Páginas vistas en total

domingo, octubre 19, 2014

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

Čáslav 19.10 – 18. neděle po Trojici

Pozdrav Milost Pána Ježíše Krista a láska Boží a účastenství Ducha svatého se všemi Vámi.
Introit: Pozvedám své oči k tobě, jenž v nebesích trůníš. Hle, jak oči služebníků k rukám jejich pánů, jako oči služebnice k rukám jejich paní, tak vzhlížejí naše oči k Hospodinu, našemu Bohu, dokud se nad námi nesmiluje.


Modlitba: Otče náš nebeský a tvé milosrdenství je bez hranic, jsi svatý, a přesto chceš mít nás lidi svými dětmi. Pane Ježíši Kriste, ty jsi dosvědčil mezi lidmi Boží lásku, když jsi zemřel na kříži. Tím nás učíš, co znamená skutečně milovat. Duchu svatý, otevíráš nám nové obzory, ukazuješ nám k Otci a stavíš před nás bližní. Dáváš nám moc, abychom o lásce nemuseli jen mluvit, ale mohli jí žít. Pane Bože náš, chválíme tě, vzdáváme ti díky a vzýváme tvé jméno. Amen

1. čtení Izajáš 29:9-14  Žasněte a ustrňte! Oslepněte, buďte slepí! Jsou opilí, ale ne vínem, potácejí se, ne však po opojném nápoji.
10  To Hospodin vylil na vás ducha mrákoty, zavřel vaše oči, totiž proroky, a zahalil vaše hlavy, totiž vidoucí.
11  Vidění toho všeho vám bude jako slova zapečetěné knihy. Dají ji tomu, kdo umí číst, se slovy: "Přečti to." On však odpoví: "Nemohu, je zapečetěná."
12  I bude kniha předána tomu, kdo neumí číst, se slovy: "Přečti to." A on odpoví: "Neumím číst."
13  Panovník praví: "Protože se tento lid přibližuje ke mně ústy a ctí mě svými rty, ale svým srdcem se ode mne vzdaluje a jejich bázeň přede mnou se stala jen naučeným lidským příkazem,
14  proto i já budu dále podivuhodně jednat s tímto lidem, divně, předivně. Zanikne moudrost jeho moudrých a rozumnost jeho rozumných bude zakryta."


2. čtení Matouš 22:34-46  Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se
35  a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel:
36  "Mistře, které přikázání v zákoně je největší?"
37  On mu řekl: "`Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. ´
38  To je největší a první přikázání.
39  Druhé je mu podobné: `Miluj svého bližního jako sám sebe. ´
40  Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."
41  Když se farizeové sešli, zeptal se jich Ježíš:
42  "Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn?" Odpověděli mu: "Davidův."
43  Řekl jim: "Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví:
44  `Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.´
45  Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem?"
46  A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.

Bratři a sestry,
v dnešní textu jsme svědky toho, jak jsou ze strany farizeů strojeny úklady proti Ježíši, slyšeli, že umlčel saduceje, tak se scházejí a chystají mu léčku...je pro ně tak nebezpečný?...domnívají se, že ho musí nachytat, proto, že jsou si jistí, že to není pravý mesiáš nebo proto, že se obávají, že je to on?
Náš text vlastně zahrnuje dvě ze čtyř polemik ke sporným otázkám v rámci Matoušova. Je to otázka placení daně, vzkříšení z mrtvých, největšího přikázání a synovství Davidova.
Matoušovo podání se poněkud liší od pojetí dalších dvou synoptiků, tam nevyznívají tyto události tak ostře. Není zřejmé, že by se jako zde jednalo o pokoušení a umlčení tazatelů není tak razantní, dokonce obsahuje i povzbuzení. Matouš zřejmě reflektuje určitou situaci pravděpodobně 70, let prvního století, která je ve znamení vyrovnávání se zde židovstvím. K tomu používá jednak důraz na lásku k bližnímu, která míří i mimo Izrael a také na křesťanské pojetí mesiášství.
Farizeové tedy svolávají shromáždění, na kterém se domlouvají, jak Ježíše nachytají....znemožní, doufají, že ho svou otázkou zaženou do úzkých a že se buď ukáže jeho nedostatečné vzdělání v zákoně nebo jeho neortodoxní přístup k němu a tak budou moci jednoznačně popřít jeho nároky.
Připraví tedy otázku, která je citlivá i mezi nimi samotnými a už jen ona samotná může být chápána jako projev nevážnosti k zákonu, protože všechna přikázání jsou stejně závazná.
S tím koresponduje i to, že v originálním řeckém znění se zákoník nejprve ani neptá po největším, ale po velkém přikázání. Teprve, když Ježíš toto přikázání nazývá „velký a první“ zřetelně se ukazuje, že se míní „největší“. Je zde zaváděno nové pojetí přikázání, kterým se Ježíš zásadně liší od farizejského výkladu zákona. Toto největší přikázání je součástí každodenní židovské modlitby, respektive vyznání víry „šma Izrael, slyš Izraeli...Matouš je však používá bez předchozího přihlášení k Bohu, vypořádává se totiž s židovským zákonictvím na jeho protikladu s Boží etikou a láskou k bližnímu. Přesto tu zaznívá původní starozákonní pohled, že se láska k Bohu nemůže projevovat jinak než dodržováním zákona a také v tom, že jen první přikázání je označeno jako „velké“, ale to druhé jemu postaveno naroveň. Poprvé tu stojí tato dvě přikázání společně, Ježíš se jimi jednak odvolává k starému zákonu, zároveň však rozbourává rámec staré smlouvy.
Je tu podtržen zásadní rozdíl mezi dodržováním zákona a Ježíšovým voláním k lásce k bližnímu. Skutečná spravedlnost nespočívá v zákonickém dodržování jednotlivých přikázání, nýbrž celým životem, který je naplněn láskou k bližnímu s činy, které z ní vycházejí.
Druhá, tentokrát Ježíšova otázka směrem k farizeům jakoby navazovala… Ježíšovou odpovědí se prokázala jeho pravomoc, jeho mesiášství, teď je ještě třeba jasně říci jaké povahy je toto mesiášství. Odvolává se opět zpět k Písmu, naproti tehdy živým nekanonickým tzv. Šalamounovým žalmům, ze kterých vycházelo farizejské pojetí mesiáše, které ho mělo za politického vůdce, farizeové si vybírali z Písma jen části, které do jejich myšlení zapadalo. Ježíš cituje z žalmu 110....není to odmítnutí synovství Davidova, vždyť Matouš jeho rodokmen od Davida cituje...že je syn Davidův platí a spojuje nás tak s vyvoleným lidem. Oba tituly platí a přitom oba navazují na starozákonní zaslíbení mesiáše. On je přes svůj pozemský původ i synem Božím, který usedne na Boží pravici a zjeví celému světu své vítězství oba tituly platí a přitom oba navazují na starozákonní zaslíbení mesiáše.
V celé dnešní perikopě lze tedy pozorovat dva momenty...nejprve pokus znemožnit – ukázat – když se to nepovede – ukáže se jim jako mesiáš, s ještě větším nárokem – už nemají co říct a místo aby ho jako mesiáše vyznali, připravují jeho fyzickou likvidaci. Jejich představa o mesiáši je tak silná, že když dojdou argumenty jsou ochotní sáhnout k násilí. To je bohužel dost běžný přístup v průběhu celých dějin až dodnes...bohužel se v průběhu dějin objevuje i v církvi, každý má tendenci zaměřit se na určitou oblast a ostatní poněkud pomíjet, to ovšem tolik nevadí, pokud je tento náš přístup zavěšen na oněch dvou přikázáních. Bez toho je veškeré naše úsilí beze smyslu.

Pane, nenech nás propadnout slepému zaujetí pro cokoliv, co není naplněnou láskou k tobě a našim bližním, veď nás a uč pravému naplňování tvého zákona. Amen.

Přímluvná modlitba:
Pane ty nás spojuješ svou láskou až do krve dosvědčenou v Ježi Kristu. Pamatuj na všechny, kdo žijí bez lásky, na lidi opuštěné, zapomenuté a vykořisťované. I na ty, jejich srdce se zatvrdila nenávistí, zlobou nebo pýchou. Pamatuj na společenství tvé církve i na vztahy v rodinách, ať se naplňují tvou láskou, pmatuj na ty co vládnou a dávej jim činit dobrá rozhodnutí. Pamatuj na ty, kdo jsou postiženi utrpením a strachem ve válce, pronásledováním a nemocí postižených oblastech. Pamatuj také na ty, kdo mají moc těmto věcem zamezit, aby jí využili. Společně pak voláme... Otče náš...

  Poslání:  Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: `Milovati budeš bližního svého jako sám sebe, ´ dobře činíte. Mluvte a jednejte jako ti, kteří mají být souzeni zákonem svobody. Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem.

Požehnání: Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení i vcházení nyní i na věky. Amen

bratr Michal Vejvoda