Páginas vistas en total

domingo, diciembre 14, 2014

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

 prosinec 2014


Biblické čtení:   Izajáš 40,1-5             Suspirium: Genesis 8,11
Text kázání: Marek 1,1-15

            Počátek evangelia člověka Ježíše Krista a zároveň Syna Božího. Tak nás uvádí Marek do svého svědectví o novém Božím zájmu o svůj lid – o náš lidský svět a o každého člověka. Je to začátek – začátek nového úseku v Božím plánu: Až se naplní čas.

            Všechno to začíná o něco dřív, než se objeví na scéně Ježíš. Slyšíme prorocký hlas – Izajášovo slovo: Připravte cestu – vyrovnejte stezky. A objevuje se ten Izajášem ohlášený posel, aby připravoval cestu. Prorocká, opravdu mohutná postava Jana Křtitele. Přichází z pouště, vlastně jakoby někdo z dávných časů – a opravdu jakoby prošlapává cestu – připravuje to, co začíná, co se blíží. Tím, jak žije – tím, jak vypadá – i tím, co říká, nás upozorňuje:

            Odchýlili jste se od toho, co dává životu smysl, náplň i cíl. Jan přichází z pouště, ale jakoby ukazoval na poušť v nás – na to, co potřebuje posílit a zavlažit – co usychá v našich vztazích a co potřebuje osvěžit. Jan vlastně ukazuje i na to, že je dobré si mnohé odepřít – tehdy i dnes. Ale vůbec neříká, co konkretně. Ohlašuje křest pokání na odpuštění hříchů. Vyzývá každého, kdo ho vidí a kdo ho slyší. Vyzývá, ať změní způsob, jak uvažuje – způsob, jak myslíme a jak hodnotíme všechny věci kolem sebe, ať přehodnotíme svoje úmysly a svoje vztahy. Vede nás k vnitřní i k vnější obnově – k obratu v tom, jak teď zatím myslíme – i jak jednáme.

            A je zvláštní, že za ním šlo tolik lidí. Nejen naslouchali, ale i poslechli – dali na jeho výzvu – přiznali a vyznali svoje hříchy – uznali, jak v sobě mají v lecčem pusto a vyprahlo.

            A Jan je pokřtil vodou v Jordáně. S Janem se ozýval hlas dávných proroctví – a tím se ukazovala minulost, kterou má člověk za sebou. Zároveň Jan ale mluví do současnosti a ukazuje cestu dál: Dejte se pokřtít a mějte otevřené oči i uši – očekávejte, co přijde, kdo přijde. S Janem tedy nepřišla minulost, ale naopak přichází očekávání a budoucnost.

            A k Jordánu přichází i Ježíš a staví se spolu s dalšími do jedné řady: Ale poznal Jan, kdo to přišel – že je před ním ten, o kom mluvil – ten, koho ohlašoval a kterému připravuje cestu? To vlastně nevíme. Markovo svědectví je pouze o tom, že Ježíš tam stojí spolu s lidmi – se všemi těmi, kteří vyznávají svoje viny.

            Zato my, čtenáři a posluchači, vidíme – spolu s Ježíšem – otevřená nebesa a Ducha, který sestupuje na Ježíše jako holubice. V Božích očích je to jasné: Duch sestoupil na Syna. - A holubice? Stejně jako když končí potopa a její vody už ustoupily je holubice znamením nového času – nové budoucnosti: Když se naplnil čas. Však otevřená nebesa – to Bůh se nám otevírá, otevírá nám svou lásku a pomoc.

            A nato vede Duch Ježíše na poušť – právě tam, kde žil Jan a kde to tak důvěrně znal. I pro Ježíše to je místo zkoušky – pokušení ve smyslu projít zkouškou – být vyzkoušen. Tím tady Ježíš prochází – pohybuje se i mezi dravou zvěří, je v ohrožení, v nebezpečí.

            A to je něco, co je i pro nás zdrojem síly v našich zkouškách, nejistotách i bolestech: Nejsme v tom sami, tím vším byl pokoušen a zkoušen i Boží syn.

            Ale před tím, než se dozvíme něco dalšího o Ježíši, tak slyšíme, jak to dopadlo s tím, který mu připravoval cestu – Jan je uvězněn. A nato přichází z pouště Ježíš – tak jako před tím Jan. Navazuje na něj – určitě na něj navazuje v tom, jak Jan upozorňoval na poušť v našem srdci a životě – a na vyprahlost vztahů: “Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu“.

            Jana uvěznili, ale Boží oblast a Boží čas uvěznit nejde. Jan ukazoval, kde všelijak je v nás a mezi námi poušť. Ježíš se postavil do fronty spolu s námi. Přijal Janův křest na odpuštění hříchů – a vzal tu poušť na sebe. A pak vstoupil do té naší pouště – do naší nejistoty i do naší pýchy, do našich bolestí i radostí, do naší nedůvěry i troufalosti. A v tom všem, tím vším nás provází – je s námi. A my jsme s ním – a můžeme s ním počítat: Naplnil se čas – je tu příležitost. V Kristu se přiblížila oblast Boží moci a lásky – i nadějné budoucnosti.

            Ježíš Kristus nás provází – je s námi. Proto čiňte pokání, změňte smýšlení. Je to možné – máme k tomu příležitost: změnit způsob, jak uvažujeme a jak žijeme. Ten, který prošel pokušením a zkouškou, ten nás doprovází. Jsme na cestě s ním, který nám je celým svým životem pomocí a ochranou – i záchranou.  Amén.


            Milostivý a dobrý Pane Bože náš! Díky za tu úžasnou skutečnost, která se nám otevírá v tom, jenž přichází a který se blíží. V Ježíši Kristu se naplnil čas – v něm se nám, lidem jednou provždy ukázalo a ukazuje, že o nás máš zájem – že ti na nás záleží.

            Prosíme, otevírej nám oči, uši i srdce, ať odpovídáme na tvůj zájem tak, že měníme svoje chování a jednání. Jako ti, kterým holubice – tvůj dobrý Duch – dává docela nové síly a nový rozhled.


            Díky za to, že v betlémském Dítěti se naplnil čas a pro nás to je skutečnost, která rozevírá naději a radost a mění i náš čas a náš život. Vždyť i pro nás se tak nově ukazuje Hospodinova sláva.  Amén.
bratr farář Jaroslav Fér