Páginas vistas en total

domingo, febrero 15, 2015

NEDĚLNÍ SLOVO

15. února 2015 – neděle Estomihi

Biblické čtení:   Deuteronomium 6,1-13                    Introit: Jeremjáš 9,22n
Text kázání: Matouš 13,44-52

44„Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. 45Anebo je království nebeské, jako když obchodník, který kupuje krásné perly, 46objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji. 47Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné; 48když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven. 49Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých 50a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“ 51„Pochopili jste to všecko?“ Odpověděli: „Ano.“ 52A on jim řekl: „Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.“

            Možná si vzpomeneme, jak jsme byli rádi – a zároveň také překvapeni -, když jsme znenadání objevili něco, na co jsme už docela zapomněli. A třeba jsme na to narazili v situaci, kdy jsme věci viděli už úplně jinak a nově. Jinak než tehdy, kdy jsme se s tím setkali poprvé.
            Četli jsme kdysi povídku a chápali jsme ji jako vyprávění. Knížku jsme založili a po letech jsme to dřívější vyprávění najednou úplně jinak a nově chápali jako obraz toho, jak člověk hledá, co je v životě opravdu dobré a potřebné.
            Tak nějak to je s tím zákoníkem, který se stal učedníkem Božího království: Je jako hospodář a vynáší ze svého pokladu nové i staré.
            Máme tady před sebou několik krátkých Ježíšových podobenství o Božím království – Matouš mluví o království nebeském, doslova o království nebes. Mluví o tom, co otevírá v našem životě víra. Co otevírá důvěra, která přijímá oslovení evangeliem. Matouš nám to ukazuje pokaždé na motivu něčeho, co je skryté, co je ukryté – co není na první pohled vidět. Ale co přece vydá v budoucnu plody – co má sílu proměnit náš život. Ale! – musí to dostat příležitost. Musíme tomu dát šanci.
            Jsou to krátké příběhy z reálného života: O obyčejném nájemci pole, takže pole není jeho. A zase o bohatém obchodníkovi s perlami. A také o rybolovu do sítě. Ten, co náhodou najde poklad ukrytý někde na poli, přitom vůbec nejedná úplně správně. Při nejmenším obejde majitele, kterému to pole patří. Ale spíš ho podvede – jen aby se bez problému mohl zmocnit toho pokladu, který objevil. A aby ho mohl pro sebe využít. Přitom je to něco, co ostatní nevidí.
            A tak jde a obětuje všechno, co má, za něco, co ostatní nevidí – a tak jim to ani nic neříká. A druzí mají takového člověka, který za každou cenu usiluje o kus neperspektivního pole – mají toho člověka docela za blázna. Jeho víra, že to stojí za to, ta jim naprosto uniká. Jenže on se vůbec nechová bláznivě. Je mu jasné, že ten poklad stojí za to.
            A stejně i ten obchodník s perlami. I on investuje všechno, protože ví, že se mu to mnohonásobně vyplatí. I on může vypadat jako blázen. Ale ta transakce mu stojí za to. Protože si je uvnitř jistý, že ta perla je něco velkého.
            Evangelium je takto skrytá skutečnost. A stojí to za to na ni vsadit všechno – na ten zájem, který o mě Bůh má. Vždyť to mám na dosah ruky, i když jsem to doteď ani netušil. Vždyť mě to ponese v dalším životě bezpečně dál. I když druzí kolem to považují za bláhovost a mají mě za blázna – přece je to vlastně to nejrozumnější, co ten obchodník s perlami i ten nájemce pole dělají.
            Protože se nabízí příležitost – a tu šanci, tu životní příležitost je potřeba využít. Přitom to je šance, kterou si ani ten chudý nájemce ani ten bohatý obchodník nijak nemuseli zasloužit. Prostě na to narazili.
            A tak se musí oba rychle a jasně rozhodnout. Buď tu šanci využiju a celý další život mě bude provázet evangelium a můj život to bude ovlivňovat a proměňovat – anebo to nechá člověk být a ve zbytku života bude jen s nostalgií vzpomínat, co a jak by bývalo mohlo být.
            A tady se rozděluje: Zástup, který Ježíše poslouchá a učedníci – ti, kdo na tu šanci vsadí. I když jdou vlastně do neznáma a do nejistoty. A zvenku, zvnějšku vypadají jako blázni, když vsadí na pomoc a na směr Božího království.
            Ta záchranná akce Božího království se při tom podobá výlovu. Při něm se zachytí a shromáždí v síti Božího království vlastně všechno možné. A tento výběr zase probíhá skrytě. Zatím žijeme v čase – ve lhůtě, kdy se můžeme přimotat do té správné sítě a nechat se vytáhnout na správný břeh.
            Ale až jednou, teprve později – v plnosti času se ukáže, co všechno je vyloveno. Protože úlovek se třídí, až když je síť vytažena. A neprovádí to lidé, neprovádí to církev. Protože to roztřídění nejde udělat předčasně. Nikoho nelze odepsat dřív.
            Tady to slyší už jenom učedníci – ti, kdo dali na evangelium – ti, kdo jdou s Ježíšem dál. Takže to je tak, že i v církvi je různá havěť – jako při tom mořském výlovu. A má tam ovšem zatím ještě co dělat.
            “Pochopili jste to všechno?“, ptá se nás – svých učedníků – Ježíš. Ti první tehdy odpověděli: Ano. Docela jednoznačně – ano. Že všechno dobře chápou. Ale Ježíš k tomu má přece jen ještě dodatek o nových a starých pokladech. Jakoby tím přece jen ještě dodával: No dobře, však to zatím nevadí, něco také pochopíte ještě časem.
            Vždyť je to s vámi – vždyť je to s námi – jako s tím zákoníkem, který je v učení u Božího království. Je jako hospodář, co ze svých zásob vynáší nové i staré. Ze všeho toho, co se mu nashromáždilo – ať v pokladnici nebo ve stodole.
            Nějak tak, jak to sami známe. Vždyť nemáme přesný seznam všeho, co máme k dispozici – a co jsme zdědili - i co jsme sami získali. Ani se v tom pořádně nevyznáme. A když hledáme něco, co právě potřebujeme – tak to občas najdeme, jindy se nám to nepodaří a někdy najdeme nečekaně i něco cenného, co nás potěší a povzbudí.
            Takhle zdědil zákoník celý Starý zákon. A my máme Bibli. A tak když jsme v učení u Božího království, tak ani nijak nevadí, že nevíme, kde co přesně v Bibli najdeme – ani to jak vůbec vznikala. Ale máme všechno to k dispozici, vždyť jsme na tu šanci vsadili.
            A to, co jsme zdědili, nemusíme zahodit jako nepotřebnou veteš. Jdeme dál – a občas se nám podaří objevit v tom starém i něco nového. A vidět věci nově.
            Vždyť každý, kdo se stal učedníkem Božího království, má velký poklad, získal drahocennou perlu. A s ní hospodaří – a s ní hospodaříme také společně. Ten poklad je různorodý – i proto mají učedníci Božího království na čem stavět.
            Vlastně je to i tak, že kdo za všechno koupil pole a získal poklad – nebo se stal majitelem vzácné perly – ten si teď může koupit zpátky třeba i to, co prodal. A z toho minulého, ze svého dědictví, dál těžit.
            Učedník totiž nekončí s minulostí, ani s tou svou osobní, ani s minulostí, která je obsažena v Bibli – ani s minulostí našeho národa, ani s minulostí církve a našeho sboru. Jako učedníci Božího království máme i do budoucnosti další příležitost – smíme se učit z toho, co jsme přijali a zdědili – a hledat a vynášet vedle starých i docela nové věci, které možná právě dnes prokáží, jakou mají hodnotu.  Amén.

            Díky, Pane Ježíši Kriste, za tvoje drobná podobenství. Za to, jak nás učíš vidět sami sebe, svůj život, i tento náš sbor. Díky za nové příležitosti, které nám otevíráš, i když se nám zdá, že nám toho tolik chybí. A ty nás přesto – a právě proto – učíš vidět i staré věci nově a přinášet sobě navzájem i druhým kolem z pokladu, který jsme zdědili, to staré i to nové. To, co nám otevírá smysl našeho života a naší víry.  Amén.

                                                                                                                             bratr farář Jaroslav Fér