Páginas vistas en total

domingo, septiembre 22, 2013

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

71. vzkříšení, obrácení, osvícení

Čáslav 22.9.2013 (křestní neděle)

Ježíš k nim opět promluvil a řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ Jan 8.12

Na cestě, když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe. Skutky 9:3

Ještě jednou o zjevení Vzkříšeného. Malou přípravu k pochopení:

Mohli bychom mluvit o různých konstelacích tmy a světla?

Nejprve si představte jenom tmu. Naprostou.
Potom tohle: Jak opravujeme domek - tak se v něm rok nesvítilo, dělala se nová elektroinstalace. Pak přišli elektromontéři. Zapojovali dráty, ale přišla noc. Oni si vytáhli svítilny - čelovky, a mohli pracovat dál. Kam se dívali, tam měli kužel světla. Kužel světla těkající tmou.
Potom tohle: Pozdě v noci jsme mohli v domě zapnout světla ve většině pokojů. Svítící dům.
Potom: Ráno přišlo ráno. Slunce. Den.

Tma.
Kužel světla těkající tmou. (Měli byste znát: kužel světla, podle zájmu, pozornosti proniká tmou - podle mého, mým směrem...)
Svítící dům. (Malý uzavřený prostor, v kterém má převahu světlo).

Co z toho znáte nejvíc, která konstelace je vám nejpřirozenější?

Mluvili jsme o vzkříšení, o zjevení Vzkříšeného Marii, pak učedníkům. Ale... ale to byli lidé, kteří bývali s Ježíšem. Jedli s ním, chodili s ním po krajině, na vlastní oči viděli, jak se chová k jiným lidem...
Po Jeho smrti - se zvláštním způsobem navázalo na to minulé - a to je Vzkříšení? Prostě: nit se přetrhla, byla navázána?

A co my - nezůstáváme pak docela mimo hru? Minuli jsme se s Ježíšem o celých 2000 let. U nás přece není na co navazovat.

Tak pro vás mám ještě jednoho svědka toho vzkříšeného. Apoštola Pavla. Pavel taky s Ježíšem nechodíval. ale tvrdí (1 K 15:3n), že se mu zjevil.
Jak vypadalo jeho potkání Vzkříšeného? Jak popisuje potkání Vzkříšeného? Jako světlo.

Jak jsme si stavěli konstelace tmy a světla, tak bylo zřetelné, že světlo a tma jsou v protikladu.

My máme život takhle, opravdu v protikladnosti, napětí.
Nejobecněji se to dá vyjádřit jako protiklad (a boj) dobra a zla. Symbolizovat se dá spoustou protikladných slov a obrazů. (Všechna slova mají svůj protějšek (radost- smutek, krása-ošklivost)?)

Jedním z nejsilnějších symbolů pro protikladnost v lidském životě byl vždycky protiklad světla a tmy.
Proč obraz tmy a světla hodí a co to o tom, jak žijeme, (o dobrém) říká?
Tma... Co patří ke tmě? Ve tmě je všechno možné, tma může skrývat cokoli a vy nic netušíte. Vládne tedy nejistota. Bezmoc. Strach. Osamění.

Světlo... K světlu patří: Prostor. (Místo). Jistota. Jas. Blízkost.

Když pak převedeme konstelace tmy a světla na konstelaci dobra a zla:
(Noc). Zlé má navrch.
(Kužel světla těkající tmou). dobré je to, co právě teď vidím a co chci já.
(Domov). Je pro mě kus místa ve světě, kde je bezpečně.
(Den). dobré, zdá se, má nyní navrch.
Jak to máte s dobrým a zlým? Myslím většinou. 

Apoštol Pavel vyjádřil svou zkušenost Zjevení Vzkříšeného pomocí obrazu světla.

Jak to chápat?
Třeba takhle. (Vzpomínáte jak jsme stupňovali tmu a světlo a zlé - dobré?). Tma (noc). Kužel světla těkající tmou. Svítící dům. Den.
Tak: K tomu přibývá další stupeň! Kvůli Ježíšovi se najednou stane na nebi, mezi nebem a zemí, na srdci Jasno, tak Jasno, že se musí vyjádřit jako světlo, které prozáří (přesvítí) i polední světlo.
V životě se objeví víc Jistoty, Blízkosti. Tolik, že... víc snad nelze... Zmizela protikladnost mezi Bohem a člověkem!

A v té protikladnosti dobra a zla (z toho stálého boje a střídání, z kterých jsou deprese života) - najednou začnete tušit (nebo se to spíš má říci takhle: být si jisti jistotou, která vám není k dispozici): Dobro (Bůh) má jednoznačně a nakonec navrch.

Tato zkušenost s Ježíšem - Vzkříšeným... je možná, i nám. Zkušenost Ježíše - Jako Krista. Zmizela protikladnost mezi Bohem a člověkem. A to je definitivní, cílová situace.

Váže se na vyprávění o Ježíši - Kristu a váže se na společenství, které se kolem tohoto vyprávění sešlo.
A znamená to, že do tmy (nejistoty budoucností, hodnotou, sebou a do strachu a samoty (vstoupí světlo (jistota, blízkost, důvěra). Objeví se nový další stupeň konstelace ve vztahu zlé - dobré ve prospěch dobrého. Jako když do denního světla, v kterém zůstává dost stínů nejistoty a samoty... vstoupí ještě jiné světlo, jistota - že Dobré (přejícná vzájemnost) má navrch a dokonce že vy k němu patříte. A začnete tušit - že to je dotyk a předstupeň dobrého Konce, "spasení".
A to vás pak provází i tmou. To je víra v Ježíše Krista.

Děkujeme za to, že do stínů a noci (dvouznačnost a napětí) života vstupuješ a přinášíš takovou blízkost, jistotu.

bratr farář Pavel Jun