Páginas vistas en total

domingo, noviembre 16, 2014

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

Neděle Bible 16. listopadu 2014

Biblické čtení:   Izajáš 42,1-9             Suspirium: Matouš 9,12
Text kázání: Matouš 12,15-21
                      Mateo 12:15-21


            Všimli jste si při vstupu do kostela, jestli je na nástěnkách něco nového? Nová pozvánka nebo oznámení? Vpodstatě jsou ty pozvánky, které nám ohlašují různá setkání a podniky a zvou nás na ně – jsou to reklamy. Třeba ten výrazně barevný leták, který propaguje pobyty v Herlíkovicích - a pozvánka na koncert zpěvačky Evy Henychové ve sboru v Kutné Hoře – nebo oznámení o konventu a jeho programu – případně i vyvěšená dnešní sborová ohlášení?
            Možná jsme si těch novinek na nástěnkách nevšimli. Možná právě proto, že nás dnešní reklamy štvou. Možná jsme právě proto vůči nim už imunní a nevnímáme je. Vlastně ani ty dobré a hodnotné. Když se na nás reklamy a různá upozornění hrnou ze všech stran a zaplavují nás – v poštovních schránkách, v televizi i rozhlase, i kolem silnic.
            Propagují všechno možné a svou barevností i použitými slovy a slogany nás masírují – a prý tím způsobem i podvědomě ovlivňují.

            A teď jsme tady na nedělních bohoslužbách a slyšíme evangelium. Každý týden vnímáme tu “dobrou a radostnou zprávu“. Však to je přesný překlad a obsah slova evangelium- dobrá zpráva, radostné poselství. Ale když se toho na nás stále tolik hrne: nevnímáme evangelium nakonec také něco jako reklamu – na kterou jsme třeba už imunní?

            Ale je to s evangeliem takhle? V tom Matoušově oddíle jsme četli: “Mnozí šli za Ježíšem a on všechny nemocné uzdravil – ale! Přikázal jim, aby ho nikomu neprozrazovali.“ To ale je úplný protiklad. Ježíš přímo přikazuje, aby o něm nikomu nic ani neřekli. Nic o tom, že pomohl nemocným. To je vlastně naprosto negativní reklama: Nemluvte o mně, neprozrazujte nic z toho, co se s vámi stalo.
            Matouš vlastně říká přesně: On je všechny uzdravil. Neříká nic o nemocných. Všechny uzdravuje, každému pomáhá, protože to potřebuje. Celá ta země, celá společnost, ve které se Ježíš pohybuje, potřebuje uzdravit. Takové to je i s námi – Ježíšovo evangelium dává novou šanci, přináší novou perspektivu.
            Ježíš takto u Matouše přináší záchranu – je to lékař, který léčí. A je jedno, jestli potřebuje léčbu naše tělo nebo naše duše – anebo naše zasažené a ubité životní ideály. Třeba ty, které u nás rozbila korupce, ale i svoboda vykládaná jako moje vlastní neomezené možnosti, bez ohledu na to, co způsobím druhým. Vlastně i ty nenaplněné ideály pro život ve svobodné a demokratické společnosti, jak jsme o ně začali usilovat právě před 25i lety.

            Ježíš přináší pomoc a záchranu. Ale o tom, jak pomohl a jak pomáhá, o tom zakazuje mluvit. Evangelium je pomocí, Ježíš uzdravuje náš život. Ale všechno to probíhá bez bombastické reklamy. Ta k tomu není potřeba, tu Ježíš odmítá. Hned při pokušení na poušti (4,1nn) odmítá, aby získal popularitu chlebem nebo zázračným skokem z vrcholu chrámu. A odmítne i pokušení moci. Vždyť jeho cesta je ta úzká cesta – ta vede k životu. Sem nás směruje – tak nás uzdravuje – tak nám pomáhá. Žít i navzdory tomu, co se na nás hrne.
            Ale probíhá to bez reklam a bez pozornosti medií. Vždy je to prostě záležitost všedního dne. I když je to něco velkého, něco důležitého a podstatného pro náš život. Ale je zvláštní, že nás při tom Matouš vrací až k proroku Izajášovi: “Hle, služebník můj, kterého jsem vyvolil, milovaný můj, kterého si oblíbila duše má. Vložím na něho svého Ducha. A vyhlásí soud národům. Nebude se přít ani rozkřikovat, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas. Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede právo k vítězství. A v jeho jménu bude naděje národů.“

            Opravdu běží o něco, co je důležité. Hospodinův služebník vyhlásí soud národům. Ale přitom na ulicích nikdo jeho hlas neuslyší.
            Zdánlivě se nic neděje. Všední život běží dál. Prostě proto, že se na ulicích o tom nejpodstatnějším nedá nic zaslechnout. Tak to vidí už prorok Izajáš – a přesně tak jedná a chová se i Ježíš. Přichází za námi, tehdy i dnes, jako Hospodinův služebník. Nemá zapotřebí se hádat, ani překonat protivníka, nějak se prosadit. A přece přináší něco podstatného, co stojí za to slyšet – a k čemu stojí za to zaujmout stanovisko.
            Protože při rozhodnutí pro evangelium anebo proti němu – při tom se něco důležitého a podstatného rozsuzuje. Ale děje se to právě takovou negativní reklamou: Prosazuje se to nenápadně – a bez zájmu veřejnosti.

            A přece – nebo právě proto: “Nalomenou třtinu nedolomí, ani neuhasí doutnající knot, dokud nepřivede právo k vítězství. A právě proto – je v jeho jménu naděje národů.“ Ježíš jedná opravdu jako ten izajášovský Hospodinův služebník: Jedná nenápadně – a neodsuzuje.
            Nenápadnost je to první: Ježíš je přítomen v našich lidských dějinách. Ale prochází dějinami – a prochází naším lidským životem tak, že nezanechává nějakou příliš viditelnou stopu. Ani třtinu nenalomí – totiž jako někdo, kdo by se vehementně prodíral rákosím – kdo by si razil cestu a pošlapal by všechno, co mu přijde pod nohy.
            Ani neuhasí knot, který už jen čadí. Nějak tak, jak by ho uhasil průvan, když se přižene vítr. Prostě jakoby nepůsobil ani nejmenší vánek – tak přichází Hospodinův služebník – tak přišel Ježíš Kristus – tak přichází evangelium za námi i dnes.
            Jakoby nebyl cítit ani ten sebelehčí vánek. A přece dělá to nejpodstatnější v lidských dějinách – a ty ho při tom téměř ani nezaznamenaly.

            To druhé je, že neodsuzuje – jistě ne s konečnou platností. Přináší soud, přichází jako soudce. Ale zároveň: Třtinu nedolomí a knot neuhasí. Zlomit nad někým hůl, to i dnes znamená toho dotyčného odepsat. A původně: přímo s ním skoncovat – potvrdit rozsudek. Ale Hospodinův služebník ani nalomenou křehkou třtinu nedolomí.
            A sfouknout někomu svíčku – i to je konec. Tak to dělá v pohádce smrt kmotřička. Ale Hospodinův služebník neuhasí ani knot, který by už jen doutnal a čadil. Nechá ho doutnat – jako příslib nové možnosti, že bude svítit dál a silněji. Vždyť světlo je život lidí.

            To je evangelium tohoto Matoušova oddílu pro nás: Nejdřív jen jakoby negativní reklama. Přitom ale daleko víc: Ježíš je soudce, který ale nevynáší definitivní konečný rozsudek. Nakonec – nevynáší ho definitivně ani nad těmi, kteří ho vynesou v synedriu nad ním. Ježíš za námi přichází jako soudce, který přináší naději. Jako soudce, ve kterého se dá doufat, protože neodsuzuje.
            A Ježíš k nám přichází jako lékař, který uzdravuje docela i jen slovy. Jen si pro ta slova – pro tu pomoc – musí člověk dojít až opravdu za ním. Protože na ulicích – tam evangelium nikdy příliš slyšet nebylo. A už vůbec ne na způsob reklamy.  Amén.


            Prosíme, Pane Ježíši, o otevřené srdce a dobrý rozum, abychom dobře rozuměli tvé úzké cestě. Ta nemá v oblibě reklamu, zato je to cesta, která i když nenápadně přece dává světlo – ukazuje nám cestu ke světlu. Jakože ty přinášíš soud, ale neodsuzuješ, nelámeš nad námi hůl, nezhášíš novou příležitost v našem životě. Vždyť ty sám jsi světlo – a vlastně právě proto nepotřebuješ další reklamu. Díky, Pane, za tenhle pohled – za tvé slovo, které jsme dnes slyšeli, poznali – a pro sebe nalezli.  Amén.

                                                                                                                           bratr farář Jaroslav Fér

No hay comentarios: