Páginas vistas en total

domingo, septiembre 28, 2014

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

15. neděle po Trojici 28. září 2014

Biblické čtení:   Micheáš 7,4b-7                     Suspirium: Matouš 5,9
Text kázání: Matouš 10,34-42


            Jak tomu máme rozumět? “Blaze těm, kdo působí pokoj“, slyšíme Ježíšovo blahoslavenství v kázání na hoře. A vedle toho tady: “Nepřišel jsem na zem uvést pokoj, ale meč“ – tedy nepokoj, jakoby až válku. Nikoli mír. Jak tomu máme rozumět? Vždyť to stojí přímo proti sobě.
            Je to tak. Takto paradoxně se setkáváme s evangeliem. Tak protikladně pronikají Ježíšova slova do našeho života. A do našich vztahů. Mírumilovné poselství evangelia působí nepokoj. Jak to dát dohromady? Jak tomu rozumět?

            V kázání na hoře se možná ukazuje první orientační bod, jak tomuhle paradoxu začít rozumět: Lživé proroky nepoznáváme přece podle mírumilovných ovčích řečí, ale podle jejich vlčích způsobů – a hlavně: podle jejich ovoce.
            Jenomže tady právě Ježíš říká, že ovocem toho, s čím on sám přichází, bude meč. Jde ovšem o to, kdo ten meč používá a na koho ho používá. Protože Ježíš sám ani tady nevolá do zbraně. Vždyť svým učedníkům, tehdy i dnes, doporučuje nebrat si na cestu ani hůl (10,10). Jenomže ta hůl se leckdy objevuje v ruce toho, kdo se staví proti evangeliu. Často jistě jen obrazně . hůl, nebo docela meč. Ale ten meč je v ruce odpůrců, nikoli v mojí ruce. Není to ovoce našeho jednání. Je to ale ovšem ovoce vašeho rozhodnutí pro evangelium, říká nám Ježíš.

            Jsou to přitom provokativní slova: 10,35-37. Ale teď už snad začínáme rozumět, proč je Ježíš pověděl a že je potřeba, abychom je slyšeli takto vyostřeně. A nedají se zmírnit nebo nějak otupit. Vždyť právě podle ovoce se pozná, kdo je kdo. A tak, aby bylo jasné, že následovat Ježíše – přijmout do svého života evangelium – je víc než společenské vazby a víc než rodinné vztahy – právě proto to dnes slyšíme takhle vyostřeně.
            Také proto, aby nás blahoslavenství tvůrců pokoje nezavedlo. Aby nás to nepřivedlo postupně k tomu, že následovat Ježíše je určitě něco velikého a důležitého. Ale – když si to rodiče nepřejí, tak je mám kvůli klidu v rodině poslechnout. Klid v rodině že je jakoby silnější a důležitější pouto – a že vlastně člověk následuje Ježíše tím, když bude hodným synem a dcerou., když budu hodným a spravedlivým otcem a matkou – jen aby byl uchován klid v rodině a před okolím.

            Jenomže Pán Ježíš Kristus nám tady otevírá oči a srdce a ukazuje, že evangelium je víc než pokojné časy a že následovat ho je víc než klid v rodině. Stojí to za to a má to smysl. Nese to ovoce, i když to některé vztahy nabourává a i když to něco stojí. I když to je můj kříž.
            Jenomže to riziko, to není nějak trpně ten kříž nést a uvnitř se považovat za hrdinu a za dobrého křesťana – že mám evangelium v sobě, v srdci, i když to navenek nijak nedávám znát. Ježíš tady nemluví o tom, nést trpně svůj kříž. Ale aktivně přijmout a vzít to riziko vnějšího neporozumění a neshod na sebe. Jako součást evangelia. Nebo spíš naopak – že evangelium je součástí mého života a že to nese ovoce, pro mne i pro moje okolí. I když je to ovoce leckdy i neporozumění a neshod s našimi blízkými a s našimi známými.

            “Kdo nalezne svůj život, ztratí jej. Kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej“. Za tím je vlastně stará vojenská zkušenost. V bitvě má šanci přežít ten, kdo se postaví nepříteli a nebezpečí čelem a bojuje. Přežije ten, kdo nemá strach o život. Kdo se nestydí za Ježíše.
            Kdežto kdo se bojí o život a hledá, jak se zachránit, ten tím odkryje nepříteli záda a doplatí na to. Prostě ten, kdo se nebojí smrti, ten může vyváznout – ten drží svou naději aktivně v rukou.

            Ježíš nás tady ale vede ještě hlouběji: Kdo hledá a žije takový život, který má smysl, ten na to může i doplatit – to jistě. A nemusí se dožít dlouhého věku a klidného stáří.
            Ale právě ten, kdo takhle paradoxně přišel o život, ten v té smrti život paradoxně najde: Protože mu šlo o takový život, který má smysl. Navzdory smrti najdu něco, co mému životu dalo smysl – a to mi ani smrt nemůže vzít.

            Protože: evangelium je v určitém smyslu přenosné. Není ovšem přenosná, přenositelná víra. Nemůžeme víru předat svým přátelům, ani svým dětem. Víra a evangelium se dají jenom dosvědčovat. A to právě tím, jak žiju, jak se rozhoduju, co má pro mne význam a co je pro mne důležité. Směrem od sebe k druhým to opravdu mohu jen potvrzovat – dosvědčovat.
            Ale když to dělám, pak se mi to nějak vrací zpět. A v tomhle smyslu je evangelium přenosné a nakažlivé. Takto je Boží království infekční: “Kdo přijímá vás, přijímá mne. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal“ – živého Boha.

            Ano, kdo přijímá vás (tak, jak žijete a jednáte), jako by přijímal mne – a to se vším všudy: Také Bůh ho přijme – vlastně kvůli vám. A takto je Boží království infekční: Kdo přijme někoho nakaženého Božím královstvím, ten se od něho vlastně i sám nakazí.
            Víru předávat nemůžeme, nedokážeme. Ale jako Kristovi nejmenší učedníci být svědky o Božím království, to je dost. To je dostatečné. A Neboť když je někdo naším jednáním, naším svědectvím – naším kristovským způsobem života – osloven a zasažen, tak potom už stačí, když sám reaguje byť jen tím, že dá napít třeba jen trochu studené vody – jako reakci na setkání s nepatrným Kristovým učedníkem – a už nepřijde o svou odměnu: Už to stačí jako průkaz, že se nakazil Božím královstvím. A to je naše svědectví, také i směrem k našim blízkým, v rodině a k přátelům.  Amén.


            Díky, Pane Ježíši Kriste, za tvoje ostrá slova. Dobře si uvědomujeme – a teď už snad lépe rozumíme, že evangelium přináší do našeho života také rozruch, a někdy opravdu nepokoj. A že nabourává i naše lidské a rodinné vztahy. Díky, že víš o tom, jaké to mezi námi je a že nám celým svým způsobem života ukazuješ a prokazuješ, že to je život, který stojí za to – i přes všechna rizika. Protože evangelium dává našemu životu smysl, který nám nemůže vzít nic a nikdo, ani smrt. Díky, že evangelium má tuhle schopnost a sílu. A že je také infekční, že má schopnost a sílu překonat nedůvěru a soustřednost. A vzbudit dobrou reakci, kdy nakonec číše vody studené přece znamená odměnu u Boha i pro toho, který se dřív umíněně vzpíral. Díky za toto povzbuzení pro nás všechny.  Amén.


bratr farář Jaroslav Fér