Páginas vistas en total

domingo, enero 04, 2015

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

4.ledna 2015 - ke Zjevení Páně

Biblické čtení:   Izajáš 60,1-5             Suspirium: Micheáš 5,1
Text kázání: Matouš 2,1-12

1Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: 2„Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ 3Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; 4svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. 5Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: 6‚A ty, Betléme, v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.‘“ 7Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: 8„Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“ 9Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. 10Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. 11Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu. 12Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země..

            Pokračují naše vánoce s Matoušem. Vždyť vánoce míří až ke dni Zjevení Páně, totiž zjevení Páně mudrcům. Tradice určuje ten den na 6. ledna a známe ho nejspíše s názvem Tří králů. Matouš mluví o mudrcích od východu. Těm se zjevuje – ti objevují něco, co je přinutí, aby se vypravili na cestu. A tak se sami objeví v Jeruzalémě, kde kraluje Herodes. Z dějin ho známe kupodivu jako Heroda Velikého, i když způsob jeho vlády by nejvýstižněji vyjádřilo označení Herodes Ukrutný. Vládl bezohledně, a to bez ohledu i na nejbližší příbuzenské vztahy.
            Na Herodův dvůr do Jeruzaléma přivádí mudrce hvězda, která se jim zjevila. Viděli ji na východě – a kupodivu přece právě od východu přišli do Jeruzaléma. A přitom putují za hvězdou. Ta je vskutku jen znamením, které je opravdu vede.
            Ti mudrci, mágové se nejspíš ve hvězdách dobře vyznali i jako hvězdáři. A ta hvězda nejspíš nebyla kometa s ohonem. Protože tehdy i později kometa ohlašovala něco nedobrého. Kometa byla vždy považována za předzvěst války nebo epidemie – tedy za zlé znamení. Pro mudrce však byla hvězda, která se jim jako znamení ukázala na východě, naopak dobrým znamením. Znamením o narození nového krále. A tak doputovali až do Jeruzaléma.
            Matouš vlastně úplně obdobně jako Lukáš popisuje a rozehrává celý betlémský příběh na dvou místech. Na venkově, v judském Betlémě, se narodí dítě. Na pohled jedno z mnoha jiných narozených. Jinak se tam neděje nic. Samotné narození neprovází jinak nic výjimečného. Vlastně ho Matouš jen letmo zmíní.
            Zato jako u Lukáše někdo jiný a někde jinde ohlašuje slavné věci. U Lukáše to ohlašuje anděl pastýřům. U Matouše se o narození nového krále dozvídá král Herodes – a s ním celý Jeruzalém. A všichni v Jeruzalémě hned trnou – jsou znepokojeni. Protože znají svého ukrutného krále a už si představují, co zlého z toho zas bude. Protože Herodes ještě nikdy nepodcenil sebemenší nebezpečí, které by snad mohlo ohrozit jeho vládu.
            Ti mudrci určitě rozuměli lépe hvězdám než politice. Protože ptát se právě Heroda na nově narozeného krále, to pro toho nového krále znamená přímé ohrožení.
            Však si Herodes ani nezaslouží, aby se tuhle velikou skutečnost dověděl přímo. Že přichází něco velikého, to rozpoznávají ve znamení hvězdy naopak pohanští mudrci. To jim se tady v náznaku pootevírá naděje. Otevírá se jim řečí, které rozumějí: Rozumějí hvězdám i tomu, jak se nad námi pohybují. A ta naděje a ta radost je vede. Jenže je nejprve dovede právě jen do Jeruzaléma. Protože ona ta hvězda na východě nic neříká - sama nemluví. Promluvit musí až prorocké slovo, které se mudrci i Herodes dozvídají od svolaných židovských představitelů. Pro Heroda to znamená hned další intrikování. Bezprostředně jedná tajně s mudrci a dává jim úkol, aby ho ihned informovali, jak to v Betlémě dopadne.
            Protože to prorocké slovo ukazuje jasně do Betléma. Tak, jak ho vyslovuje prorok Micheáš: “A ty, Betléme, v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými. Neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.“
            Vlastně takhle to vyslovují ti shromáždění velekněží a zákoníci. Najednou totiž už není Betlém ani zdaleka nejmenší mezi judskými knížaty. Vždyť se v něm narodil Král, který navíc bude zároveň i pastýřem pro lidi.
            A tohle prorocké slovo směruje a naviguje mudrce dál, z Jeruzaléma do Betléma. Vlastně pořád ještě jde před nimi i ta hvězda, kterou viděli původně na východě A docela nás s Matoušem přivede až na místo: “Zastavila se nad místem, kde bylo to dítě“. Tahle cesta hvězdy do Betléma, to už vůbec není žádný astronomický ani astrologický údaj. Do Betléma jde hvězda před mudrci právě podle prorockého Micheášova slova. A na místě, kde bylo to dítě – právě narozený král a zároveň pastýř -, tam se mudrci zaradovali velikou radostí.
            Jsou na místě. Stálo to za to, vypravit se za hvězdou. I když je v závěru vede také prorocké slovo. Stojí to za to, vypravit se za tím, který se pro nás v Betlémě narodil. Už proto, že to přináší do života velikou radost a vzpruhu, když člověk jde za svou hvězdou a když se prokáže, že na konec – na tom místě - je opravdu to veliké a cenné a radostné: To, z čeho mohu čerpat sílu – Ten, co mě vede a chrání – král i pastýř.
            Ta cesta ovšem není jen tak. Něco to vyžaduje, něco mě to stojí. Úsilí, na tu cestu se vypravit – a připravit. Vždyť ten, za kým jdu, je přece král. A tak mu mudrci odevzdávají dary: “Padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu“. Odevzdávají mu to nejlepší ze svých pokladů. Jsou to dary opravdu pro krále – hodné krále. Dary, které stojí za to.
            I my jdeme takto s Matoušem, a s mudrci, za tím, kdo i pro nás v Betlémě vstoupil do světa jako král a pastýř. Co můžeme darovat? Vždyť ani ty královské dary mudrců nemohli nijak Ježíše uchránit před Herodovou krutostí. Ale přesto mají smysl. Ty dary vyjadřují, že jsou při něm, že jsou na jeho straně.
            I my můžeme pro Ježíše, z radosti nad jeho narozením - nad tím, že jsme se s ním setkali a že on nás vede a chrání jako náš pastýř – i my sami můžeme darovat leccos. A jestli nám stojí za to, jít za ním, tak jako se vypravili mudrci pod vedením hvězdy za narozeným králem, pak mu vlastně darujeme to největší, co máme – svůj život. A když nás tohle nese a vede, pak vždycky můžeme svému králi a pastýři věnovat i něco konkrétního, čeho si sami ceníme.  Amén.


            Díky, Pane Bože náš, za Matoušův příběh o hvězdě a o mudrcích. Díky za hvězdu, která i nám ukazuje k tomu místu, kde tě můžeme najít. Díky za mudrce, kteří se nám stali příkladem odvážného rozhodnutí jít za něčím tak jasným – a zároveň nejasným -, jako byla hvězda. Dávej i nám odvahu jít za tebou a spolu s tebou cestou královskou i cestou pastýřskou. Cestou tvých žáků a svědků, kteří prožívají velikou radost, když tě smějí zahlédnout a obdarovat v někom ze tvých nejmenších bratrů a sester.  Amén.

bratr farář Jaroslav Fér