Páginas vistas en total

domingo, junio 23, 2013

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

62. Marie Magdalena, první svědek vzkříšení
Čáslav 23.6.2013

Vstav pak Ježíš z mrtvých ráno v neděli, ukázal se nejprv Mariji Magdaléně, z nížto byl vyvrhl sedm ďáblů. Ona pak šedši, zvěstovala těm, kteříž s ním bývali, lkajícím a plačícím. A oni slyšavše, že by živ byl a vidín od ní, nevěřili.
Marek 16:9-11

 Mas como Jesús resucitó por la mañana, el primero de los sábados, apareció primeramente a María Magdalena, de la cual había echado siete demonios.  Yendo ella, lo hizo saber a los que habían estado con él, que estaban tristes y llorando.  Y ellos como oyeron que vivía, y que había sido visto de ella, no lo creyeron.
Marcos 16.9-11

 Mluvíme o Ježíšově vzkříšení. Mluvili jsme o tradici prázdného hrobu. Dnes o vzkříšení s jeho prvním (zvláštním) svědkem. Tím je Marie Magdalena.

O čem Magdalena svědčí? Že potkala Ježíše po jeho smrti?
Není Magdalena jen rozcitlivělá žena, která se nechtěla smířit se smrtí blízkého člověka? To se přece stává, že se člověk odmítá se smrtí druhého smířit... Pořád čekáte, že ten blízký přijde... Mluvíte s ním. Jako byste ho v pokoji viděli.


Nebo co říká Magdalena tím, že potkala Ježíše? Co je to "Ježíšovo vzkříšení"? Jak se jí "zjevil" a co to znamená?
U Magdaleny se můžeme dostat k prostému pochopení vzkříšení Ježíše. K jakémusi existenciálnímu lidskému minimu vyjádření toho, co je vzkříšení Ježíše". Žádné velké myšlenkové předpoklady nejsou třeba, je to o něčem, co vám bude velmi pochopitelné!


Co se stalo Marii o velikonocích, co prožila po Ježíšově smrti, to se dá dobře pochopit odsud... S Magdalenou a vzkříšením Ježíše je to takhle:
Marie Magdalena kdysi žila tak, že si jí nikdo nevážil, ani sama sebe si vážit nemohla. Rozpadlý člověk.

To je pak Potíž (to je Ta Potíž)!
To musíte tušit! Na dně srdce vám vězí Touha po hodnotě nás samotných, našeho života. Aby to všechno mělo aspoň nějakou cenu, abych já měl cenu...
Strach z toho, že si nás druzí nebudou vážit, nás provází skoro neustále; touha po tom, abych si dokázal vážit sám sebe, mít ze sebe dobrý pocit, mít "dobré sebevědomí"... se nedá utišit.
Jak si pomáháte k pocitu vlastní hodnoty? vzpomínáte na své úspěchy? Cvičíte tělo a hlavu, aby fungovaly a dávaly pocit silného života, Hledáte na druhých chyby, slabé stránky...?

Funguje to? Zdá se mi, že nijak zvlášť. Na druhých si toho všimnete spíš, jak je ta touha po vlastní hodnotě neodbytná a neúprosná.


Marie Magdalena kdysi žila tak, že si jí nikdo nevážil, ani sama sebe si vážit nemohla.
Životní, rozhodující, celý život měnící zkušenost Magdaleny bylo potkání s Ježíšem. Nikdo si jí nevážil, ani ona sama si sebe nemohla vážit. Ale najednou je to docela Jinak.

Jak se to stalo? Nejste dost zvědaví? Co pomůže člověku s otázkou hodnoty a smyslu jeho života?
Ježíš Magdalenu nesoudí, nezatracuje, ani nekritizuje. ale přijímá. Se zvláštní bezpodmínečností.
Vytvořilo se "pouto" - jestli vám "pouto" evokuje "pouta" a ta svázání, tak si místo toho říkejte třeba "Pevný Vztah Přijetí Bez Podmínek"...
Nebo prostě "Láska" skutečně.
Vlastně...! Tušili jsme to? Jinak se k pocitu vlastní hodnoty nedostaneme - než přes takový vztah...!!

Životní zkušenost Magdaleny bylo přijetí Ježíšem. Hluboké a bezpodmínečné. Vznikl vztah... jemný, pevný, hluboký, nosný, sahající - až do nebe snad.
Byla na dně - a teď souvisí s nebem.

To, co kdysi bylo - a že to bylo špatně a že toho byla spousta... to ztratilo slovo. A jakoby zmizel i strach z toho, co bude, protože Magdalena u Ježíše prožila přijetí tak pevné a bezpodmínečné, že... si nedovedla představit, že by se to mohlo porušit.
Ale... Na smrt si nevzpomněla. Na smrt si nevzpomněla?

Když Ježíše zabili, tak vlastně pro ni ten Vztah přerušili, odřízli Marii Magdalenu od Ježíše...
Co se teď stane s tím "přijetím", její hodnotou? Kdo ji bude teď takhle "brát"? (Včera v noci jsme se pokoušeli rekonstruovat Magdalenu o velikonocích. U Ježíšova hrobu musel být podle jedné dívky "strach, zlost a smutek"). Protože opravdu: Kdo ji bude teď takhle "brát"?

Ale... tohle je velikonoční zkušenost Magdaleny (zkušenost vzkříšení"): Životní pouto s Ježíšem, pouto, v kterém se ztrácí strach - i o vlastní hodnotu... pouto, které smrtí mělo - které přece smrtí muselo povolit, nepovolilo, trvá, platí.
Takže ono opravdu sahá - až do nebe, až k Bohu!
Museli byste to na Magdaleně i na vlastní oči vidět. Ona nepadla dolů.
To její pouto s Bohem platí (sahá) - i přes smrt.

Tohle je prostá, konkrétní zkušenost Ježíšova vzkříšení pro Magdalenu. Tohle je existenciální minimum "vzkříšení Ježíše". Životní pouto a Ježíšem a skrze Něj s Bohem... trvá i vzdor smrti.

A když to platí pro ni, může to platit pro všechny, kteří tuší - pochopí, že tahle Možnost... se s Ježíšem v obzoru jejich života (celého vesmíru) objevila, tahle Nabídka v Něm padla; že o tohle v životě jde a že tohle je shrnutí a naplnění lidského života.


O tomhle Magdalena svědčí. K tomu jsou vlastně bohoslužby.
To,co bylo, to, co bude, to, co je... v souvislosti s Ježíšem, v souvislosti přijetí bez podmínek, přestává svírat otázkou (naší hodnoty) a je pro Radost. Velikonoční radost. Prozáření Nadějí.

Děkujeme za velikonoční Magdalenini zjištění, že pouto k nebi, k tobě, je silnější než cokoli, i než smrt. A to z Tvé Strany.

bratr farář Pavel Jun