisti dal desátý díl. Jméno Melchisedech se vykládá jako král spravedlnosti, král Sálemu pak znamená král pokoje.
15  To vše je ještě zřejmější, když podobně jako Melchisedech je ustanoven jiný kněz 16  ne podle zákona o tělesném původu, nýbrž na základě svého nepomíjejícího života, 17  jak se o něm svědčí: `Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.´
21  Ježíš však se jím stal s přísahou; vždyť mu bylo řečeno: `Hospodin přísahal a nebude toho litovat: Ty jsi kněz navěky.´ 22  Proto se Ježíš stal ručitelem lepší smlouvy.

Další z výkladů významů Ježíšovy smrti: satisfakce.

***
Když máme pochopit význam tohoto výkladu, měli bychom si něco připomenout o „konfliktu[1]
Konflikt – to je jedním slovem „mráz“. („Vztahy jsou na bodě mrazu“, to se říkává.) Konflikt provází jakási „strnulost“. Je to ze strachu, že je potřeba si dávat pozor? Nejen. Ne hlavně. 

Jak se dá ukončit situace konfliktu?
Zjistit kdo začal, protože ten by taky měl přestat…? Proč obě strany na to řeknou „to on“? Je to proto, že si pamatují jen poslední ránu, kterou sami dostali? 

Jak ukončit konflikt? Ukončí ho například vítězství jednoho? („Silnější vyhrává“). Ani ne. Výhra jednoho znamená porážku pro druhého.
Urovná si to čas sám? Hojí rány? Ani ne (Jugoslávie). Jen zdánlivě, na povrchu. Stačí málo, a zase to bolí…
A což spravedlivě rozsoudit, třeba před soudem? Ani to ne. Víte, jak to na soudu bývá. Proti rozsudku se odvolávají obě strany.
Nebo jeden musí ustoupit? (Moudřejší ustoupí). Není on potom poražený?

***
Jak skončit konflikt? Co se to vlastně děje v konfliktu, že je tak těžké s ním skončit?
Nestačí jen o věcné urovnání… Protože jde o… kdysi se tomu říkalo:  „urážka na cti“. Dotkl ses mě – kdesi na dně srdce… (nebo já tebe – a většinou je to vzájemné). Vnesl jsi tam nejistotu ohledně ceny, souvislosti, autenticity mé osobnosti. Z toho je nakonec ta strnulost!
Když se dva dostanou do konfliktu… stane se tohle znejistění  Co by měl ten druhý (nebo já!) dát, zaplatit, dát najevo, aby se jistota vrátila. Aby zmizela všechna hořkost, vy jste ji netušili ani v druhém?

Situace konfliktu je „patová situace“. Věcně by se dalo leccos urovnat, dohodnout. Ale co se „zraněnou ctí“?

***
A do této situace konfliktu patří „satisfakce“ – znamená to „učinit zadost“.
Nejen napravit věcně nespravedlnost. Ale uzdravit zraněnou čest. Jak se to dělá, aby to nevypadalo jako porážka…? To se musí dát, udělat něco navíc…?
Kdysi se to dělávalo tak (známe to třeba z „Mušketýrů“ od Dumase). Uražený vyžadoval „satisfakci“ v souboji. Hodil rukavici, dal tím najevo, že mu na cti záleží víc než na životě. Ten kdo urazil, musel výzvu přijmout a v souboji se musel uraženému postavit jako rovný. Oba riskovali život. Mělo se za to, že urážka se takhle vyrovnává.
Rozumíte té logice: Není to pomsta, vybití zuřivosti. (To by se snáz a bezpečněji udělalo ze zálohy, úkladně…) Ale: stojím ti za to, abys riskoval život. Bereš mě tedy vážně… A já tebe taky.
Satisfakce – není jen nějaká náhrada, je to uzdravení zraněné cti, čeká se něco vyjímečného, (třeba riskovat život), na čem by se stalo zřejmé, že mě znovu bereš vážně.

***
Jak satisfakce a Ježíšova smrt?
Vrcholné filosofické domyšlení dodal Anselm z Canterbury svou tzv. „satisfakční teorií“.
Říká v ní: Člověk je s Bohem v konfliktu. Člověk zranil Boží čest. To je ovšem „osudová věc“. Jsme přešlí totálním mrazem…
Bylo potřebí satisfakce. Jak ale? Co vyjímečného Bohu nabídnout… aby došlo k zadostučinění? Člověk patří „z definice“, jako stvoření celý Bohu. A ve vztahu k Bohu, dát sebe do hry…? To je jediné, co se čeká. To měl a nedělal. (V každém důležitém vztahu – je to vlastně taky trochu tak? Člověk v něm stojí více méně celý.) Co navíc…?
Člověk satisfakci udělat nemůže, nemá nic „bokem“, nic navíc…
Bůh – ten by mohl (učinit zadost), ten kdyby „nabídl sebe sama“, to by bylo něco… co by hnulo… vesmírem… Ale je to na člověku.
Proto se Bůh stal člověkem v Ježíši. Aby „učinil zadost“. Bůh a člověk v jednom. Jako Bůh satisfakci dát může, jako člověk má… A Bůh se přestává hněvat.
Zvláštní, těžko sledovatelná, složitá logika. Ale vystihuje zkušenost s Ježíšem: „Skončil mráz“. Totální konflikt… ten s Bohem. Život se znovu rozebíhá. Není místo pro „zraněnou čest“ Bůh vás bere vážně, vy taky znovu (div způsobený Ježíšem) můžete.

***
Pochopit to a prožít nám spíš než Anselmova teorie pomůže zvláštní, tajemná postava Melchisedecha.
Abraham se vrací z bojů, které byly složité, nepřehledné, temné, divné… a musí po nich zůstávat „přiměřený pocit konfliktu“ (celou dobu jsme o něm mluvili).
A Abraham při svém návratu potkává Melchisedecha, krále z Šálem. Šálom je „pokoj“, „melech“ je král, „sedaka“ je spravedlnost. Melchisedech, král pokoje i spravedlnosti! Melschisedech přináší víno a chléb (!) a děje se slavnostní Hostinas Bohem vlastně. A přitom se stane to… konec konfliktu. Končí staré sváry, spory, napětí… nezůstává místo uraženou čest a pomstu. To napětí končí ne spravedlností, ne časem, ne ustoupením jednoho (až potom začnou být jednotlivé strany velkorysé!). Ale Melchisedechem. Bohem.

O Ježíšovi pak také řeknou, že je Melchisedech. Vyjadřuje to zkušenost s Ním. U Něj se to prožilo – konflikt končí, jsem si zvláštním krásným způsobem jistý Bohem, sebou, druhými lidmi… Není místo pro uraženou čest.

Ježíš se také takhle vynořuje na našich cestách, plných konfliktů, hořkosti, zraněné cti mé, druhého a Boží. Kdy my vůbec ani netušíme, co by se s tím dalo udělat… A vnáší tam – pokoj.
Na něm je vidět – že sebe sama dává „do hry“. Otázka zraněné cti mizí!

Život může být – ne mráz, ale proudění, sdílení… To se vrací. Přes Ježíše. Melchisedech Ježíš. Ten, s kterým se do situace konfliktu, bojů a jejich následků (zraněné cti, hořkosti, „mrazu“) vrací pokoj. „Můžete to… nechat být“.

Děkujeme za to, že se děje ten div, že nejistota, kterou jsme vyvolávali a v sobě zakoušeli mizí a my jsme si jisti Tebou, sebou, druhými lidmi.
bratr farář Pavel Jun



[1] („con-fligo“ – fligo (srazit se), con (spolu)), napětí, které je „mezi dvěma…“