Páginas vistas en total

domingo, marzo 22, 2015

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

22. března 2015 – 5. postní

Biblické čtení: Jeremjáš 18,1-10                     Introit: 3. Mojžíšova 19,13
Text kázání: Matouš 20,1-16

1„Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. 2Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. 3Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu, 4a řekl jim: ‚Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.‘ 5Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak. 6Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: ‚Co tu stojíte celý den nečinně?‘ 7Odpovědí mu: ‚Nikdo nás nenajal.‘ On jim řekne: ‚Jděte i vy na mou vinici.‘ 8Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!‘ 9Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár. 10Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. 11Vzali ho a reptali proti hospodáři: 12‚Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!‘ 13On však odpověděl jednomu z nich: ‚Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? 14Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; 15nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?‘ 16Tak budou poslední první a první poslední.“

            S Božím královstvím je to tak jako když … - a Ježíš vypráví podobenství o dělnících na vinici. Vypráví ho jako ilustraci toho, co to je Boží království. Jenomže – jak to je s námi – jak to je se společenstvím našeho sboru? Jak to je a jak to chodí v konkrétní církvi? Když věříme svatou církev obecnou – tak co to je?
            Ten obraz hospodáře, který vždycky znovu přijde a najímá dělníky na svou vinici – to je obraz pro Boží království. Ale stejně tak to je i obrazné zachycení toho, jak do církve přicházíme. Jsme zavoláni v různou dobu – a v různém věku: Někdo dřív a jiný později.
            Však ten hospodář nečeká, až dělníci sami přijdou. Ale vždycky znovu sám vychází za nimi a volá je – najímá je k práci. Nás volá a nás si najímá k práci na své vinici. Být jeho svědky – svědky o radosti a síle, které jsou v evangeliu – svědky o jeho zájmu, když nám dává důvěru.
            A hospodář nabízí to, co potřebujeme. Najímá dělníky pro svou vinici – pro evangelium a pro práci v církvi. A nabízí to, co je spravedlivé – to, co potřebují, aby měli dost na další den. To byl tehdy ten denár, který hospodář s dělníky smluvil – zajištění pro další den. To, co potřebují – a to, co sami potřebujeme, abychom měli dost naděje a dost sil k životu. To nám slibuje – to nám zajišťuje a nabízí. To je hospodářova úmluva – denár na den.
            Nabízí nám Kristovo evangelium – dobrou zprávu o Kristově odpuštění. Dobrou zprávu zajištěnou a zaštítěnou Kristovým křížem a jeho vítězstvím. To je ten denár.
            A když přijde večer, všichni, kdo jsou najati, denár také dostávají. Postupně jim ho správce pána vinice, hospodářův správce – vyplácí. Nejdříve přijdou kupodivu na řadu ti poslední – ti, co pracovali na vinici nejkratší dobu. A dostávají denár, který je zajišťuje na další den. Ovšem právě těm posledním hospodář vlastně neslibuje nic. Podle nejstarší verze – tak, jak Ježíš podobenství pověděl – podle toho ti poslední slyší jen: “Jděte i vy na mou vinici“. A tak mohou jen doufat v hospodářovu velkorysost a v jeho dobrotu.
            Postupně přicházejí na řadu další. Naposled ti, kdo byli najati jako první – hned zrána. Takže vidí a vědí, že všichni ti před nimi dostali stejně jako oni – denár. Čekali ale, že právě je hospodář ocení lépe než ty předcházející. Rozhodně víc než ty, kdo tam na vinici za nimi přišli až navečer – ti přece nemuseli snášet polední žár. Zato oni přece nesli všechnu tíhu dne a vedro.
            Ale teď vidí, že jejich práce je ceněna stejně jako práce těch, co se zdaleka přece nemuseli namáhat tak jako oni. A vidí to jako krajní nespravedlnost. Remcají a ohrazují se. Hospodáře ani neosloví, tak se cítí ukřivděni. Zato hospodář se na jejich mluvčího obrací a oslovuje ho:“Příteli“. Tak ho vidí – a tak je všechny bere – tak vidí a bere i nás: Jako své přátele.
            A ukazuje těm prvním - a učí i nás, jaká je spravedlnost Božího království – spravedlnost, kterou přináší evangelium.
            Ti první mají smysl pro spravedlnost. Proto se ohrazují. Docela stejný smysl pro spravedlnost máme i my. Proto nechápeme, že je hospodář velkorysý a dobrý. A zároveň nám mizí smysl toho, že všichni – i ti poslední – dostávají evangelium naplno – ten denár, který zajišťuje jim i celé jejich rodině další den. A mizí nám tak i ohled a smysl pro potřeby bližních.
            A Ježíš nás učí a vede nás k tomu, co je to lidská spravedlnost – a jak jinak to chodí v Božím království. A že by se to mělo projevovat i v církvi – a v konkrétním společenství:
            Příteli, nekřivdím ti, neporušuju obvyklou spravedlnost. Vždyť na denáru jsme se shodli – a ten také dostáváš. Ale ve svých věcech – se svým majetkem - si chci nakládat, jak chci a dělat s ním, co chci. Vždyť jsem dobrý ke každému – ke všem. Nebo snad “tvoje oko je zlé, že jsem dobrý“? Tak přesně to hospodář vyslovuje.
            Tohle zrcadlo nám Ježíš staví před oči. V jeho očích jsme na tom všichni stejně. Ať si nás hospodář zavolal mladé či starší, dřív nebo později. Ať k nám evangelium promluvilo kdykoli. Před hospodářem jsme na tom stejně: “Nyní však je zjevena Boží spravedlnost pro všechny, kdo věří. Není totiž rozdíl: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy. A jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí“ – tak to vyslovil apoštol Pavel (Ř 3,23n). Jsme zdarma – Boží milostí - jsme ospravedlňováni.
            To je Boží království. Hospodářova – Boží – dobrota platí všem stejně. Jeho velkorysá spravedlnost je víc než jen spravedlivá mzda za náš odvedený výkon – za naši práci v církvi a pro evangelium.
            A to všechno je vlastně v církvi i v našem – a v každém – sborovém společenství promíšené. Jsme povoláni, ano: “Mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“ Když tuhle Ježíšovu závěrečnou větu slyšíme, tak bychom to mohli všechno vzdát – v životě, ve víře, ve sboru, v církvi. Protože pozváni jsme – a na zavolání Pána Ježíše Krista jsme slyšeli a snažíme se podle evangelia žít. Ale jak si zajistit, abych byl – abychom byli - vybráni?
            “Mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán“. Právě tohle si zajistit nijak nemůžeme, ani se k tomu propracovat. Získat si zásluhy, když neseme tíhu dne a vedro.
            Ale protože neplatí pro hospodáře jen ta obyčejná naše spravedlnost – a on si chce se svým majetkem dělat, co sám chce – tak proto se i nám otevírá možnost, že byť málokdo – přece budu – mohu být - vybrán. Protože naštěstí nezáleží na naší dokonalosti. Zato na tom, jak k nám mluví a jak zasahuje naše myšlení a náš život ta velkorysá a dobrá hospodářova spravedlnost – Kristova oběť a jeho vzkříšení.
            Jestli naše oko není zlé a jestli vidíme hospodářovu – Boží – dobrotu. A jestli se na ní a podle ní rozhodujeme – i když někdy nebo leckdy reptáme.  Amén.

            Díky, Pane Bože náš, za to, že jsi dobrý. Že nás vidíš svým pohledem. Dej, ať na tvé vinici – v práci pro evangelium – žijeme podobně. Ať naše oko nevidí druhé ve zlém. Ať naše ruce pracují pro dobro. Ať žijeme z tvého povolání – s nadějí, že budeme vybráni. S nadějí, že nás zasahuje Kristův kříž a jeho nadějeplné vzkříšení.  Amén.

                                                                                                                           bratr farář Jaroslav Fér