Páginas vistas en total

domingo, julio 13, 2014

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

Čáslav 13 6. 2014, 4. po Trojici


Lukáš 6:36-42  Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.  Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno.  Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám." Řekl jim také podobenství: "Může vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy?  Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel.  Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?  Jak můžeš říci svému bratru: `Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku´, a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.

Ozeáš 11:1-9  Když byl Izrael mládenečkem, zamiloval jsem si ho, zavolal jsem svého syna z Egypta. Proroci je volali, oni se však od nich odvraceli, obětovali baalům, pálili kadidlo tesaným modlám.Ačkoli jsem sám naučil Efrajima chodit, on na své rámě bral modly. Nepoznali, že já jsem je uzdravoval.  Provázky lidskými jsem je táhl, provazy milování, byl jsem jako ti, kdo jim nadlehčují jho, když jsem se k němu nakláněl a krmil jej.  Nevrátí se do egyptské země, ale jeho králem bude Ašúr, neboť odmítli vrátit se ke mně.  V jeho městech bude řádit meč, skoncuje s jeho mluvky, pro jejich záměry je pozře.  Můj lid se zdráhá vrátit se ke mně; když ho volají k Nejvyššímu, nikdo se nepozvedne. Což bych se tě, Efrajime, mohl vzdát, mohl bych tě, Izraeli, jen tak vydat? Cožpak bych tě mohl vydat jako Admu, naložit s tebou jako se Sebójimem? Mé vlastní srdce se proti mně vzepřelo, jsem pohnut hlubokou lítostí.  Nedám průchod svému planoucímu hněvu, nezničím Efrajima, protože jsem Bůh, a ne člověk, jsem Svatý uprostřed tebe; nepřijdu s hněvivostí.


Bratři a sestry,
dnešní text byl pravděpodobně součástí křestní katecheze, upomínal na to, že právě ve křtu bylo nad námi zvěstováno Boží milosrdenství, promlouvá tedy do situace uvnitř křesťanského sboru. V Lukášově redakci pravděpodobné směřoval do konkrétní situace, kdy se v církvi objevují falešní učitelé, kteří odvádějí od Kristových přikázání lásky směrem k sudičství a povyšování jedněch na druhými.
Výzva Buďte milosrdní jako je milosrdný váš Otec je jakýmsi nadpisem, tezí, která je v další verších rozvinuta. Milosrdenství Boží je nosným tématem evangelia a lidské milosrdenství nezbytnou odpovědí na ní a bytostnou a nedílnou součástí víry v Ježíše Krista. Bez milosrdenství si přece nelze vůbec tuto víru představit, a kde chybí milosrdenství...tam chybí i víra.
Lukáš na rozdíl od Matouše vynechává formulaci „abyste“, „nesuďte, abyste nebyli souzeni“ atd. Tedy důraz je zde položen jinde, zdržujeme se soudů, ne proto, abychom nebyli souzeni, ale protože sami jsme pod Boží milostí a souzeni nebudeme, odpouštíme ne proto, aby nám bylo odpuštěno, ale protože nám už odpuštěno bylo.
Nedáváme, abychom dostali, ale protože všechno, co máme, máme stejně jen z Boží milosti a vše co v životu potřebujeme, máme od něho, největší pak dar je nám dán v samotném Kristu Ježíši.
V době, kdy Lukáš píše své spisy, přicházeli prý ti zmínění učitelé, kteří se měli za dokonalé, ale neznali milosrdenství, to je tu ve formě přísloví vyjádřeno, ten kdo chce vést druhé nemá k tomuto ten základní předpoklad....nevidí cestu. Tou cestou je právě Boží milosrdenství a naše milosrdenství k bratřím a všem lidem jako odpověď na ně. Kraličtí také vykládají tento verš ve smyslu, ohrožení celého sboru takovým učitelem. Patristika pak jámu chápe jako peklo a upadnutí do ní jako propadnutí soudu. Tedy komu chybí milosrdenství, míří do záhuby, ač je přesvědčen, že má tu nejlepší víru a co hůř, hrozí, že do té záhuby zavede i jiné.
Jediným naším učitelem je Ježíš sám a učedník se pozná podle toho, že je-li vyučen, podobá se jemu, k tomu nelze nic přidat. A co je podstatou jeho učení, ba podstatou celé jeho osoby? – je zpřítomněním a zosobněním Boží lásky, milosti...jeho skutky jsou skutky lásky, soucitu a milosrdenství, má pochopení a slitování i konkrétní pomoc pro druhé. Pokud se necháme učit něčemu, co je s tímto základem v rozporu, jdeme po jiné cestě a nasloucháme jinému učení než tomu Ježíšovu.
Tak i verše, které hovoří o třísce a trámu jsou namířeny proti této samo spravedlivé zbožnosti odříznuté od pochopení k druhému a jeho slabostem, jakémusi „zbožnému pokrytectví“. O řešení poklesků jiných a zahledění do sebe v nadřazené domnělé zbožnosti. Vyjmutí trámu nás vrací zpět k slepotě, k tomu že mi chybí to důležité, abych viděl na cestu, ale vidím v kontextu toho drobný poklesek svého bratra. Použití slova bratr ještě zdůrazňuje tu absurditu skutečnosti, že jeden ze členů bratrského společenství se cítí být nadřazen nad druhého. Každý má nejprve zpytovat sám sebe a své postoje… jde mi o skutečné dobro mého bratra?  Leží mi na srdci, mám ho rád a soucítím s ním, snažím se mu pomoci? Pokud ne mám v oku trám, který brání vyjmutí třísky z oka mého bratra.
Zrekapitulujme si tedy poselství dnešní perikopy: církev, sbor je společenstvím těch, kteří byli povoláni být Božími dětmi, tedy těmi, kteří vyrůstají do podoby svého Otce. Máme být milosrdní jako on, protože z jeho milosti a milosrdenství Boží jsme se zrodili. Milost a milosrdenství má být naší přirozeností, nedílnou součástí jako jednotlivců i jako celého společenství. Naše víra nespočívá primárně v mravnosti, dodržování příkazů, předpisů, tradic či v urputném boji s lidským hříchem, ale v lásce, milosti a milosrdenství, vždyť v tom spočívá celý Zákon i Proroci. Jsme-li Božími dětmi a Kristovými učedníky nesoudíme, nezavrhujeme, odpouštíme, dáváme. Samozřejmě stále ještě jsme na cestě a ještě jsme v mnohém vzdáleni našemu Otci, ale učíme se od toho správného učitele a nepopíráme si svou nedostatečnost s tím, že jí vydáváme za přednost, neřkuli za zbožnost.
Připomeňme si slova dnešního prvního čtení: protože jsem Bůh, a ne člověk, jsem Svatý uprostřed tebe; nepřijdu s hněvivostí. Buďme tedy povzbuzeni na naší cestě vědomím, že máme milosrdného Otce, který nás chápe a miluje nás jako své děti a pravého učitele Pána Ježíše Krista, který ve svém milosrdenství došel až za nejzazší mez a je nám naším prvorozeným bratrem.


Pane, ty jsi dokonalý ve svém milosrdenství, milosti a lásce, veď i nás po této cestě, dej nám růst do tvé podoby, uč nás být jako ty, aby tak tvé jméno bylo oslaveno i skrze nás. Amen        

bratr Michal Vejvoda