Páginas vistas en total

domingo, marzo 01, 2015

NEDĚLNÍ SLOVO

1. března 2015 – 2. postní

Biblické čtení:   Genesis 22,1-14                    Suspirium: Židům 4,15
Text kázání: Matouš 4,1-11

1Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. 2Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. 3Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“ 4On však odpověděl: „Je psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“ 5Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu 6a řekne mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: ‚Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen‘!“ 7Ježíš mu pravil: „Je také psáno: ‚Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.‘“ 8Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu 9a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“ 10Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: ‚Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘“ 11V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.

            „Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť“. Tehdy, totiž bezprostředně potom, co byl v Jordáně pokřtěn od Jana Křtitele – a co byl prohlášen milovaným Synem Božím. A hned nato se dostává na poušť a tady se 40 dnů a nocí postí.
            Nepochybně tato skutečnost, že se Ježíš 40 dní na poušti postil, to propojuje celý příběh o pokušení s postním předvelikonočním obdobím. A je dalším oddílem, který církev zvolila jako postní perikopu - jako oddíl pro postní neděle.
            Je to příběh, který stojí na samém začátku Ježíšova působení. A Kristova církev tak vyjadřuje víru, že Ježíš obstál ve zkoušce proti lákání a svodům Pokušitele.
            Však ten pokušitel – satan láká, svádí, zkouší a pokouší i každého z nás. Jen to probíhá jinak – na jiný způsob. Vůbec ne tak viditelně jako zde – v tomto příběhu Ježíšova pokušení a zkoušky. Ale jak nás pokouší a zkouší, to nakonec vypadá obdobně k té rafinovanosti, kterou tady používá a zkouší pokušitel proti Ježíši. A ten tou zkouškou prochází úspěšně, zápasí s pokušitelem – a tím je pomocí i pro  nás: Tím, že  nás na ten zápas připravuje, tím že prochází stejnými nástrahami jako my – a tím, že se my teď smíme ve svých zápasech proti Pokušitelově rafinovanosti spolehnout na toho, který ten zápas podstoupil před námi – a kvůli nám: „Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi. Vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu“ – tak to vyznává epištola Židům.
            Ježíše vede na poušť Duch. Ten, který na něho bezprostředně před tím při křtu sestoupil v podobě holubice. Do zkoušky, do těch tří ďáblových pokušitelských způsobů a kliček, vede milovaného Syna sám Otec. Podobně jako Abraham vedl syna Izáka a sebe do zkoušky na hoře Mória k oběti svého jediného, tolik vytouženého syna.
            A tady teď: Ten, který celým svým životem a působením zamíří k oběti na golgotském kříži, ten je tady vydán, vyveden do pouště, všanc úskokům satanského našeptávače.
            Možná tu vidíme a představujeme si jen příběh pokušení: Totiž jak obstát ve víře, na rovině víry. Ale – pokušení, to je zároveň zkouška. Jak obstát v životních zkouškách, do kterých právě i jako věřící – Ježíš jako milovaný Syn – se dostanu. A které se mi nevyhnou jen kvůli tomu, že o mě má Bůh zájem a že stojím na jeho straně – že mu patřím. Ty zkoušky nejsou pro Ježíše jen to, že by byl sváděn ke hříchu – ale daleko víc: Jak obstát a jak se osvědčit v těžké situaci.
            Fakt, že se Ježíš postil, to je tu zmíněno vlastně proto, aby se mohlo povědět, že vyhladověl. Nastupuje první zkouška: Jsi-li Syn Boží, nadělej si z těch kamenů na poušti chléb. Ježíš má hlad a pokušitel toho chce využít - a zneužít.
            Jsi-li Syn Boží, jestli patříš na Boží stranu – to je ďábelská provokace. Zázrakem proměny kamení v chleba si má Ježíš ověřit, zda skutečně je Božím synem. Když to před tím z nebes tak zaznělo, ať se to teď potvrdí. Provokatér ďábel ho zkouší, nakolik věří danému Božímu slovu, že je Boží syn. Nakolik se tomu dá věřit – ať si to vyzkouší.
            Ježíš to nepotřebuje -odkazuje k tomu, jak to je napsáno: Nejenom chlebem člověk žije, ale každým slovem z Božích úst. Na Boží slovo dostává Izrael na poušti manu, aby nehladověl. Na Boží slovo, kterému ale právě na poušti Izraelci tolikrát nevěřili a reptali. Na Boží slovo dostávají manu – a na Boží slovo se teď ve své zkoušce spoléhá Ježíš.
            Ďábel nelení a podruhé svádí: Vrhni se dolů z vrcholku chrámu – doslova z křidélka chrámu, z vysokého parapetu. Jsi-li Syn Boží, hoď sebou dolů – tam tě přece Boží andělé zachytí – tak je to přece napsáno. Ďáblova rafinovanost se stupňuje: Teď pokušitel dokonce sám cituje z Písma. Když to potřebuje, bere si Boží slovo i on sám na podporu jako pomoc. Chce ale Ježíše vyprovokovat. Nikoli ale aby sám udělal něco jako viditelný zázrak – skokem do hloubky. Zato aby si přece jen vyzkoušel, jak to funguje, když je tedy Boží syn – jestli se dá spolehnout na Boží slovo „Toto je můj milovaný Syn“.
            Ježíš odpovídá jakoby proticitátem: Nebudeš pokoušet Hospodina, svého Boha. Tady nám Matoušovo evangelium ukazuje jednu důležitou skutečnost: Biblickými citáty nemůžeme samoúčelně manipulovat, když a jak se nám to hodí – jako tady pokušiteli. Je potřeba porovnávat a hledat. Nestavět na jednostranném výběru. Protože – nejenže člověk sám prochází zkouškami. Ale máme v sobě sklon také zkoušet Boha – nedůvěřovat mu, nemáme dost na jeho Slovu. Tak to je s námi – a tak to bylo i s Izraelci, když putovali pouští. Ale Ježíš se i tady jasně staví proti pokušitelské vychytralosti – a učí nás vidět v Písmu víc než jen biblické citáty pro danou příležitost.
            Ale – ďábel ho zkouší potřetí. Z velmi vysoké hory ukazuje Ježíši všechna království světa. Odkud to můžeme vidět? Jedině z výšky své bohorovné pýchy, ve které si vystačíme sami – třeba právě i se svou vlastní vírou, kterou si přetváříme, aby se nám to hodilo – a Boha k tomu vlastně nepotřebujeme.
            Tady už pokušitel ani neargumentuje tím „Jsi-li Syn Boží“. Tady totiž běží ještě o něco jiného: Tohle všechno ti dám, když padneš na zem a pokloníš se mi – když mi vzdáš čest. Mně se pokloň. A stačí jen jednou, protože tím se už člověk zachytí.
            Teď jde o to, ať tím Ježíš prokáže, že je na pokušitelově straně – že už není Božím, ale jeho Synem. Nic už nemusí vyzkoušet jako před tím. Stačí ďábelskému našeptavači prokázat čest – v honbě za slávou a za nádherou moci a za možnostmi, které se otevírají.
            Jen jednou se sklonit. A nechat tak být slávu Božího království. Vzdát se jí – vždyť to je stejně jen vzdát se něčeho, co je přece teprve rajská hudba budoucnosti. Je to nejtěžší zkouška – nepochybně. Půjde Ježíš cestou moci a slávy – nebo cestou služby a oběti?
            „Jdi mi z cesty, satane!“. Teď poprvé Ježíš nazývá Pokušitele a svůdce jeho pravým jménem. Satan: ten, který osočuje, svádí na zcestí  - odvádí na cestu zlovolné moci, kdy člověk vidí – má vidět – jen sebe a svůj prospěch. Satan – skutečný nepřítel všeho, co nadržuje životu a dobré budoucnosti.
            Úplně stejně okřikuje Ježíš Šimona Petra, už na cestě do utrpení a na kříž: Jdi za mnou, satane. Cesta života, cesta, která má zaslíbení a budoucnost, ta se otevírá v tom, co je napsáno – ve službě Hospodinu, ve prospěch života a budoucnosti: Jemu se budeš klanět a jeho ctít. Tak prošel a tak obstál Ježíš. A tehdy ho ďábel propustil. Opravdu ho zkoušel - a teď to vzdal.
            A Ježíše se ujímají andělé – Bůh je mu nablízku, je milovaný Boží syn. Andělé ho obsluhují – provádějí diakonii – starají se o něho, aby utišili jeho hlad. Po těch 40i dnech a nocích postu – a po té trojnásobné satanské zkoušce.
            Poslušný se dočká Boží pomoci. Odmítá jít cestou zázračných proměn a podivuhodné záchrany. Odmítá i cestu satanského používání a zneužívání moci a světské slávy – a všechny jiné ďábelské metody.
            Vyhladovělý se dočkává nasycení. Jistě v tom je náznak té hostiny, kterou Bůh chystá svým milovaným. Však se Ježíš nestává uctívačem Pokušitele – je milovaným Božím synem. Prošel zápasem – satanskými rafinovanými nástrahami – zkouškou, do které ho na poušť vyvedl Duch. Prošel tím – a obstál. Před námi a kvůli nám podstoupil ten zápas: „Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi. Vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my – a nedopustil se hříchu.“  Amén.

            Díky, Pane náš, za to, že při nás stojíš v zápase naší víry a v zápasech, které každý vedeme den za dnem. Pro nás jsi zápasil – s pokušitelem i na Golgotě. A obstáls – a zvítězils. A provázíš nás i teď, dnes a zítra.
            Prosíme o nové síly, o další kus důvěry, se kterou půjdeme do dalších dnů – do svého – do tvého zápasu. Do svých zkoušek, pro které ty nám dáváš schopnost obstát – proti zlu a proti tomu zlému a všelijak rafinovanému Pokušiteli – a proti naší svéhlavosti a bolesti a beznaději. Díky, Pane náš.  Amén.

                                                                                                                             bratr farář Jaroslav Fér