Páginas vistas en total

domingo, junio 09, 2013

61. Prázdný hrob u Lukáše
Čáslav 9.6.2013
L 24: 12  Petr se rozběhl ke hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo.
Skutky apoštolské 2:24  Ale Bůh ho (Ježíše) vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci.

Mluvíme o Ježíšově vzkříšení, nyní o tradici prázdného hrobu.
Posledně jsme četli Markovo pojetí. Dnes Lukášovo.
(Výhoda a smysl vícera podání vyprávění o prázdném hrobu je: v každém pojetí se nám může odrazit, zatřpytit „vzkříšení“ trochu jinak, můžeme zachytit jiný motiv – a skutečnost „vzkříšení“ se nám může stát – bližší…)
Prázdný hrob hraje v Lukášově pojetí jinou roli než u Marka (liturgie velikonoční pouti) nebo Matouše (apologie). Zjištění prázdnoty hrobu – které u Lukáše dělají ženy a které Petr ještě „oficiálně“ prověřuje, má motiv, který zkusíme zachytit.

***
Nejprve chvilinku mluvit o vysvobození. Vysvobození je… uniknutí z tíživé, ochromující, bezvýchodné situace.

Jak může vypadat vysvobození? Jako když se vám otevřou zamčené dveře. Přerve se síť. Sundají vám pouta. Myšlenka zmizí z hlavy, sevření spadne ze srdce. Zdá se vám, že snad dokážete vzlétnout.

Jak se stane vysvobození? Někdy má člověk prostě štěstí, naskytne se mu příležitost, ukradne klíč, pro-smekne se skulinou, vymyslí plán. Často je ale vysvobození spíš vyvedení – člověk je někým jiným vy-svobozen, protože k nesvobodě patří, že si s ní těžko poradím. A také že to, co zotročuje, poutá, prorůstá až do srdce.

***
A co by mohlo znamenat vytržení?
Vytržení může být svým způsobem vysvobození „natvrdo“. Z něčeho je něco vyrváno. V pevném předivu, v kusu skály… tak vznikne díra, otvor…
Vytržení je vyrvání, vysvobození a přenesení jinam a v tomhle smyslu radikální vysvobození.

To byla antická představa, že se to může stát a vyjímečně i stává od boha s lidmi. Ze (za) života nebo ze smrti. K bohu. Doprovodný jev nebo spíš až poznávací znamení toho, že se to stalo, je, že ten člověk, ta postava nebo mrtvola se už tady nedá najít, je opravdu pryč (doslova jako vytržena). (Viz Eliáš, 2Král 2,9-17)

Na tuto antickou představu vytržení navazuje Lukáš v svém vyprávění o prázdném hrobu, když chce přiblížit událost a zkušenost vzkříšení lidem v antickém světě. Jeho pojetí vyprávění prázdného hrobu je koncipováno tak, že antickým posluchačům evokuje tuhle představu a souvislost.

***
Co tedy Ježíšovo vzkříšení v tomto myšlenkovém schématu?
Byl v skalním hrobě, byl v předivu, kterým člověka opřede smrt, a často taky nenávist nebo lhostejnost druhých lidí… a z ní byl radikálně vysvobozen Bohem, vyrván.
Tohle… hrob, smrt, nenávist, lhostejnost… to není souvislost, kontext, v kterém Ježíš zůstane. Patří jinam. Do jiného Kontextu.

Je vyrván ze starého kontextu. Z kontextu, který životu dává smrt…, z kontextu beznaděje, nenávisti, strachu.
Kontextem celého Ježíšova života byl Bůh a i na konci a ve smrti – jím zůstává (pro lidi – se jím znovu stává).

***
Přitom vznikla mezera, průrva průlina, trhlina, v něčem, co bylo zoufale – zoufale soudržné, nepropouštějící – ani paprsek naděje.
Vzniklo prázdné místo… v struktuře hrobu, v jinak zoufale pevném tkanivu a pevné struktuře.

Asi se vám to stává taky (nejčastěji se to děje v noci, když nemůžete spát), že si tak jedete prstem, myšlenkami, srdcem po vláknech… která spřádá, spředl strach… a ony jsou tak děsivě pevné; a najednou (můžete to kvůli Ježíšovi čekat!) – průlina, průrva, přervaný kontext… tady něco chybí… sem něco nespadá, nepatří… A to vás docela může – vyvést… z míry, ze smutku i z beznaděje.

To je zkušenost s Bohem… Boha. Dokáže, může – vyrvat cokoli ze starého, zlého kontextu… a sám se pak stát kontextem. To je vysvobození skutečně.
Ježíš je vyrván smrti (z kontextu smrti)… Kontextem Ježíše je Bůh. A začíná se „psát od nových řádků“.

***
Tedy: Kontextem celého Ježíšova života byl Bůh a i na konci a ve smrti – jím zůstává (pro lidi – se jím znovu stává, i pro lidi je z kontextu, který dává životu smrt, vytržen – a to je vzkříšení).
A tím vzniká nový kontext, jehož součástí… jste vy. Blahopřeji![1]
Děkujeme za to, že ty jsi kontextem našeho života, že ze starého jsme byli vyrváni. Ty jsi kontextem, v kterém se i pro nás vrací smysl životu.



[1] Podstatné je také, že Ježíš nezmizel, ale „vrací se“. S požehnáním. (To taky patřilo k představě vytržení? K Ježíšovi určitě, k zkušenosti se Vzkříšeným.)
 bratr farář Pavel Jun