Páginas vistas en total

domingo, mayo 03, 2015

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

3. května 2015 – 4. po Velikonocích

Biblické čtení: Lukáš 24,13-27                       Introit: Marek 8,31
Text kázání: Lukáš 24,28-35

28Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál. 29Oni však ho začali přemlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.“ Vešel tedy a zůstal s nimi. 30Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim.
·  31Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. 32Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ 33A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě. 34Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“ 35Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.

            Příběh učedníků na cestě do Emauz. Odcházejí z Jeruzaléma hned během toho prvního dne po sobotě – o velikonoční neděli – po svátcích beránka, kdy byl Ježíš ukřižován. To ráno našly ženy jen prázdný hrob a anděl, Boží posel, jim to jen potvrzuje. Učedníci se běží přesvědčit a Petr se vrací celý udivený.
            A tady ti dva cestou domů do Emauz jsou stejně tak udivení a zarmoucení. Nechápou, co se stalo. Anebo to chápou až příliš dobře: Milovaný Mistr a Pán byl ukřižován, je mrtev, ztratil se z jejich života – a jejich život je najednou uzavřený a bez perspektivy. Nebo naráz otevřený – ale k čemu?
            Není to svým způsobem i naše situace? Obdoba našeho života? A společenství sboru? Není to situace církve a vůbec všeho toho, čím a jak žijeme?
            Neztrácí se také i nám smysl celé velikonoční události v Jeruzalémě? Jaký smysl má vlastně Kristův kříž? Netoužíme po tom, aby evangelium mělo ohlas? Abychom ho mohli vidět jako úspěšný projekt?
            A když ve světě a ve společnosti kolem nás evangelium viditelný úspěch nemá – když je církev bez fantazie na okraji společnosti – když společenství sboru různé věci zkouší, ale je to bez odezvy – když spravedlnost a pravda znamená tak málo – když ubývá Kristových vyznavačů – co my na to? Je v nás smutek, nejistota i pochybnosti. Docela tak podobně jako to provázelo ty dva na cestě do Emauz.
            Vždyť sami jsme na evangelium a na Krista dali. Vsadili jsme na to, že evangelium je silou, která se osvědčí, která ve světě působí a která lidem přináší pomoc. Ale kde se to ukazuje? Jak je Kristus ve světě přítomný? Jak se s ním setkáváme? Jsme na tom opravdu obdobně, jako ti dva ´emauzští´ učedníci.
            Evangelium – Ježíš je přítomen ve světě tiše a skrytě. A přichází k těm, kdo pochybují, kdo jsou na dně, a přece hledají smysl pro svůj život – kdo usilují o pravdu a spravedlnost, kdo touží po vykoupení Izraele – jako ti dva.
            Kristus se k nám připojuje, když jsme na cestě životem – a vykládá Písma, když se ptáme, jaký to všechno má smysl – a když na to sami nedovedeme najít odpověď.
            Kristus k těm dvěma přichází v lidské podobě, ale oni ho nepoznávají. Setkávají se s ním, stojí Vzkříšenému tváří v tvář. Ale ani to jim ještě nepomáhá, aby opravdu poznali toho, který vstal z mrtvých – a nepomáhá jim to ani k víře v něho. Ale Ježíš v jednom svém známém podobenství odpoví na otázku: ´Pane, kdy jsme se s tebou setkali?´ docela jednoduše: Tehdy, když jste mě navštívili, oblékli, nasytili – v mých nejmenších bratrech.
            Právě takto za námi Kristus přichází – ve svědectví druhých, bratrů a sester kolem nás. Ve svědectví, jak žijí. A v našem svědectví jim. Ve svědectví, které si navzájem předáváme – ve slovech a ve vyznání o Kristově smrti a vzkříšení.
            Tak nám vzkříšený Pán vykládá a vysvětluje evangelium – na základě Písma: ´Mluvil k nám a otevíral nám Písma´. Jak jste nechápaví, to je vám tak obtížné uvěřit tomu, co mluvili proroci: Že Mesiáš musí to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?
            Možná spolu s těmi emauzskými učedníky máme Ježíše za proroka, mocného slovem i skutkem. Ale prorok – ten není schopen překonat beznaděj, ani vzbudit víru. Evangelium však je svědectvím o Mesiáši, o Kristu, který musí trpět a vejít do slávy.
            Možná nás s těmi emauzskými učedníky přece jen spojuje naděje, kterou přinesly ženy od prázdného hrobu. Ale ani ta jejich zpráva nic neřeší. Víra ve Vzkříšeného je založena na živém Kristu, nikoli na prázdném hrobu. Je založena na tom, který se s učedníky setkává, překonává jejich strach, nedůvěru, nejistotu, pochybnosti. A vykládá Písma jako svědectví o tom, který musel trpět a vejít do slávy.
            Tuhle skutečnost zdůrazňuje a zprostředkovává těm dvěma emauzským učedníkům živý, vzkříšený Ježíš. A stejně tak vede i nás. A otevírá nás pro Boží lásku a pro jeho spravedlnost, která je milosrdenstvím. A s člověkem se něco děje: Srdce začíná hořet radostí – a vděčností. A začínáme trochu rozumět Bibli – a začíná se nám otevírat smysl života.
            A toužíme, aby s námi živý Pán zůstal. Tak i ti dva v Emauzích prosí: ´Zůstaň s námi´. A Ježíš vešel a byl s nimi. Sám vešel – nemáme ho k dispozici. Nemáme ho k dispozici ani sami, ani jako církev. O jeho přítomnost smíme jen prosit.
            A pak můžeme i dostat. Když o evangelium stojíme, pak se Ježíš stává hostitelem – jako v Emauzích. Ježíš sám dává a hostí. Dává sám sebe – při lámání chleba: ´Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. Tu se jim otevřely oči …´
            Teď naplno poznali: Kristus zemřel za nás, kvůli nám – a je živ. Tak můžeme Ježíše poznat – tak ho poznáváme jako živého Pána. Tehdy, když on sám to způsobí.
            Ten, který pro nás nasadil život, žije. Nejsme sami a naše cesta tady nekončí – v nejistotě a u pochybností. U stolu Páně se nám otevírá jak Písmo, tak smysl utrpení – a cesta dopředu, do slávy. Tady se nám, přes naši únavu, pochyby a zmatky otevírá život s novou perspektivou.
            A to i když Ježíš ´zmizel jejich očím´. Spíš nám to jasně připomíná, že nemáme Krista k dispozici – a že ho nemá k dispozici ani církev, ani ve svátosti Večeře Páně.
            Setkání se Vzkříšeným totiž ani tady – kolem stolu Páně – nekončí. Když se otevírá skutečnost Boží lásky – poznání, že Kristus zemřel právě za nás, také za mne – když se nám naděje stává radostí pro další dny, -  potom jeho učedníci nemohou než jít a povědět to dalším.
            Srdce v nich hořelo – a proto jdou za ostatními, aby jim to řekli. Teprve když Ježíš lámal chléb, naplno ho poznávají.
            To je příběh zasazený do našich lidských dějin – Jeruzalém, Emauzy, tentýž den po sobotě, oba učedníci. To je svědectví, tak se setkáváme s evangeliem. Je to svědectví naplno zasazené do světa a do času. Nikoli iluze, ale pravda, která dějiny sice přesahuje – ale mluví o nich, stává se v nich skutečností, mluví do dějin – a přetváří je, stává se jejich součástí.
            Uprostřed všeho, co se děje, oč usilujeme, když bloudíme i selháváme, i při tom, v čem máme úspěch a co se nám daří – uprostřed všeho toho se smíme znovu a pokaždé s úžasem přesvědčovat, že s námi jde náš živý Pán. Že nás doprovází, pomáhá a nasměrován a dává vždy při Večeři Páně nové ujištění o svém zájmu.  Amén.


            Díky, Pane Ježíši Kriste, že za námi přicházíš, když my pochybujeme a ztrácíme výhled a naději. Díky, že jdeš s námi a otevíráš nám oči i srdce. Díky, že nám otevíráš i Písma – a také naši vnímavost na Boží zájem a na naši lidskou nespravedlnost. Díky, že nám patříš a že patříš naplno do našich lidských dějin, i když my sami tě nemáme naplno k dispozici. Vždyť ty se nám dáváš k dispozici sám – a my se smíme s nadějí a radostí do tvé lásky a do tvého milosrdenství zapojit.  Amén.

bratr farář Jaroslav Fér

No hay comentarios: