Páginas vistas en total

domingo, marzo 15, 2015

NEDĚLNÍ SLOVO

15. března 2015 – 4. postní

Biblické čtení: Izajáš 65,8-14             Introit: Matouš 6,12
Text kázání: Matouš 18,23-35

 23„S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. 24Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen mnoho tisíc hřiven. 25Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. 26Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: ‚Měj se mnou strpení, a všecko ti vrátím!‘ 27Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. 28Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: ‚Zaplať mi, co jsi dlužen!‘ 29Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!‘ 30On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. 31Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. 32Tu ho pán zavolal a řekl mu: ‚Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; 33neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?‘ 34A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. – 35Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru.“.

            Umíme si představit částky peněz, o kterých slyšíme ve státním rozpočtu? Když se třeba mluví o zajištění několika miliard korun pro navýšení rozpočtu pro některé ministerstvo? A celkově že to jsou stovky miliard? Nakolik si ty cifry dokážeme představit?
            O srovnatelnou sumu se totiž jedná, když tady Ježíš v podobenství o nemilosrdném služebníkovi mluví - doslova - o deseti tisících hřiven. Těch deset tisíc talentů, to v té době představovalo právě částku, kterou můžeme porovnat s rozpočtem rozsáhlé říše, ohromného území.  Pro srovnání: Z celého panství Heroda Antipy se prý ročně vybralo na daních padesátkrát méně, pouze 200 talentů. Takže kdo dokázal zpronevěřit 10 tisíc hřiven-talentů, musel být úplně neschopný – anebo spíš všeho schopný. Nejspíš nám to připomene zadlužené státní pokladny některých členů Evropské unie – nebo vytunelované velké podniky a “úspěšné“ podnikatele na útěku.
            Takže králi v podobenství nezbývá než toho úspěšného defraudanta exemplárně potrestat – prodat ho do otroctví i s rodinou – a tak se nepoctivého služebníka zbavit. Protože o náhradě ztráty se nedá při takové sumě dost dobře mluvit.
            Jenomže služebník se vrhá na kolena a prosí o strpení. V zoufalství slibuje všecko možné – i nemožné, že všechno vyrovná. A najednou to celé bere překvapivý obrat - alespoň na první pohled.
            Pán tomu defraudantovi odpouští, nemusí nastoupit do vězení. Docela ani nemusí nic splácet. Ostatně nic nového pod sluncem – vždyť tak to chodí, že kdo zpronevěří miliardy, nakonec vždycky ze všeho vyvázne lépe než ten, kdo dluží jen několik tisíc – a dostane se do soukolí exekutorům. Takhle to chodí, takže nakonec nic tak překvapujícího.
            Jenže podobenství pokračuje druhou scénou. Vlastně všechno probíhá téměř úplně stejně. Ovšem v opačném gardu. Před královským palácem se z dlužníka stává věřitel. A sám teď vymáhá na svém dlužníkovi – a zároveň kolegovi – dluh. Tady je jakoby ten jediný rozdíl – jedná se o sto denárů, vpodstatě o výdělek za 3-4 měsíce. Není to málo, ale je to částka, která se dá zaplatit. Však si dovedeme představit, že bychom dokázali těch zhruba sto tisíc korun během určité doby vrátit.
            Jenomže podobenství nás znovu dál utvrzuje v tom, jak to chodí: Totiž že ten, kdo dluží miliardy, má jiné zacházení než ten, kdo dluží celkem dobře splatitelnou částku.
            Na druhou stranu, co když se vžijeme jen do té druhé scény – jako by ta ohromná defraudace byla mimo? Pak tu je člověk, který přišel o naspořenou částku – kvůli dlužníkovi, který těch řádově řekněme několik set tisíc nesplácí. Z tohoto pohledu asi budeme situaci hodnotit jinak: Ten věřitel je v právu – když si odmyslíme, že to je zároveň defraudant.
            Jenomže ti, kdo mají před očima obě scény, celou věc oznámí pánovi. Celé to vidí – a spojí si to. A nás přivádějí, navádějí, k tomu, abychom si to obojí také spojili. A zapojili se do té závěrečné třetí scény. Protože tady se znovu účtuje. Král reviduje svoje původní rozhodnutí, které znamenalo osvobození – kdy odpustil defraudaci, kdy dlužníkovi odpustil celý dluh.
            Král při té revizi svého prvního rozhodnutí kopíruje jednání a rozhodnutí služebníka ve druhé scéně. Když služebník neuměl napodobit velkorysost krále, tak král teď napodobí jeho tvrdost. “Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru“. Jedná se o nás – to podobenství nám staví před oči naše jednání, náš život, naše uvažování a rozhodování.
            Celé podobenství vlastně zobrazuje hřích jako dluh. Je to metafora: Náš hřích – naše provinění je to, co dlužíme, co jsme zůstali dlužni: Sami sobě, svému životu, svým možnostem, svému poslání. Náš hřích – naše viny je to, co dlužíme, co jsme zůstali dlužni svým bližním – svým dlužníkům. A ovšem je to to, co dlužíme, co jsme zůstali dlužni svému Pánu.
            Jakože denně prosíme v modlitbě Páně: Odpusť nám, jako i my jsme odpustili. Doslova a přesně ta prosba v Otčenáši zní: Odpusť nám naše dluhy, jako jsme i sami odpustili svým dlužníkům. To je ta metafora celého podobenství: Naše viny a provinění, naše hříchy – to jsou naše dluhy.
            A podobenství nám to ukazuje na těch dvou neporovnatelných, nesouměřitelných částkách. Máme tady před očima dva světy, které se pro nás jakoby míjejí: Svět velké korupce, kde miliardové zpronevěry nakonec projdou. A náš svět obyčejných lidí, kteří si své byť stotisícové dluhy odskáčou, protože ani takové částky nedokážou splatit.
            A ta metafora nám ukazuje, že právě tahle nesouměřitelnost nás zaslepuje: Na jednu stranu uznáváme a dokážeme vyznat, že vůči Bohu se denně proviňujeme. Že jsme velcí hříšníci – že jsme mu zůstali moc dlužni. A doufáme v odpuštění. Protože – co jiného by si s námi Bůh počal? Jenže to právě představuje ten miliardový únik.
            A na druhou stranu: Když někdo ublíží nám – nebo nám docela i dluží, tisíce a třeba i ty statisíce, no tak to je ale přece něco úplně jiného. To se nedá přece jen tak odpustit.
            Takhle používáme ten dvojí metr z podobenství: Na svoje hříchy a provinění vůči Bohu – a jinak na všechno to, jak se provinili naši bližní vůči nám.
            A odtud, z této rozdvojenosti, z téhle naší schizofrenie, odtud nás chce Ježíš svým podobenstvím vyvést: Vždyť když odpouštíme těm, kdo nám čímkoli ublížili a dotkli se nás, tak to přece neděláme proto, že sami jsme nějak lepší a spravedlivější. Nemáme přece sebemenší důvod, abychom se mohli vůči svým dlužníkům cítit jakkoli nadřazeně.
            Vždyť když odpouštíme těm, kdo nám ublížili a nějak se nás dotkli, tak to přece děláme proto, že víme a že si uvědomujeme, že s námi samými je to mnohem horší: Vždyť víme o té tak nesouměřitelné částce svého dluhu před Bohem A ten nám byl odpuštěn – ten nám Bůh odpouští.  Amén.

            Díky, Pane náš, že nás nutíš, abychom si uvědomili – pokaždé znovu – jak neporovnatelné se nám většinou zdá naše postavení před Bohem a naše vztahy a jednání s našimi bližními. Díky, že nás svým podobenstvím nutíš, abychom právě porovnali obě ty částky, které běžně bereme jako nesouměřitelné.

            Díky, že se teď smíme nově podívat, Pane Ježíši Kriste, tvýma očima – tvým pohledem. A provinění svých bližních – jejich dluh vůči nám – vidět a porovnávat se svým dluhem, který máme vůči tvému i našemu Otci v nebesích. A tak poznávat, uvědomovat si a vyznávat skutečnost tvé lásky a tvého milosrdenství a slitování, které smíme přijímat a z něho žít. A proto dávat šanci svým bližním – svým dlužníkům, když jim opravdu budeme odpouštět – slitovávat se nad nimi. Tak, jak to vyslovujeme v Otčenáši.  Amén.                                                                     
  bratr farář Jaroslav Fér