Páginas vistas en total

domingo, noviembre 09, 2014

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

Neděle Bible 9. listopadu 2014

Biblické čtení:   Izajáš 51,1-8             Suspirium: Jan 8,12
Text kázání: 1. Janova 1,1-8

Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života.  Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven.  Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem.  To píšeme, aby naše radost byla úplná.  A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy.  Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu.  Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.  Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není.


            Dnešní neděle Bible je příležitostí zamyslet se nad tím, čím pro nás Bible je, co nám zprostředkovává, kam nám ukazuje – a k čemu nás odkazuje. Vlastně ale nejen čím pro nás Bible je, ale čím pro nás chce být.
            Nepředstavuje pro nás často Bible především řadu příběhů, které známe – které se učíme znát? Tahle znalost je jistě pomocí i k tomu, abychom dobře či lépe rozuměli výtvarnému umění – obrazům a sochám. Ale při tom nám vlastně může docela unikat souvislost, jak se ty příběhy týkají nás. Tady v tom je i problém ilustrovaných biblí. Ty nám sice přibližují biblické děje, ale ty obrázky a ilustrace nám často nadlouho, jestli ne na celý život uzavírají to, čím pro nás Bible chce opravdu být. Vždyť Bible rozhodně není – a nechce být – dějepravou, vyprávěním příběhů.
            Biblické výpovědi můžeme naopak brát také tak, jak jsou napsány, a to doslova. Právě ta doslovnost jako kdyby byla v tomto přístupu zvěstí – tím poselstvím, se kterým za námi Bible přichází. A když se podle toho budu chovat a když tak budu jednat, pak jsem minimálně na správné cestě, pokud vůbec už nemám zaručenou plnou jistotu spásy – že můj život je zachráněn. Jakoby totiž Bible byla takový přesný návod, jak a co dělat. Například že stačí dodržovat Desatero – a už jsem jistě správně na cestě spasení. Není potřeba se nad biblickým textem nijak moc zamýšlet. Stačí ho brát doslovně – držet se ho přímo polopatisticky – a ono to přece musí, a bude, v životě fungovat.
            Cítíme, že to tak není. A stejně tak nemáme Bibli k dispozici ani z jiného extrému: Když bychom ji brali pouze jako dokument a hledali bychom v ní doklady o minulosti, o tehdejší přírodě, zeměpisné údaje, které potvrzují znalosti, jak je známe z jiných pramenů. Ani tohle Bible není – a hlavně tím nechce být. Jen souhrn pramenů o tom, co, kde a jak bylo a odehrávalo se – jak lidé žili. Prostě chtít jen tak docela nezávazně a s nadhledem a rádoby odborně rozumět biblickému textu.
            Bibli ale často používáme i tak, že podle ní hodnotíme druhé. A převážně, většinou je tohle naše hodnocení negativní. Sebe při tom hodnotíme mnohem lépe a výše. Už proto, že sami sebe hodnotíme hodně často podle toho, jak dobře známe a umíme odříkat věroučné odpovědi, kdy většinou ani nevíme, jestli je něco takového vůbec v Bibli napsáno: Modlitba je rozhovor s Bohem. – Hřích je sejít z cesty a zabloudit. – Pokání je proměna života a mysli. – Mým jediným potěšením v životě a ve smrti je, že nejsem sám svůj, ale svého milého Spasitele Ježíše Krista. – Toto poslední, to je z Heidelberského katechismu – to si mnozí možná teď vzpomeneme. Není to z Bible – i když jistě to z textu Bible vychází. Ale o to teď nejde. Spíš o to, že jakoby stačilo něco umět – něco vědět (třeba znát dějepravu anebo chtít dodržovat Desatero) – a už ze mne bude dobrý křesťan. Takhle automaticky.
            Je to tak? Jistěže ne. Bible pro nás chce být víc než zdroj odborných informací, i víc než zdroj informací dějepravných. Bible ani nefunguje tak, že se jí řídíme doslova. Bible po nás chce také víc než jen umět pěkně něco odříkat.

            Zaznívá nám to z těch úvodních slov prvního Janova listu: “Co jsme viděli a slyšeli, to také i vám zvěstujeme – to vám tlumočíme, abyste se s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem“.
            Nic nezávazného, odborného, doslovného ani automatického – ale podílet se: Nás se to týká, mě se to týká. Ti, kdo tohle poznali – slyšeli, viděli, dotkli se toho – ti se připojili: A nám to oznamují, ať se přidáme také. Znamená to zapojit se, dát na Slovo života. Dát na evangelium – dát na tu dobrou zprávu o Ježíši Kristu – o tom, že Bohu na nás záleží, že má o nás zájem – že nám projevuje milosrdenství.
            Náš současný život se při tom v mnoha ohledech tolik liší od toho, jak žili před dvěma tisícovkami let. Ale v jednom ohledu jsme s nimi na jedné lodi: V tom, jak prožívat dobrý a hodnotný život, jak zvládat svoje vzájemné vztahy – v rodině, ve městě, ve sboru, ve státě, v celém světě.
            Je tady jakoby recept: Nezůstávat nezúčastněně stát, nepřijímat trpně to, co se chystá a co se ve světě děje – zato se toho účastnit, zapojit se, vzít činně svůj podíl. Tvořit společenství, které se aktivně podílí na tom, co straní a nadržuje životu.

            Apoštolovo evangelium, jeho dobré poselství je: “Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy“. To není žádná definice Boha. To je odkaz k tomu, co má budoucnost, co apoštol poznal, co se v životě ověřilo a osvědčilo a co nám oznamuje: Život se rozvíjí tam, kde je tohle světlo. Vždyť světlo zahání každou temnotu, je zbraní proti tomu, co život ohrožuje. Ve tmě se daří lecčemu. Když člověk nemá vlastní oči – a vlastní rozum a srdce -, pak mi uniká spousta souvislostí. Tma a utajování jsou zdrojem toho všeho, co životu ubírá na hodnotě – strach, lež, pomluvy, ale i korupce, diskreditace, terorismus. To všechno je možné právě tam, kde se prosazuje moc tmy, zatajování, neprůhlednosti.
            Apoštol ukazuje i předpoklady, které jsou nutné a které se osvědčují: chodit ve světle a činit pravdu. Zdánlivě velká slova, ale vlastně jen apel na nás. Když známe zdroje pro život, tak se do nich zapojme a používejme je – bez toho si budeme takříkajíc lhát do kapsy. Když víme, že životu se daří ve světle, tak se pokoušejme o průhledné vztahy a podílejme se na tom, co je hodnotné a pravdivé. I když z toho nebude zrovna finanční zisk.
            Vlastně nás apoštol přivádí ještě k jedné skutečnosti, na kterou nás upozorňuje a která je stejně tak potřebná: Abychom si uvědomili, jak si stojíme, jak si sám stojím – co mám za sebou. Abychom si uvědomili svou minulost, svůj dosavadní život a své vztahy – a abych si přiznal, co všechno jsem pokazil, ať chtě nebo nechtě, abych si přiznal svou vinu – svůj hřích. Jinak totiž “klameme sami sebe a pravda v nás není“.

            Tady je ten začátek, který otevírá cestu ke světlu: Vidět svůj život se všemi temnými body a vzít za své tuhle velikou možnost a příležitost. To nám apoštol ukazuje a oznamuje: Co sám poznal a co jemu se osvědčilo, a co je jeho úplnou radostí. A chce, aby se to stalo skutečností, světlým vodítkem pravdivým zdrojem a inspirací i pro nás.
            A tady v tom je to, čím pro nás dnes, také a právě dnes – a stále i dál – chce Bible být. Vodítkem, zdrojem, inspirací – chce vnášet do našich dnů a do našich vztahů světlo a dávat nám povzbuzení, když se snažíme žít hodnotný, dobrý a smysluplný život. Život, který nemusí – ani nemůže a nedokáže – nic z toho temného kolem nás a v nás porážet a srážet. “Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života.  Amén.


            Díky, Pane Bože náš, za svědectví o tvém neustávajícím milosrdenství, o tvé náročné a právě proto povzbuzující a tvořivé pravdě, za svědectví o naději otevírající všechno to, čemu stojí za to naslouchat, na to odpovídat a z toho žít.  Amén.


                                                                                                                             bratr farář Jaroslav Fér