Páginas vistas en total

domingo, febrero 01, 2015

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

1. února 2015 – neděle Devítník

Biblické čtení:   Ezechiel 17,22-24                 Introit: Žalm 78,1-4
Text kázání: Matouš 13,31-35

31Ještě jiné podobenství jim předložil: „Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zasel na svém poli; 32je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“ 33Pověděl jim i toto podobenství: „Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí.“ 34Toto vše mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích; bez podobenství k nim vůbec nemluvil, 35aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: ‚Otevřu v podobenstvích ústa svá, vyslovím, co je skryto od založení světa.‘.

            Království Boží je podobné – Boží království je jako … Jako kvas, jako hořčičné zrno. Tolikrát nám to Ježíš zkouší přiblížit ve svých podobenstvích. A my to zkoušíme pochopit – porozumět tomu, co nám tím sděluje – oč se s námi chce podělit.
            Ale: Rozumíme tomu? Dokázali bychom povědět, co to je Boží království – s čím se to setkáváme – co nám to vlastně Ježíš sděluje a těmi přirovnáními v podobenstvích zkouší přiblížit? Zkusme si to teď každý nějak zformulovat …
            Nakolik se nám to daří, alespoň sobě, pro sebe to povědět? Možná ano. Ale spíš ne. Jakoby se to ani nedalo dost dobře vysvětlit. Vlastně nejspíš jakoby to vyjadřovalo to žalmistovo: “Otevřu svá ústa ku přísloví – k podobenství. Předložím hádanky dávnověké“.
            Něco jako ta žalmistova hádanka – to je Boží království. Ale přece jen nám tady je nadosah. V těch Ježíšových přirovnáních, která přece jen nejsou formulována jako hádanka. Není potřeba na ně odpovědět slovy – uhodnout tu hádanku.Ale přece jen nějak pochopit – k tomu nás Ježíš vede, když znovu a znovu zkouší postihnout a zachytit obsah, podstatu, bohatství – ale hlavně velikou nabídku a pomoc, kterou je Boží království.
            Vždyť ono je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. A z nepatrného semínka přece pak vyroste velká rostlina, která snese srovnání se stromem, když dorůstá až do tří metrů. Ze zrníčka jako mák. Tak nepatrné zrnko se prosadí – dá se s tím počítat.
            A tak tedy proč nepočítat podobně i s tím, že se tak obdobně prosadí i Boží království? Však ono už je tady, už je zaseto – už je přítomno. V malém – ale evangelium nás zasáhlo – a zasahuje.
            Při tom to není zatím vidět. To nás stále znovu znervózňuje. Setkáváme se s neporozuměním, s tolika tlaky, s odsuzováním. Ztrácíme jistotu a naše víra se kývá, důvěra v Boží zájem o nás nám utíká mezi prsty.
            A přece: I když Boží království zatím vypadá tak nepatrně a bezbranně, má budoucnost. Je podobné malému a nepatrnému zrnku hořčice – a z něj přece vyroste velký strom, schopný ochránit ty, kdo vyhledají jeho stín – kdo se nenechají znervóznit ani odradit.
            Vždyť už to nepatrné zrnko je hořčicí, stejně tak jako potom ten strom, který z něho vyroste. Už nepatrné – a jakoby neprůkazné – doklady a začátky kolem nás – a v nás! – už to je království nebeské.
            Ale – to ještě není všechno: “Přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích“. Mimochodem – tím Ježíš odkazuje k onomu obrazu u proroka Ezechiela. Ale vlastně nás tím tak trochu i provokuje. Protože tam je to vysoký a mohutný strom – cedr. Kdežto hořčice je přece jen něco jiného.
            A přesto: Tehdy se hořčice sázela spíš na okraj pole proti plevelu. Na tom je ale právě vidět: Hořčice je životaschopnější než plevel. Přeroste každou bylinu – a to znamená, že přeroste i plevel. Boží království má větší sílu než to, co se staví proti němu.
            To je povzbuzení – a zároveň i napomenutí – v podobenství o hořčičném semenu: Jestli jsme konfrontováni se zlem, plevelem – a počítáme s tím, že tak silně zasahuje do našeho života, proč nedokážeme stejně věřit a počítat s tím, že stejně tak životaschopné a silné je dobro – Boží království?
            A stejně tak silný a životaschopný je i ten kvas, který žena vmísí – doslova: ukryje – do mouky. A kvas se v té spoustě mouky neztratí. Není potřeba se toho bát, že ho takové množství mouky pohltí a že kvas bude přemožen. Tak trochu nás i tady Ježíš provokuje. Protože když něco zkvasí, je to většinou zkažené. Ale právě tohle je případ, kdy kvas dělá dobrou věc. I když – jak je jednou ´ukryt´ v těstě, už působí – a není k zastavení. Už se nedá povědět: Hrnečku, dost!
            Tak to je s Božím královstvím: Jakoby se nás Ježíš ptal – a současně i povzbuzoval: Proč nevěříte, že i Boží království se docela obdobně dokáže prosazovat a dokáže proměňovat svoje okolí – náš svět a život lidí? Sice skrytě, ale stejně nezadržitelně jako když kvas působí v těstě?
            Tak to je – tak působí Boží království: Není hned vidět na každém našem kroku – i když zkoušíme ledacos. A když pozorujeme a hodnotíme různé nedobré a zlé věci a skutečnosti, tak obdobou k podobenství o kvasu můžeme zahlédnout, že ani Boží království nezahálí, i když působí skrytě – a tím nás znervózňuje.
            Ale stejně tak to určitě znervózňuje i ty, kdo se staví nepřátelsky. Protože něco se děje, i když to není hned vidět. Jakože Boží království se – právě jako kvas – nezastaví u prvního bochníku chleba. Když dostane šanci, pak se to projevuje právě dost podobně jako v pohádce Hrnečku, vař.
            Když dostane Boží království šanci! Tak to je. Mít šanci – kvas ukrýt do mouky. Hořčičné zrno skrýt do půdy. Tak podobně to je s Božím královstvím. Však Ježíš cituje žalmistu: “Otevřu v podobenstvích svá ústa, vyslovím, co je skryto od založení světa“.
            A o to se s námi Ježíš chce rozdělit – to nám sděluje: Vlastně ty nejdůležitější, nejpodstatnější věci od vzniku světa – a to právě pro nás dnes – pro nás osobně – pro náš život.
            Tady jsou na dosah. Jsou na dosah těm, kdo je pochopí – a kdo se už dál nemusí nechat znervózňovat. Protože Boží království není něco tajemného ani nic jen pro zasvěcené a vydělené.
            Pochopit podobenství o Božím království – to závisí na tom, že nestačí být jen nezaujatý divák. Nestačí zkoušet nějak slovy odpovědět, zformulovat odpověď na hádanku – dívat se jakoby zvenčí.          Svůj život přece pochopíme právě tím, že ho žijeme – nejen den za dnem odžíváme.
            A stejně tak Boží království pochopíme právě tím, že se s ním zapleteme. Že se stává kvasem našeho života. Že se stane silou, kterou v sobě má už to nepatrné zrnko hořčice. Že tuhle příležitost necháme proniknout do svého života. Tím se hádanka změní ze záhady na příležitost, která nás vede dál.  Amén.

            Děkujeme, Pane Ježíši Kriste, za tvoje přirovnání podle hořčičného semena a podle kvasu. Díky, že nám záhadu hádanky, co to je Boží království, převádíš na podobenství, která nám ukazuje do našeho života. Díky, že Boží království se nám stává tak, že se otevírají naše srdce. Díky, že to, co se nám zdá nepatrné a docela skryté, je přesto v pohybu – v našem okolí, i v našem životě a v našem srdci. Prosíme o novou jistotu, že Boží království je vskutku mezi námi a že prokvašuje náš život a prorůstá naše vztahy.  Amén.

                                                                                                                            bratr farář Jaroslav Fér