Páginas vistas en total

domingo, mayo 24, 2015

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

24. května 2015 – Svatodušní neděle

Biblické čtení: Skutky 2,1-11             Introit: 1. Mojžíšova 2,7
Text kázání: Římanům 8,6  Skutky 2,11b

Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.
“Všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“

            Svatodušní událost 50 dní po Velikonocích. Co všechno se k ní vztahuje – jak různě ji dokážeme v církvi a jako křesťané vidět a hodnotit. Co nám ohlašuje – co nám dosvědčuje?
            Máme ten obraz před očima: hukot a silný vítr, ohnivé jazyky na hlavách apoštolů – a moc Božího Ducha jim dává schopnost promlouvat jinými jazyky. A tak jim rozumí všichni, kdo se tam v Jeruzalémě sešli o židovských letnicích – svátcích týdnů.
            Nejvíc přitahuje naši pozornost ta schopnost apoštolů, že je naráz každý slyší mluvit svou vlastní řečí. V běžném pohledu to je zázrak. Pro křesťany to je ovšem veliké obdarování od Boha – seslání Ducha, naplnění Duchem svatým.
            Co vlastně slyší všichni ti, kdo tam jsou shromážděni – co slyší od apoštolů, co k nim promlouvají? Tedy – co apoštolům dává Duch promlouvat – a to dokonce zřetelně promlouvat?
            Všichni slyší apoštoly mluvit o velikých skutcích Božích (2,11b). Tak nám to dosvědčují: Všichni je slyšíme mluvit ve svých jazycích o velikých a slavných Božích činech.
            To je důvod pro seslání Božího Ducha: Získat schopnost dosvědčit to velké, co pro nás Bůh udělal. Předat dál – dosvědčit veliké Boží věci, které se staly a které se i nás týkají.
            Veliké Boží skutky? Vlastně to začalo hned na začátku, kdy Hospodin Bůh vdechl Adamovi dech života. Tím se člověku otevírá všechno to, co náš život vytváří. Bez dýchání žít nelze. Boží dechnutí nás posílá do života - a do světa.
            Veliké Boží skutky – to všechno, kdy Hospodin stojí věrně při svém lidu: Vytvořil ho – stvořil, když Izraelce vysvobodil z otroctví v Egyptě – a věrně ho provází, i když si jeho lid leccos dělá svéhlavě podle svého. Bůh usměrňuje, i trestá – v době soudců, i za králů a dál provází Hospodin svůj lid a sám mu zůstává věrný – i v babylonském zajetí.
Veliké Boží skutky – to je vposledku láska, kterou nám Bůh věnoval tak jedinečně a určitě v Ježíši Kristu: Tak Bůh zamiloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl věčný život.
            A Ježíš nám Boží lásku a věrnost i jeho dobrou vůli vůči nám zprostředkovává celým svým životem: Učí nás žít a jednat tak, jak to sám dělal. Být otevřený ke druhým, pomáhat jim – v maličkostech i ve velkých věcech. Být jim – dávat se jim k dispozici. Nikoli druhé ovládat a nechat se obskakovat. Tak pro nás Ježíš dává celý svůj život jako výkupné: vším tím, co pro nás udělal a vším tím, čemu nás naučil – a k čemu nám ukazuje a k čemu nás vede – tím nás vykupuje.
            Veliké Boží skutky – seslání Ducha je další z nich – další mocný Boží čin. Tak jako vyvedení z Egypta – tak jako Kristův vítězný zápas celého života pro nás – i tady, teď, o letnicích – i tady je u díla Bůh. To všechno, co se děje s učedníky – to je další svědectví o Boží věrnosti a lásce a o jeho příklonu k nám. Ve hře je Boží věrnost – a ve hře je naše záchrana – ve hře je smysl našeho života.
            Apoštol Pavel to vystihuje, když píše římským křesťanům: Dát se vést sobectvím a smýšlením těla je smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. Pohled z naší strany – a pohled a přístup ze strany Ježíše Krista.
            Ano, jde o veliké Boží činy pro nás – nás se týkají – našeho života. Náš život od začátku oživuje dech života – dýchání. To je veliký Boží dar A stejně tak se nás týká, když nám Boží Duch dává sílu, abychom rozuměli sami sobě a abychom rozuměli druhým – ve svých i jejich malých každodenních problémech, bolestech a nejistotách. Dát se vést Duchem – to je život a pokoj.
            To je velký Boží příslib pro nás – pro každého: Nemusím už sobecky myslet na sebe – a podle sebe posuzovat druhé – i celou naši současnost s nejrůznějšími problémy. A to nám dává pokoj – pro každý náš den – pro každé rozhodování.
            Svatodušní událost nás obdarovává dvakrát: Dát se vést sobectvím a chodit podle těla – to je slepá cesta v životě. Dát se vést Duchem – v tom je život a pokoj, dobrý smysl života.
            Z toho obdarování žijeme – zkoušíme žít. Nedaří se nám to. Tolikrát už jsme narazili. Nevíme často kudy dál a rádi bychom z té darované cesty dezertovali. Uzavřeli se sobecky do sebe.
            Ale při tom útěku se nám staví do cesty Boží věrnost a Kristova láska. Vždyť to přece nám chce tak být Bůh k dobrému, k pomoci, posloužit. Smíme na to znovu vsadit – a dál žít, dýchat a zápasit – a zkoušet vdechovat i vydechovat – dosvědčovat tenhle velký Boží čin, který se stal pro nás – a pro naše bližní.  Amén.


            Díky, dobrý a milosrdný Pane Bože náš, za všechny tvé skutky – za všechno, co jsi nám daroval. Za dar dechu – dýchání, za dar každodenního života. A také za dar tvého milovaného Syna, který nás obdaroval svým způsobem života – hledat a nacházet smysl života ve tvé lásce – a v naší lásce a službě druhým. A také za dar Ducha, který nám k tomu dává sílu a který přináší do našeho života pokoj.  Amén.

bratr farář Jaroslav Fér