Páginas vistas en total

domingo, abril 28, 2013


56. Ježíšova smrt XI, konec zákona.

Čáslav 29.4.2013


Gal 3:23-26  Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro chvíli, kdy víra měla být zjevena. Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry. Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce. Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši.

Procházíme interpretacemi významu Ježíšovy smrti.
Ježíšova smrt je konec zákona. To je interpretace důležitá pro apoštola Pavla.
V jakém smyslu Ježíšova smrt může znamenat konec zákona?

Nejprve musíme pochopit smysl zákona (pro apoštola Pavla a v Izraeli). U apoštola Pavla najdeme dvě pojetí dějin (dějin spásy) a v nich dvojí roli zákona.

***
První Pavlovo pochopení zákona.
Budete mu rozumět. Zákon je k tomu, aby (nejen) říkal, co je dobré a potřebí dělat, ale aby dbal na to, aby se to dodržovalo.
Takže by mohl být „učitel“, pedagog, a lidé by v něm byli žáky, ale je spíš „dozorce“ a lidé jsou jako vězňové, na které se dohlíží.
Pavel říká: byla doba, kdy vás zákon svými příkazy držel jako (vězeňský) dozorce.

Rozumíme tomu. Člověk potřebuje učit tomu, co je správně, protože se zdá, že to často netuší. A taky se musí často dohlédnout, aby se to dodrželo, protože je vidět, že člověk často vůbec nechce dělat, to, co má.

***
Druhé pojetí zákona. Podle něj dokonce zákon rozmnožuje hřích! (Nejen říká, co dělat, a dodržuje, co dělat)!
V jakém smyslu? Že zákon „diagnostikuje“ zlé a dobré? Že bez něj by spousta věcí jen tak – nepozorovaně prošla, nepočítala by se, protože by nikoho nenapadlo, že to je zlé, ale zákon to ukáže?
Ještě jinak. Spíš je to v tom: zákon jako „měřítko spravedlnosti“ – se naváže na strach v jeho kořenech, na strach o sebe sama a stane se „cestou k vlastní spravedlnosti“. A to, co dělám, začnu dělat pro sebe sama, abych sám sebe ospravedlnil, (abych měl sám ze sebe dobrý pocit čistého svědomí a správného člověka). I když se moje jednání týká druhého, stejně jde jen o mě samotného (abych byl se sebou spokojený).
A pak – hluboký objev apoštola Pavla, který se dá vyčíst od Ježíše (nejzřetelněji z jeho odpouštění a jeho (následných) sporů se zákoníky): nejde jen o to, „co děláš“, mohou to být podle měřítka zákona dobré věci, může to být i charita, ale „proč to děláš“… Když to děláš sám kvůli sobě (aby ses ospravedlnil) – je to hřích.

Hřích ospravedlňování sebe sama vrůstá do srdce – přes žilky strachu. Odtud se hůř dobývá, protože tam je dobře skrytý.
Má podobu jistoty – sebou. Strach o sebe sama může dostat tuhle podobu. Spokojenosti se sebou, pocitu čistého svědomí.

Opak hříchu nejsou dobré činy, ani dobré svědomí. Ale milost. Která dostane strach o sebe sama ze srdce! Nebo mu vezme určující sílu.

***
Jak je mohlo napadnout tvrdit, že Ježíš je konec zákona?
Co by způsobilo konec dozorce zákona a konec stimulantu hříchu…

Ohledně toho prvního: zákon jako učitel a dozorce… V Starém zákonu se objevil nadějný výhled, „zaslíbení“, že jednou nebude potřeba, aby se učilo, co se má dělat, protože lidé to budou to vědět sami od sebe. Jak se to stane? Souviselo to se zaslíbením nového srdce. Srdce bude mít sklon k dobrému.
Odpovídá to zkušenosti s láskou. Nemusíte učit, co se má dělat, a nemusíte dohlížet, aby se plnilo. Srdce plné lásky to ví a udělá.

Tohle prožili u Ježíše. Není potřeba říkat ani dohlížet na to, co děláme. My to víme a děláme, protože se srdcem se nám cosi stalo. Odpovídáme láskou na Lásku.

***
A ohledně toho druhého – zákon rozmnožující hřích, který prorůstá do srdce žilkami strachu…
Zkušenost s Ježíšem, s jeho Odpouštěním byla: aspoň z jednoho kusu srdce, v tom, v kterém je rozhodující pocit… není stimulant (pocitů a jednání) strach, ale „Milost“. Ne že musím… něco dělat, ale mohu.  
Apoštol Pavel to formuluje teologicky jako „ospravedlnění z víry“. Znamená to: ospravedlnění – není něco, co musím nebo mohu dělat sám sobě. Ale to je něco, co mi je dáno, přiřknuto, já to přijímám a nemohu se toho zmocnit. Protože hned bych o to přišel. Křehkost a síla a smysl Milosti.

A odpovídá to přesně zkušenosti s Ježíšem. Odpuštění hříchů. Milost – dobrota tak předcházející všechno, tak bezpodmínečně, tak překvapivě, a tolik… že jsem se zapomněl o sebe bát.

***
Jak mohlo napadnout, že Ježíš je konec zákona? Ze zkušenosti s Ježíšem. Můj život se stává odpovědí na Lásku, kterou jsem potkal, takže jaksi „samo sebou“, přirozeně mohu žít to, co se „má“; a přestal jsem se bát o sebe sama, takže strach už není hlavním motivem života.

Děkujeme za to, že náš strach vyháníš Láskou. 
bratr farář Pavel Jun