Páginas vistas en total

jueves, enero 01, 2015

SVÁTEČNÍ SLOVO - PALABRA DEL PRIMER DIA DEL AÑO

Nový rok 1.ledna 2015
1. de enero de 2015

Biblické čtení/ Lectura bíblica:   Matouš/Mateo 5:38-48                     Suspirium: Přísloví/ Proverbios 25:21-22
Text kázání: Římanům /Romanos 12:1-2;17-21

1Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. 2A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.
17Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. 18Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. 19Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ 20Ale také: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti. ‘ 21Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

1 Por lo tanto, hermanos, tomando en cuenta la misericordia de Dios, os ruego que cada uno de vosotros, en adoración espiritual, ofrezca su cuerpo como sacrificio vivo, santo y agradable a Dios. 2 No os amoldéis al mundo actual, sino sed transformados mediante la renovación de vuestra mente. Así podréis comprobar cuál es la voluntad de Dios, buena, agradable y perfecta.  17No paguéis a nadie mal por mal. Procurad hacer lo bueno delante de todos. 18 Si es posible, y en cuanto dependa de vosotros, vivid en paz con todos. 19 No os venguéis, hermanos míos, sino dejad el castigo en las manos de Dios, porque está escrito: «Mía es la venganza; yo pagaré», dice el Señor. 20 Antes bien,«Si tu enemigo tiene hambre, dale de comer;si tiene sed, dale de beber.Actuando así, harás que se avergüence de su conducta.» 21 No te dejes vencer por el mal; al contrario, vence el mal con el bien.

            Evangelium k nám přišlo v Ježíši Kristu, v betlémských jeslích. V evangeliu nás zasahuje tahle dobrá zpráva. Slyšíme ji – posloucháme ji, nasloucháme jí.
            Není to ale samo sebou, že evangelium posloucháme, že ho slyšíme. Není to samo sebou, protože my jsme si evangelium nevybrali. Přichází k nám jako dar – jako Boží milost. To Bůh si vybral nás Ze své milosti – ze své náklonnosti si nás vybral. Zavolal si nás ve svém milosrdenství, projevil o nás zájem.
            A apoštol Pavel teď ukazuje a vede nás a přivádí nás k tomu, co to znamená: Posloucháme evangelium – a právě proto potřebujeme vybídnout – a zároveň napomenout – a také potěšit. Napomínám vás, ale také prosím vás (tak to mají Kraličtí) – i to vybízím vás (jak to má ekumenický překlad): To všechno je v tom slovu, které Pavel použil.
            Vybízím vás pro Boží milosrdenství. Vždyť Boží milosrdenství, to je zároveň dar i příkaz. Nebo spíš: Poslouchat evangelium – to není nic automatického. Nemáme svou poslušnost, svou odpověď – to, že odpovídáme na evangelium – nemáme to v sobě. Není nám poslušnost vlastní jen proto, že nás evangelium zastihlo a že k nám mluví.
            Vlastně ani v sobě trvale evangelium nemáme. Nevlastníme ho – ale: smíme a zároveň nemůžeme než evangelium vždy znovu konat, uskutečňovat ho – žít ho. Smíme a potřebujemežít z Boží milosti. A zároveň – žít s Boží milostí. Žít s tím, co k nám v evangeliu přišlo – a žít z toho. Proto k evangeliu patří zároveň napomenutí i povzbuzení, prosba i naléhavé doporučení: Vybízím vás pro Boží milosrdenství …
            Jen ovšem není to napomenutí a vybídnutí určené neposlušným – tedy těm, kdo stojí mimo víru. Ale je to vybídnutí a napomenutí právě pro poslušné – pro ty, kdo slyší evangelium: Aby také slyšeli na evangelium.
            Prostě – Boží milost je dar. Tak jasně a určitě a viditelně se nám zjevila v Betlémě. A zároveˇje milost Boží i napomenutím, které nás povzbuzuje a vybízí. A když slyšíme, tak to napomenutí nemůžeme – a nesmíme - přeslechnout.
            Pavel nám jednoduše ukazuje a říká, že v životě – i v nejběžnějších situacích - smíme z Boží milosti věřit – a tím poslouchat evangelium a odpovídat na ně. Jak by se dalo křesťansky věřit, kdybychom zároveň křesťansky nežili? Proto slyšíme to apoštolovo napomenutí. Když jsme evangelium slyšeli, pak nemůžeme než vždycky znovu poslušně odpovídat.
            Dávat se k dispozici tomu, který nás přijímá pro své slitování – ze svého milosrdenství, ze svého milého srdce. Přijímá nás, patříme mu. Má nás za hodné toho, abychom mu patřili. Přijímá nás jako dar pro sebe.
            A současně nás obdarovává – v Ježíši Kristu – svým milosrdenstvím. To je jeho milosrdenství – přijímá nás, vnímá nás jako dar pro sebe a současně nás obdarovává. A my na to smíme – a máme odpovídat “obětí“ svého života. Prostě tím, že mu jsme k dispozici.
            To je naše “rozumná“ služba Bohu – doslova: naše “logická“ bohoslužba – služba v logice jeho milosrdenství. Ta naše služba Bohu je zajedno bohoslužba – služba Bohu uvnitř společenství – uvnitř církve, uvnitř Kristova lidu. Ale také to je i služba Bohu mimo společenství církve. Také ve vztahu k těm, kdo nejsou poslušní evangelia.
            A k nim – k těm, kdo stojí a žijí mimo – vůči nim se ovšem Boží milosrdenství nemůže a nesmí projevovat tak, že bychom opláceli. Že bychom na zlo reagovali stejně, tedy zlem. Že bychom se jako křesťané revanšovali stejným dílem – a stejným způsobem.
            Vždyť to napomenutí nám to jasně ukazuje: Nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli. To je naše odpověď na evangelium, která míří do světa: Evangelium ve světě, evangelium jako Boží milosrdenství, je i pro svět velkým darem.
            Jsme součástí lidského světa, žijeme v něm. A máme žít pro svět, nikoli se světem: Nepřizpůsobujte se! A máme žít pro svět, nikoli proti němu: Neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. Tak to je v té logice Boží lásky – v logice Božího milosrdenství. Neodpovídat na zlo stejně, tedy zase zlem – zato dobrem.
            Oplácet stejné nestejným – taková je logika Božího milosrdenství přenesená do našich vzájemných vztahů. Přemáhat druhého tím, že mu nedám sám záminku, aby pokračoval ve zlém, nebo v nepřátelství. Ž ho nebudu brát jako protivníka, ale jako někoho, kdo je sám nějak zasažen, něčím postižen – zlem, nepřátelstvím …
            Tím ho zahanbím, doslova: Tím mu nasypu na hlavu žhavé, řeřavé uhlí. Symbolicky je to něco, co se druhého až dramaticky dotkne – a on si může uvědomit – snad, nejspíš -, co zlého dělá.
            A tak tím protivníka zasáhnu silněji a citelněji. Právě i proto, že to jeho zlo a projevy nepřátelství budu sám vnímat jinak: Tak, že mu něco chybí – a že proto potřebuje pomoci. I to je logika Božího milosrdenství: “Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti“ (12,20).
            To přitom není žádný projev slabosti naší – mé křesťanské víry. Projev slabosti, když se spolehnu na Boží lásku a věrnost. V tom je právě síla milosrdenství, které pomáhá druhému, když v dobrém přemáhá jeho zlé jednání. “Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.  Amén.


            Díky, Pane náš, za evangelium – za dobrou zprávu o tvém milosrdenství a o pravdě, která nás zachycuje, a my na to nejen slyšíme, ale odpovídáme. A z tvého věrného slova a z tvého milosrdného zájmu o nás žijeme. A tak se stavíme i proti všemu zlému – a kvůli tobě i kvůli druhým zlo přemáháme dobrem.  Amén.

bratr farář Jaroslav Fér