Páginas vistas en total

martes, julio 30, 2013

Další kázání z Úpice

Lukáš 16:1-9  Svým učedníkům řekl: "Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem.
2  Zavolal ho a řekl mu: `Čeho ses dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.´
3  Správce si řekl: `Co budu dělat, když mne pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím.
4  Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!´
5  Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: `Kolik jsi dlužen mému pánovi?´ On řekl: `Sto věder oleje.´
6  Řekl mu: `Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.´
7  Pak řekl druhému: `A kolik jsi dlužen ty?´ Odpověděl: `Sto měr obilí.´ Řekl mu: `Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.´
8  Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější, než synové světla.
9  Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.

            Mílí bratři, milé sestry,
           
            Dnes podle církevního kalendáře slavíme devátou neděli po svaté Trojici, na kterou dle starocírkevní perikop připadá text, který jsme právě četli a který je znám jako „podobenství o nepoctivém správci“. Je v rámci kanonických textů Nového zákona poměrně výjimečný, nemá žádné paralely a myslím, že na nás všechny a nevyjímal bych z toho ani Ježíšovy tehdejší posluchače , působí poněkud podivně.
            Proto také existuje i mnoho přístupů k jeho výkladu, a to s větší či menší mírou bezradnosti. Jsme překvapeni tím, že je nám dán za příklad nepoctivý správce, který zřejmě svého pána ne-li přímo okrádá, přinejmenším svým lajdáctvím připravuje o výnosy z jeho majetku. A ve chvíli kdy je odhalen a je mu sdělen verdikt, místo, aby jak se říká „sklopil uši“, jde odpouštět dlužníkům z majetku svého Pána. A neodpouští málo, vždyť 50 věder oleje je více než 18 hl, výnos cca ze 70 stromů a 20 měr obilí činí přes sto metráků, což se rovná výnosu asi z osmi hektarů polí. A přesto Ježíš ústy jeho pána tohoto člověka nekárá ani neodsuzuje, ale dává za příklad.
            Když se zamyslíme nad původním Božím záměrem,  a vrátíme se na počátek, kdy byli stvořeni první lidé nevidíme u  nich žádný majetek, neřeší co je moje, co je tvoje. Maji vše k dispozici od svého stvořitele, který jim dává potravu a zajišťuje vše co k životu potřebují. I když jim je řečeno, že si mají podmanit zemi a panovat nad vším tvorstvem, stejně je jediným původcem a legitimním vlastníkem všeho stvořeného jenom Bůh sám a lidé jsou vlastně jen správci toho všeho. Až s lidským pádem se začíná objevovat panování jednoho nad druhým a s tím i v další fázi hromadění majetku.
            Tak to jde dál a dnes už si bez majetku, bez rozlišení moje – tvoje téměř neumíme život představit. Život bez vlastnictví nám přijde nejistý, myslíme „na zadní kolečka“, uzavíráme životní a důchodová pojištění...spoříme....a přitom zapomínáme, že to vlastně není naše, že vše patří Bohu a spoléhat se máme na něho...v tomto smyslu jsme tedy i my takovými nepoctivými správci, i my jsme měli hospodařit, spravovat to co nám bylo svěřeno, ať už je to hmotný majetek nebo i my sami, naše schopnosti nadání, spravovat to s odpovědností ke skutečnému vlastníku a ke prospěchu nejen svému, ale všech kolem nás. Když už žijeme v takto zařízeném světě, měli bychom si vzít příklad ze správce v našem podobenství a začít si dělat přátele....abychom byli jednou, až to naše správcovství na této zemi skončí přijati do domu...měli bychom se učit požívat vše co si myslíme že máme a co nám vlastně nepatří, používat ku prospěchu svých bližních.
            Další věc, ve které si můžeme toho nepoctivého správce vzíti za příklad je to, že odpouští, odpouští z cizího. Ale i tady si můžeme vzpomenout, že jsme i my jen příjemci a správci Božího odpuštění, že i my jsme se mnohdy nechovali, dobře, pěkně a správně a pokud odpouštíme, není to z našeho, ale z cizího.
            Naše podobenství je součástí širšího oddílu v rámci Lukášova evangelia, který se věnuje postojům k majetku a také k zákonu. Patří sem známé podobenství o marnotratném synu, výroky o majetku a zákonu, rozluce a podobenství o boháči a Lazarovi. Některé výklady to rozdělují, vnímají postoje k majetku a postoje k zákonu odděleně, ale my si můžeme všimnout jednoho slova, které obě tato témata spojuje. Je to slovo spravedlnost … tento pojem je  napříč těmi tématy, vnímán podobně. Nejde o plnění přikázání, předpisů a rituálů, ale o postoj ke druhým lidem. Tak i pojednání o Zákonu, kde můžeme číst, že spíše pomine nebe a země než by padla jediná čárka ze zákona, se dále rozvíjí ve zmínce o rozluce – i ta má zejména v tehdejší době pro ženu významný sociálně ekonomický dopad. Aby doznělo v podobenství o boháči a Lazarovi ve větě: Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit ani kdyby někdo vstal z mrtvých. Jinými slovy, ti kdo čtou Písmo mají vědět, že ze svého majetku jsou povinní se starat o ty, kdo to potřebují, že se mají slitovat nad těmi méně šťastnými.
            Jaký tedy hraje majetek nebo jak jsme mohli slyšet nespravedlivý mamon v našich životech? Víte že vlastně to hebrejské slovo mamon má společný základ se slovem amen, které znamená důvěřovat? Mamon je tedy něco, na co spoléháme, k čemu se upínáme, něco v co vkládáme svou důvěru.
            Tedy my všichni jako nepoctiví správci, jsme voláni k tomu, abychom svůj nespravedlivý mamon používali k získání přátel. Svůj majetek (nadání, schopnosti) nemáme mít za těžiště svého života, za předmět své důvěry a spoléhání, ale užívat ho jako prostředek pro pomoc druhým. Jedině tak budeme jednou budeme přijati do věčných příbytků.

            Pane dej ať se učíme nacházet správný postoj k tomu co si myslíme, že máme. Dej abychom to užívali s ohledem a ve prospěch ostatních a aby tomu nepatřilo naše amen, ale vždy jen tobě. Amen

Bc. Michal Vejvoda

Jedno z kázání z Úpice

Sofonjáš 3:1  Běda městu, které hubí, vzpurnému a potřísněnému!
2  Poslouchat nechce, napomenutí nepřijímá, nedoufá v Hospodina, nepřibližuje se k svému Bohu.
3  Jeho velmožové jsou uprostřed něho jako řvoucí lvi, jeho soudcové jak vlci za večera, do jitra nenechají nic neohryzaného;
4  jeho proroci jsou chvastouni, muži věrolomní; jeho kněží znesvěcují, co je svaté, znásilňují zákon.
5  Spravedlivý Hospodin je uprostřed něho, bezpráví neučiní, každé jitro vynáší na světlo svůj soud, denně, bez ustání, ale ten, kdo se dopouští bezpráví, nezná studu.
6  Vyhladil jsem národy, jejich cimbuří zpustla, jejich ulice jsem zničil, nikdo jimi neprochází; jejich města jsou vylidněna, nikdo v nich nesídlí.
7  Řekl jsem: "Měj přede mnou bázeň a přijmi mé napomenutí!" Jeho domov by nebyl vyhlazen žádnou z těch věcí, jimiž je ztrestám. Ale oni hned za časného jitra kazí všechno, čím se zabývají.
8  A tak mě očekávejte, je výrok Hospodinův, v den, kdy povstanu ke kořisti. To je můj rozsudek: Seberu pronárody, shromáždím království a vyleji na ně svůj hrozný hněv, všechen svůj planoucí hněv. Ohněm mého rozhorlení bude pozřena celá země.
9  Tehdy očistím rty každého lidu a všichni budou vzývat Hospodinovo jméno a sloužit mu společnou paží.
10  Z druhé strany kúšských řek moji vyznavači, má rozptýlená dcera, přinesou mi obětní můj dar.
11  V onen den se už nemusíš stydět za žádné své skutky, jimiž ses proti mně vzepřelo. Tehdy z tvého středu odstraním tvé pyšné rozjařence a nepřipustím, aby ses opět začalo povyšovat na mé svaté hoře.
12  Uprostřed tebe zanechám utištěný a nuzný lid, který se uteče k Hospodinovu jménu.
13  Pozůstatek Izraele se již nebude dopouštět bezpráví a mluvit lživě, v jejich ústech se nenajde jazyk lstivý. Budou se pást a odpočívat a nikdo je nevyplaší.

Filipským 2:5  Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši:
6  Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl,
7  nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka
8  se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.
9  Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno,
10  aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí -
11  a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.

Matouš 21:1  Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky
2  a řekl jim: "Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.
3  A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: `Pán je potřebuje.´ A ten člověk je hned pošle."
4  To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka:
5  `Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.´
6  Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal.
7  Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil.
8  A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekával ratolesti stromů a stlali je na cestu.
9  Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: "Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!"
10  Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: "Kdo to je?"
11  Zástupy odpovídaly: "To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji."
12  Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů;
13  řekl jim: "Je psáno: `Můj dům bude zván domem modlitby´, ale vy z něho děláte doupě lupičů."
14  I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí a on je uzdravil.
15  Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě "Hosanna Synu Davidovu", rozhněvali se
16  a řekli mu: "Slyšíš, co to říkají?" Ježíš jim odpověděl: "Ovšem! Nikdy jste nečetli: `Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu´?"
17  Opustil je a vyšel ven z města do Betanie; tam přenocoval.


            Mílí bratři, milé sestry,
            dnes slavíme květnou neděli, latinsky Palmarum, toto označení se váže právě k ratolestem, které kladli lidé pod Ježíšovy nohy v textu dnešního kázání. Text začíná začíná Ježíšovým příjezdem do Betfage a vysláním učedníků pro oslici a oslátko. Je pravděpodobné, že s odkazem na proroctví proroka Zacharjáše je vždy někdo z oddaných Hospodinových ctitelů choval připravené pro očekávaného mesiášského krále. Zřejmě šli tedy najisto a věděli, kde zvířata naleznou. Čtenáři, který by neměl o těchto zvycích povědomí, se může zdát, že Ježíš učedníky vysílá na základě svého nadpřirozeného zření, nicméně děje se tak spíše z dobré znalosti místa a obyčejů. Tím se však zvěstný význam tohoto vyslání nesnižuje, ale spíše naopak. Vždyť se jedná o vyjádření autority Mesiáše, v souladu s heslem, které na Ježíšův příkaz učedníci sdělují: „Pán je potřebuje“.Pán řecky Kyrios, vycházející z hebrejského adonaj, je označením samotného Boha, slovem kterým se nahrazuje nevyslovitelné vlastní jméno Boží a které dnes do češtiny překládáme jménem Hospodin.
            Tento akt je tedy jasným ztotožněním se Ježíše s Hospodinem, v jehož jménu jedná a také rozhodným a vědomým naplněním prorocké předpovědi. To si obyvatelé vesnice Betfage uvědomují a Ježíše akceptují jako očekávaného krále. Tuto skutečnost pak vyjadřují svým voláním Hosanna a vyznávají, že Ježíš je ten, kdo přichází ve jménu Páně. Prokazují mu úctu tím co mají po ruce, vlastním oblečením a ratolestmi.
            Vlastní Ježíšův vjezd do Jeruzaléma je určitou paralelou s triumfálními příjezdy králů tehdejší doby a místa po vítězné bitvě. V jakém však jsou kontrastu jejich honosné vozy a zdobení koně s oslátkem na kterém jede Ježíš, v jejich průvodu jsou často přítomni oslepení či jinak zmrzačení nepřátelé, zde jásající zástupy a aby byl kontrast ještě větší, v textu který těsně předchází tomu dnešnímu Ježíš naopak slepé zázračně uzdravuje.
            Co to ale je s obyvateli města, ptají se: „Kdo to je?“ Ne jako vesničané z Betfage, kteří vyznávají, že je to ten kdo přichází ve jménu Páně. Ale:“Kdo to je? „A chce se dodat:“A co chce?“ Lidé z města jsou rozrušení.
            Jakoby zde chudí lidé z vesnice, žijící prostým životem ze dne na den, měli mnohem větší smysl pro správné vyhodnocení situace. Lidé z města si žili svým zaběhlým a asi poměrně spokojeným, dnes bychom řekli konzumní způsob života. Sice vyznávali, že očekávají mesiáše stejně jako vesničané, ale moc se na jeho příchod nepřipravovali. Spíš se dá  říct, že je představa změny jejich životů, kterou by mohl příchod Ježíše do jejich života znamenat  vyděsila.
            Ale pojďme dál, Ježíš vstupuje do chrámu s jasným nárokem, že je to dům jeho Otce, ale není vítán, naopak lupiči, jak nazývá směnárníky v chrámě jakoby tu byly více doma než on a ti, jimž byla svěřena služba jej okřikují.
            Ale on nedbá a znovu ukazuje, že pro něho má význam i chromý člověk, který byl v tehdejší společnosti takřka neviditelný a nežádoucí dokonce tak, že neměl dovolen vstup do chrámu. Ježíš tu takové znovu uzdravuje a otvírá jim dveře svého domu, a tím symbolicky ruší tento zákaz. Nový chrám již neodpírá vstup nikomu, nicméně zájem vstoupit mají spíš ti dosud odmítání, zavržení, nepatrní.
            I sám mesiáš je v citaci z proroka nazván tichým a tichým byl nazýván člověk bezvýznamný, malý až neviditelný. Tedy člověk chudý, kterému je předurčeno dřít a jehož hlas není slyšet. Dalším významem je pokora, ale ne pokora jako rezignace, jako němý fatalismus, ale jako výraz převahy, výraz nenásilného odporu zakotveného v důvěře k Bohu.
            Když si to shrneme, Ježíš na oslátku a radující se zástupy chudých vesničanů, proti okázalému průvodu vítězných králů, Ježíš uzdravující slepé a chromé, proti těm kdo utlačují, oslepují a ochromují. Přijetí  vesničany a vyznání: Požehnaný kdo přichází ve jménu Páně, proti chladnému: „Kdo to je?“ od  městských lidí a okřikování kněžími. Kněží, kteří vítají více kšeftaře a šejdíře než toho, kdo je v chrámu vlastně doma, pro koho je určen.
            Podivný to král, to jeho pojetí vlády a království nějak nezapadá do tehdejšího myšlení a upřímně nezapadá moc ani do toho dnešního našeho. Nemáme tak nějak podvědomě tendenci prokazovat větší úctu těm, kdo jsou bohatí, úspěšní, kdo šlapou po hlavách jiných víc a víc nahoru, nesoudíme lidi podle oblečení titulů a úspěchů?
            V knížce nepohodlní mrtví říká jedna řádová sestra, pracující mezi nejchudšími ve slumech Mexico city, že zeměpis dobra a zla byl přepsán, že ho změnili. Říkají nám, že dobro,dobří, nebe a Bůh jsou nahoře a zlo a zlí dole. Ale skutečnost je jiná, Bůh je dole s těmi nejchudšími, nejbědnějšími a nejvíc to ukázal právě ve svém Synu.

            Právě podle toho jaký máme zeměpis, můžeme poznat, jestli jsme si přivlastnili poselství dnešní neděle, jestli jsme ti, kdo žijí podle Ježíšových a tedy Božích pravidel a vyznávají Požehnaný kdo přichází ve jménu Páně nebo se ptáme kdo to je jako ti lidé z města či žijeme podle mrtvých náboženských pravidel jako kněží a pro ně živého Boha nerozpoznáme. Pravidla Božího království jsou jasná, dveře jsou otevřeny všem a pro a ty kdo to s Ježíšem myslí vážně nejsou chudí a utlačení lůzou nebo bezcenným odpadem. Ten kdo je velký mezi Ježíšovými učedníky se pozná podle toho, že slouží a je schopen obětí pro ostatní. Kéž nám Pán všem požehná, abychom se učili být takovými. Amen.

Michal Vejvoda