Páginas vistas en total

domingo, agosto 04, 2013

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

64. Zjevení vzkříšeného učedníkům

Čáslav 4.8.2013

Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.   Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli.   Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům.   Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. 1Korintským 15:3-8

Porque ante todo les transmití a ustedes lo que yo mismo recibí: que Cristo murió por nuestros pecados según las Escrituras,  que fue sepultado, que resucitó al tercer día según las Escrituras, y que se apareció a Cefas, y luego a los doce. Después se apareció a más de quinientos hermanos a la vez, la mayoría de los cuales vive todavía, aunque algunos han muerto. Luego se apareció a Jacobo, más tarde a todos los apóstoles,  y por último, como a uno nacido fuera de tiempo, se me apareció también a mí. 1. Corintios 15:3-8


Mluvímeo vzkříšení, mluvili jsme o tradici prázdného hrobu, potom o tradici "zjevení Vzkříšeného", o zjevení Marii (první svědek vzkříšení Ježíše), dnes máme mluvit o zjevení Vzkříšeného učedníkům. 
Co vlastně viděli učedníci... Petr, Dvanáct, pětset bratří... a Pavel nakonec, Nebo se máme spíš zeptat: co prožili..., když viděli? Co znamenalo to, že ho potkali...? Jaké to bylo?


Nejprve chvilinku mluvit o vidění vůbec.

Při vidění si připadáte spíš aktivní nebo pasivní?
Sice s viděním je to tak, že se nám něco prostě objeví v zorném poli - s tím nic dělat nemůžeme... v tom jako bychom byli trochu pasivní...
Ale jinak jsme při vidění dost aktivní. Když něco mám vidět, když něco vidím, tak musím mít otevřené oči, otáčet hlavu, sledovat obrysy, pohyb, pozorovat, vyhlížet, všimnout si, pojmenovávat si...
A když nechci vidět (co se objevilo v mém zorném poli), tak to nemusím vidět, otočím se, zavřu oči. (Při vidění to jde dobře, oči mají víčka. Se slyšením je to horší, tam si uši musím zacpat.

(Má vidění nějakou hranici? Hranicí dohledu je například horizont. Absolutní hranice dohledu je smrt).

Co tedy zjevení Vzkříšeného? Co viděli učedníci, resp. co prožili? Co znamenalo potkat Vzkříšeného Ježíše?
Podstatné je tohle (Dva momenty jsou podstatné):

První)
Říkali jsme, že vidění je spíš aktivní činnost. Když nechci vidět, tak nevidím.
Při vidění Vzkříšeného ale byli lidé naprosto pasivní. To je podstata zkušenosti "zjevení Vzkříšeného: Ukázal se... "On se dal vidět". Lidé při potkání vzkříšeného Ježíše... nedělají nic, na nich jako když vůbec nezáleží a oni s tím nic dělat nemohou, jde o to: On je prostě Potká, ukáže se jim.

Potkat Vzkříšeného znamenalo zvláštní zkušenost: veškerá iniciativa v tuhle Chvíli není moje.

Totiž: Jsme zvyklí žít ze své aktivity a svou aktivitou, iniciativa bývá převážně na naší straně. Jde přece o to, co já... vidím, myslím, chci, mám, musím, co si najdu... Moje aktivita a iniciativa jsou pro mě velmi důležité: dávají mi důležitý pocit života, "životní síly", že... realizuji své bytí a na tom záleží.
Iniciativu jinou (někoho jiného) bereme většinou jen na vědomí... zneklidňuje nás, když se naše iniciativy (moje a tvoje) kříží (a nanejvýš dokážeme iniciativu druhého využít (aktivně!)...)

Ale do lidského života patří také zvláštní, hraniční zkušenost, ("zkušenost Boha"): potkávám takovou Iniciativu (Moc, Vůli), že se s ní ta moje nemůže vůbec srovnávat (silou, významem, ničím).
To je podstata zkušenosti Boha... "Jsem zavolán, nalezen, vybrán, tázán, jsem dostižen, přemožen". (Všechno pasivum!) Najdete o tom v SZ spoustu příběhů - Abraham, Izák, Jákob, Josef, Mojžíš, Jozue... skoro každý podstatný je nakonec o tom...

(Spousta lidí má dnes zájem o "víru". Ale stejně nechodí do kostela. Proč? Protože i víru si chtějí "dělat po svém, podle svého", i víru chtějí jen jako svou vlastní iniciativu a aktivitu. Nechtějí se v zásadě vzdát vlastní výlučné iniciativy. Ale potom nic... nic se nestane, nic se neděje a nemění a život zůstává se vším bohatstvím možností pořád plytký, pořád zůstávají jenom vězni své vlastní iniciativy.¹

K hledání Boha: lze hledat Boha... ale musí se - spíš smí udělat jen tohle: že svoji vlastní (životní) iniciativu dáte do závorky ("pokora" se tomu kdysi říkávalo), nebudete ji mít jako jedinou a člověk se začne ptát (po pravdě a spravedlnosti) a bude čekat...
Není to ovšem podmínka "nalezení Boha (nalezení Bohem). Zkušenost Boha je taková, že i ti, co nechtěli nic takového... ho potkali...

To je "zkušenost Boha" - potkání Iniciativy  (Vůle, Moci...) nerovnatelné s tou naší... a taková zkušenost je podstatou "zjevení Vzkříšeného".
Přesto je ukázání se Vzkříšeného jako zkušenost s Bohem jedinečné: nikdy předtím (při zastižení Iniciativou boží) nebylo tak zřejmé, tak jednoznačné, že to je Iniciativa, která není soudící (odsuzující), není proti mně, není mimoběžná mému životu a světlu a mé touze, ale je pro nás, týká se jmenovitě nás.
Je to celé "pro mě", přesněji "pro nás" (Ježíš). Teologové tomu říkají: iniciativa (z) milosti.²

Zkušenost vzkříšení je zkušenost mocné Boží Iniciativy... Iniciativy plné Milosti, tak jak se dala prožít u Ježíše ("Boží Království" říkal Ježíš) - Boží vůle a moje touha v "konjunkci", nebo spíš v "souvztažnosti", (vztaženosti na sebe navzájem). A tak se to celé prožít v souvislosti s Ježíšem dá znovu a opakovaně - a také to je Vzkříšení!


Druhý moment: říkali jsme, že absolutní hranice dohledu je smrt. Za ní je prostor absolutního neznáma. Leccos nasvědčuje tomu, že asi... nicoty...? Jako nicota mi připadá každý prostor, který se naprosto vymyká mé iniciativě a kam nevidím.

Ale Ježíš se ukázal po smrti...
Ne jako zpětný a smutný "odraz" vzpomínek (to znamená "zjevení vzkříšeného"), ale - jako ten, kterého nepohltila obávaná a tušená nicota (k tomu patří aktivita, "iniciativa milosti"), jako ten, který v tom potkání má absolutní iniciativu, jako ten "z Boha". To se vyjadřuje tím: "Vzkříšený"... Patřící k Bohu.

Vzkříšení Ježíše je silný (jediný) argument proti tušení, strachu, hrůze, že okolo, do všech stran (kam nevidím, a která se naprosto vymyká mé iniciativě) je "prostor nicoty". ale ne. Je tu Boží svět.
Ta věc s Božím Královstvím nese tento svět. I nás. I mě. Naše budoucnost.

Dej se nám znovu potkat - ve Vzkříšeném Ježíši...

bratr farář Pavel Jun

¹Lidé tuší jiný rozměr v životě. ale zkouší se k Němu dostat - cvičením, meditací...
²Dostáváme se do blízkosti epicentra dění, nejsme v něm, a ono nás přijímá do sebe.