Páginas vistas en total

domingo, octubre 12, 2014

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

Neděle s konfirmací a křtem 12. října 2014

Biblické čtení:   Matouš 5,3-10                       Suspirium: Lukáš 12,35
Text kázání: Exodus 12,1-11


            Milí přátelé, bratři a sestry, milí konfirmandi,

            Sešli jsme se tu při dnešních bohoslužbách především ke konfirmaci a ke křtu dvou ze čtyř konfirmandů. Scházeli jsme se spolu během letošního roku. Hovořili jsme o řadě základních skutečností, které nás v životě mohou a chtějí nasměrovat do určitého směru, jak nám ho ukazuje evangelium. Jsou to skutečnosti, na kterých staví naše víra. A odtud se odráží, aby nás orientovala v tom všem, s čím se setkáváme a musíme vyrovnávat – staří i mladí – a abychom se tak orientovali v životě. Každý trochu jinak – však evangelium dává orientaci jakoby v určitém spektru – v určitém rozptylu – a přece docela jasným směrem.

            Svým způsobem můžeme říci, že tu orientaci nám umožňuje biblické svědectví. Asi by to byla ale hodně složitá orientace, kdybychom měli na mysli pokaždé celou Bibli. Ostatně není všechno to, co v bibli čteme, stejně základní a stejně důležité.
            Ale ten příběh o cestě Izraelců z egyptského otroctví – ten nám může být při naší orientaci velkou pomocí a povzbuzením. Však jsme už před tím ten příběh společně zpívali – “K svobodě je dlouhé putování“.

            Vlastně je to putování na celý život. Nejen tehdy pro Izraelce, ale i pro nás. Ale povzbuzující je, že při tom svém putování nejsme sami. Jistě, jsou tu druzí vedle nás – rodiče a přátelé. Jsou tu druzí spolu s námi – tady ve sboru, a pro Juditu také v kutnohorském sboru. Jsou tu přátelé v sesterských církvích – a také v mládeži v seniorátě a z letních kurzů.
            Ale také už celý průvod jde před námi – celé předchozí generace Božího lidu. A v tomhle průvodu máme také každý své místo. Nám všem určuje směr – směr udává nám sloup ohnivý.
            Tak to vnímali Izraelci na své cestě z Egypta – z otroctví do svobody. V tom ohnivém sloupu s nimi šel sám živý Bůh. Provázel je – a víc, určoval jim směr. Vedl je a ukazoval jim, kudy jít, aby to byla cesta ke svobodě – a ne do nějakého jiného zotročení. Však i tehdy se nabízela pro život řada jiných věr – různé alternativy, na které dát – kterým věřit – a podle nich se orientovat.

            Ovšem: Ta naše orientace, ta naše alternativu – ta Boží cesta ke svobodě – to přitom není něco jen teoretického, jen k naučení – nejsou to jen určité orientace. Nejde o to, že něco známe, že se umíme orientovat v bibli. Nejde o to, že něco společně odříkáváme – třeba modlitbu Páně nebo apoštolské vyznání víry.
            Ta cesta ke svobodě je zároveň něco docela konkrétního – něco, co nás zasahuje – něco, co vytváří náš život a co nás strhává s sebou. Evangelium Ježíše Krista je jak svědectví víry – teorie, tak praxe víry v životě.

            Evangelium – to je radostné poselství o Božím zájmu – o tom, jak na nás Bohu záleží. Poselství o lásce, která prorazila z Boží věčnosti a vstoupila v Betlémě do našeho času. – a do našeho lidského světa. Je to poselství o naději, která se postavila proti zlu a proti našemu lidskému hříchu – a nakonec i proti smrti. Ježíšův lidský příběh neskončil křížem na Golgotě, ale vyústil do velikonočního vzkříšení. To je evangelium: poselství o lásce a o naději, o Boží věrnosti. Tak to vyznáváme.
            A právě proto evangelium vytváří a přetváří náš život. Právě kvůli tomu, co se odehrálo v Ježíšově příběhu od Betléma po golgotský kříž a do vzkříšení. Zasahuje nás – a ukazuje i nám cestu ke svobodě, tak jako Izraelcům, které vedl ohnivý sloup, živý Bůh.
            Cesta, po které nás vede evangelium, ta míří stále dál – den za dnem: K svobodě je dlouhé putování. A na tu dlouhou cestu je potřeba být připraven – a vybaven. Nejenom teoreticky – tím, že znám biblické příběhy. Ale i prakticky: ten příběh o vyjití z Egypta i příběh Ježíše Krista – to jsou příběhy pro nás:

            “Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří“, vyzývá i nás Ježíš v Lukášově podání evangelia. Buďte připraveni – doslova: Ať jsou vaše bedra přepásána. Ten obraz nám celkem nic neříká – přepásat si bedra. Ale docela stejně se měli připravit na odchod Izraelci tehdy v egyptském otroctví. “Takto budete jíst beránka: Budete mít přepásaná bedra, opánky na nohou a v ruce hůl … Sníte jej v chvatu. To bude Hospodinův hod beránka.“ – prostě: být připraven na cestu.
            Tehdy v Egyptě – a ještě i v Ježíšově době – se nosily dlouhé pláště. Když si ho člověk v pase zahrnul a přepásal, plᚡuž nevadil ani při rychlé chůzi – a člověk je připraven.

            “A vaše lampy ať hoří“ – když je lampa rozsvícená, a třeba i naše dnešní na baterie, tak je vidět na cestu . dopředu. A ve světle mizí obavy a náš strach. Když vidíme, když si svítíme na cestu, po které jdeme, překážky už nejsou tak hrozné – a dají se postupně překonávat. A my dokážeme i navzdory nebezpečí přece vytrvale jít dál.
            “Vaše lampy ať hoří“ – v tom je ještě něco dalšího. Ježíš vlastně vyzývá: Ať hoří lampy vašeho srce – a´t je vaše srdce plné naděje, lásky a důvěry. Ať je nakloněno k pomoci a k milosrdenství. Vždyť Boží vůle, to je právě milosrdenství, milé srdce. Ať tohle jsou hodnoty, na kterých ve svém životě stavíme – a se kterými životem putujeme – mladí i staří. A to i když se dnes v naší současné generaci často nosí něco úplně jiného – “ve světě plném různých věr“. Stojí to za to – to dlouhé putování ke svobodě.

            „Ať jsou vaše bedra přepásána a vaše lampy ať hoří“ – takhle připraveni a vybaveni dokážeme po té cestě ke svobodě jít dál a dál. Nadto jdeme společně s druhými – tak, jak tvoříme malou část Kristovy církve tady v našem sboru – naše současná generace těch, kdo putujeme – jako součást zástupu, který stále míří dál – ke svobodě, kterou otevírá Boží láska.
            I když nám na té cestě budou často docházet síly – a také že docházejí. Ale to vůbec není konec. To prostě patří k životu – k té praxi naší víry. “Každý, kdo dlouhou cestou znaví, zadarmo se vína napít smí. Dostává i chléb, novou sílu z Božích dlaní. Víru, že smrt končí vzkříšením.“
            Sem ústí ta dlouhá cesta ke svobodě – do vzkříšení. To je příslib pro naši víru: Evangelium má budoucnost – a tím směrem putujeme. Ne každý sám, ale spolu s druhými. A stojí to za to, má to budoucnost – i přes občasné klopýtání a odbočky a únavu z té cesty: “Každý, kdo se dlouhou cestou znaví, zadarmo se vína napít smí. Dostává i chléb, novou sílu z Božích dlaní. Víru, že smrt končí vzkříšením.“.  Amén.


Díky, Pane, za tvou lásku, za tvůj zájem – i za tvoje pozvání na dlouhou cestu za svobodou Božích dětí. Díky, že je to zároveň cesta tvého milovaného Syna – cesta vzkříšení a cesta naděje.
            Prosíme o novou sílu pro každý svůj nový další den. Díky, že nám v Kristově evangeliu otevíráš alternativu, která přináší do našeho života dobrý smysl. Díky i za všechny ty, kdo po téhle cestě putují spolu s námi.  Amén.


bratr farář Jaroslav Fér