Páginas vistas en total

domingo, julio 20, 2014

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

5. neděle po Trojici 20. července 2014

Biblické čtení:   3. Mojžíšova 13,1-8.45-46   Suspirium: Matouš 5,20

Text kázání: Matouš 7,28-8,3 Mateo 7:28-29 y 8:1-3

Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením;  neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci.Když sestoupil z hory, šly za ním velké zástupy.  Tu k němu přistoupil malomocný, padl před ním na zem a řekl: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“  On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist.“ A hned byl očištěn od svého malomocenství.

Cuando Jesús terminó de decir estas cosas, las multitudes se asombraron de su enseñanza, porque les enseñaba como quien tenía autoridad, y no como los maestros de la ley. Cuando Jesús bajó de la ladera de la montaña, lo siguieron grandes multitudes.  Un hombre que tenía lepra se le acercó y se arrodilló delante de él. —Señor, si quieres, puedes limpiarme —le dijo.  Jesús extendió la mano y tocó al hombre. —Sí quiero —le dijo—. ¡Queda limpio! Y al instante quedó sano de la lepra.

            Když tu jsme takto pohromadě, uvědomujeme si hlavně, co všechno nás spojuje: Evangelium, naše víra – ať už se navzájem známe dobře nebo toho třeba o sobě víme dost málo.
            Ale zároveň si uvědomujeme i to, co nás od ostatních odděluje. Jak do našich vztahů a do našeho života zasahuje to, jak jsme byli vychováni: Udržet si před druhými odstup, taková vnitřní obava, abychom se druhému příliš neotevřeli. A to nás odděluje – stahujeme se do sebe. A druzí nás potom hodnotí podle vnějších znaků a projevů, a tak nás vlastně omezují a uzavírají zavedené zvyklosti a tradiční pohled a přístup.
            Něco podobného nás provází i v naší víře. Také ve svém vztahu k evangeliu se s tím setkáváme a potýkáme.
            Přišli jsme, abychom slyšeli evangelium Ježíše Krista. Nejsou nás žádné veliké zástupy – jako šli za Ježíšem, když sestoupil z hory po tzv. kázání na hoře. Ten svůj vnitřní odstup můžeme zahlédnout a registrovat v tom, že sem přicházíme možná daleko víc kvůli ostatním než kvůli evangeliu.
            A přece jsme právě i dnes přišli slyšet evangelium. Ty veliké zástupy, které jdou za Ježíšem, když sestupuje z vrcholu hory, zasáhlo jeho slovo o hojnější spravedlnosti. Zaujalo je to, užasli nad tím – a proto se za Ježíšem táhnou.
            A přece paradoxně v těch velkých zástupech to není. To důležité se začíná odehrávat mezi Ježíšem a jedním malomocným. A ten malomocný docela jistě s Ježíšem tam nahoře, někde pod vrcholem hory, nebyl.
            Jako malomocný se musel držet stranou od ostatních. Byl postižený, zasažený nějakou kožní nemocí. Ne nutně malomocenstvím, leprou – ale jeho kůže byla nějak zasažená. A nemohl si dělat příliš iluzí na vyléčení. Především byl ale jako malomocný kvůli své nečisté kůži prohlášen za nečistého a musel žít vpodstatě v úplné karanténě. Oddělen od ostatních. To vnější, kožní nemoc, to zasáhlo radikálně do jeho života a docela porušilo jeho vztahy k druhým. Mojžíšův zákon jasně určil tradiční postup – a malomocného vyloučil ze společenství.

            Sami sice malomocenství jako nemoc vlastně neznáme, ale v lecčem se jako malomocní poznáváme. V tom, jak se leckdy stahujeme a uzavíráme do ulity svých vnitřních pocitů a problémů. V tom, jak druhé hodnotíme podle zavedených stereotypů. To sice není nic nařízeného, jako bylo leccos tak přesně ustanoveno v Mojžíšově zákoně, ale v našich vztazích to funguje dost podobně.
            A právě ten malomocný, když přichází za Ježíšem a když s ním jedná – celé to jejich setkání – to je evangelium dnes pro nás:
            „Tu k němu přistoupil malomocný, padl před ním na zem a řekl: Pane, jestliže chceš, můžeš mě očistit.“
            Malomocný Ježíše neprosí. Ani se ho neptá, jestli by to bylo možné, jestli je Ježíš schopen ho uzdravit. On prostě s důvěrou a s velikou otevřeností Ježíši jen oznamuje, že ho Ježíš může vyléčit. Že ho může vytrhnout, vytáhnout z té izolace, ve které kvůli své malomoci vězí. A že to Ježíš může, když bude chtít.
            Je v tom jeho veliká důvěra, se kterou se obrací na Ježíše a kterou Matoušovo evangelium nabízí, otevírá i nám: Malomocný věří, že Ježíš může vyřešit jeho bezvýchodnou situaci, ve které žije. Že ho může vytáhnout ze stereotypů, do kterých ho zablokovala zákonická ustanovení Mojžíšova zákona. Ten bezmocný člověk má zájem o Ježíšovu pomoc a jasně to vyslovuje. A za třetí – nechává na Ježíši, jestli bude sám chtít.

            Ten malomocný je tu před námi jako ten, který prostě Ježíšova slova slyší a činí. Plní na sobě hojnější spravedlnost, jak ji Ježíš právě v kázání na hoře vyhlásil. Vztahuje evangelium na sebe, bere Ježíše za slovo.
            A Ježíš prostě, bez velkých slov a gest reaguje: „Chci, buď očištěn. A nato bylo jeho malomocenství očištěno“. Tím prostým dotykem Ježíš ale jakoby ukazuje a vyjadřuje: Buď se sám stanu nečistým – anebo ten malomocný čistým. Totiž, pokud to Mojžíšův zákon zakazuje – dotknout se malomocného, pak to Ježíš nepřijímá. Nepřijímá všechno to vydělení, izolaci, uzavření člověka od všech ostatních – a od všeho ostatního.
            Proto se malomocného dotýká a i sám tím naplňuje hojnější spravedlnost. Dotýká se ho na svědectví proti uzavřenosti a proti zavedeným zvyklostem Mojžíšovských ustanovení.

            Tady zasahuje i nás Ježíšova hojnější spravedlnost. Zasahuje naši malou víru, která nás tak často omezuje a vymezuje . A spíš zatahuje a stahuje do sebe – jako jednotlivce i jako společenství. Zasahuje nás ta hojnější spravedlnost – a dělá z nás zástup, ať větší nebo menší. A vede nás k důvěře, projevit zájem o Ježíšovo slovo, o jeho pomoc. Vzít ho za slovo.
            A dál to už je na evangeliu, když se otevřu pro hojnější spravedlnost. Pak evangelium začne zasahovat a otevírat – naši důvěru – a naše vztahy. Amén.


            Pane Ježíši Kriste, díky za tvé slovo, které nás oslovuje. Díky za tvoje setkání s malomocným, které nás otevírá k poznání, jak často a v čem všem jsme sami málo mocní. Málo schopní si přiznat svou uzavřenost a odtažitost.

            Díky, že za námi přicházíš se svou hojnější spravedlností a že poznáváme, jak naše důvěra je předpokladem, aby se tvá dobrá vůle a tvá moc prolomila a projevila mezi námi a kolem nás. Amén.


bratr farář Jaroslav Fér