Páginas vistas en total

domingo, mayo 10, 2015

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

10. května 2015 – 5. po Velikonocích

Biblické čtení: Jan 3,1-15                   Suspirium: 2. Mojžíšova 22,24
Text kázání: Matouš 25,14-30

14Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek; 15jednomu dal pět hřiven, druhému dvě, třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. 16Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět. 17Tak i ten, který měl dvě, získal jiné dvě. 18Ten, který přijal jednu, šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána. 19Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat. 20Přistoupil ten, který přijal pět hřiven, přinesl jiných pět a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal.‘ 21Jeho pán mu odpověděl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.‘ 22Přistoupil ten se dvěma hřivnami a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, jiné dvě jsem získal.‘ 23Jeho pán mu odpověděl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.‘ 24Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: ‚Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. 25Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří.‘ 26Jeho pán mu odpověděl: ‚Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal. 27Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem. 28Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven! 29Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. 30A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘

            Jedno z nejznámějších Ježíšových podobenství – o hřivnách, o zakopaných talentech, o nevyužitých možnostech a schopnostech. Tolikrát jsme tento příběh slyšeli: O člověku, který odjíždí na cesty a svůj majetek svěřuje svým třem služebníkům – ať o něj pečují.
            Ale před odjezdem se ti tři nic nedovídají o tom, jak pečovat – jak má ta starost o svěřený majetek vypadat. Nevědí, jak podobenství dopadne, kam vyústí.
            A tak ti dva první jdou a podnikají a - a mají úspěch a získají pro svého pána dvojnásobek. Ovšem co kdyby úspěch neměli? Co kdyby o to, co jim pán svěřil, přišli? Tak kalkuluje ten třetí – aby to, co mu pán svěřil, nezpronevěřil.
            A proto tenhle třetí jde – a do vykopané jámy ukryje svěřené peníze. Neriskuje, počítá na jistotu. Zná se a odhaduje i své možnosti a schopnosti. Svoje klady a zápory – a rozhoduje se zabezpečit tu svěřenou hřivnu co nejjistěji.
            Nezdá se nám to? Ale pokud vycházíme z toho, že neznáme výsledek – že nevíme, jak podobenství vrcholí?
            Představme si, když takový podobný příběh slyšíme v pohádkách. Také tam jsou často tři přátelé nebo tři bratři. První dva jsou také vždy plní sebejistoty. Ale zklamou – a zachraňuje to pak ten třetí, často nejmladší – tady je to ten nejméně obdarovaný.
            Jistě, obdarovaný podle svých schopností. Ale jen jednou hřivnou – a tedy podle pánova mínění nejspíš ten nejméně schopný.
            První dva hazardují a dost lehkomyslně nakládají se svěřeným majetkem. Jak by přece jinak než s velkým rizikem dosáhli stoprocentního zisku? Shodou okolností uspěli. Ale co kdyby o všechno přišli? Pochválil by je pán i v takovém případě? Ten třetí se vlastně zachoval zodpovědně – sice v mále, ale zůstal věrný. Tak to vypadá v tomto pohledu – viděno očima toho třetího.
            Ostatně jsme to obdobně zpívali – ve prospěch toho třetího služebníka: ´Zemské zboží, světská čest, nemůže nás k blahu vést´(EZ 216). Nějaký zisk, dokonce zdvojnásobení – to přece nemá s evangeliem co dělat. O to nám křesťanům a o to nám v církvi přece nemůže jít.
            Nezadat si se světem. Věrně opatrovat to, co jsme získali v evangeliu – to, co jsme převzali od předchozích generací – ve sboru, v církvi, pro svůj život. Prostě žít z toho, čím nás Pán Ježíš Kristus obdaroval – z ověřených hodnot a ze zaběhaných postojů.
            Vždyť to jsme my, bratři a sestry, - ten třetí služebník z podobenství. To jsme my dnes – v církvi – a ve svém sboru - a ve svém životě.
            Podobenství sice známe až do konce, víme, jak to dopadne – a přece jdeme tou cestou třetího služebníka. Cestou prověřených postojů. Vždyť nakolik nás oslovuje a vskutku zachycuje evangelium – při našem tradičním způsobu bohoslužeb a biblických hodin?
            Vlastně jsme takto u toho Nikodéma, jednoho z farizeů a člena židovské rady. Upřímně zbožný člověk – přichází v noci za Ježíšem a stojí o radu, co dál v životě. Tolik toho ví, tolik toho nastudoval a promyslel nad Božím zákonem. Přichází – ale to, co slyší, považuje za nemožné: Znovu se narodit. Považuje to za nemožné, navzdory svým vědomostem a zkušenostem. Chybí mu víra v nový začátek.
            Nechybí i nám? Přinejmenším nadhled – nelpět na tom, co se sice ukazovalo jako že to je jisté – jenže když ustrneme, ztratíme perspektivu a zůstaneme uzavřeni v minulosti? A proti tomu – znovu se narodit. Živá víra, která má dynamiku – která do toho jde.
            Protože – nestojí za tím vším vlastně náš strach? Obavy, že bychom ztratili kontinuitu s těmi, kdo tady sedávali a před námi probojovávali svou víru v životě? Nebyl tedy i za tou zakopanou hřivnou obyčejný strach, že bych to svěřené ve světě ztratil? Že bych neuspěl? Nikoli tedy věrnost v málu – ale nedůvěra ve vlastní schopnosti? Jakože pán svěřil každému z těch tří to, nač stačí – a to ´každému podle jeho schopností´.
            A ty schopnosti, které máme, ty máme rozvíjet. Ovšem tady je ještě další pointa – či provokace, která k nám z podobenství mluví:
            Sám pán, když účtuje s tím třetím služebníkem, počítá s braním úroků a přímo k němu nabádá: ´Měl jsi dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem´ (25,27). Takže Ježíš nevychází ze starozákonního ideálu: Ten zakazoval brát úroky, to označoval za lichvářství. Ježíš tady prostě vychází ze života: Inspiruje se životem, tak jak běží kolem něj. Neinspiruje se teoretickými zbožnými ideály (Ex 22,24).
            Přitom nás tím nevybízí, ať to také praktikujeme. Ale říká nám tím: Ti, kdo obchodují a živí se peněžnictvím, se chovají přiměřeně tomu, na čem jim záleží. Vám záleží na něčem větším – ale dokážete se podle toho zachovat?
            Tož to zkuste obdobně tak nakládat s tím, co je vám svěřeno – s tím, co nám je svěřeno: s kapitálem lásky, pravdy, odpouštění, vzájemného naslouchání a společné práce, a odpovědnosti i za druhé kolem.
            Protože tím se rozvíjí naše svěřené hřivny. Nikoli že nám Ježíš radí, ať rozvíjíme své schopnosti k čemukoli. Ale ať rozvíjíme majetek svého Pána Krista – právě tyhle svěřené hodnoty. A ještě víc, ať je rozvíjíme tak, abychom před něho mohli předstoupit  - a obstát.
            A ještě jednu provokaci tady z podobenství slyšíme: ´Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno. Kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má´ (25,29). Nepřipomíná nám to až příliš úsloví, že peníze plodí peníze? Nebo docela, že chudí jsou stále chudí a bohatí víc a víc bohatnou?
            A přitom to není provokace na tento způsob, na této rovině. A už vůbec tu Ježíš nestraní bohatým. Je to zase jen další záměrné přirovnání: Tomu, že peníze plodí peníze, docela věříme. Člověk je prostě musí investovat a nezakopat, respektive neschovat do slamníku. Může nás to levicově štvát nebo to pravicově přijímáme jako bernou minci. To podle svého názoru.
            Ale Ježíš to v podobenství užil zase jen jako příměr – jako přirovnání. Jestli je nám to u peněz samozřejmé (ať jsme už pro nebo proti), tak stejnému principu věřme také u Božích darů: Těmi jsme obdařeni, s těmi podnikejme a vyzískávejme hodnoty, které život rozvíjejí a obohacují. Ať můžeme předstoupit před svého Pána a ať se máme čím vykázat.  Amén.

            Díky, Pane náš, že nás učíš přebírat naše všední samozřejmosti do nesamozřejmého prosazování toho, co je kapitálem evangelia – tvého dobrého poselství pro náš život. Otevírej nás k tomu, ať podnikáme v lásce, pravdě a naději tak, abychom před tebou obstáli – abychom ti své darované a svěřené hřivny mohli jednou nabídnout zúročené zpět.  Amén.

                                                                                                                           bratr farář Jaroslav Fér