Páginas vistas en total

domingo, agosto 09, 2015

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

9. srpna 2015 – 10. neděle po Trojici

Biblické čtení: Leviticus 25,8-12.23n Introit: Matouš 6,9b-12
Text kázání: Lukáš 16,1-9

1Svým učedníkům řekl: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem. 2Zavolal ho a řekl mu: ‚Čeho ses to dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.‘ 3Správce si řekl: ‚Co budu dělat, když mne můj pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím. 4Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!‘ 5Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: ‚Kolik jsi dlužen mému pánovi?‘ On řekl: ‚Sto věder oleje.‘ 6Řekl mu: ‚Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.‘ 7Pak řekl druhému: ‚A kolik jsi dlužen ty?‘ Odpověděl: ‚Sto měr obilí.‘ Řekl mu: ‚Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.‘ 8Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla. 9Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.

            U tohoto Ježíšova podobenství čteme nadpisek – O nepoctivém správci. Když ten příběh posloucháme, tak si tu nepoctivost umíme dobře představit. Ten správce je pojmenován oikonomos – naše ekonom. Nepochybně manažer u majitele, kterému patří vlastně všechno, o čem je v podobenství řeč. Správce je obviněn a vůbec se nebrání. Ani majitel nijak blíž nezjišťuje, nakolik je to obvinění správné. Nepochybně ten správce nemá čisté svědomí. Zároveň ale má patrně účty pořádku, alespoň navenek – a tak to není případ na trestní řízení. Majitel ovšem takového ekonoma nemůže potřebovat a chce ho propustit.
            Správce je z toho nejdříve bezradný. Budoucnost, která ho čeká, ho děsí. Co by dělal – co bude dělat? Dostává nápad – a hned ho také uskutečňuje. Nechá přepisovat dlužní úvěry – na nižší částky. Přitom se podle údajů jedná o vysoké transakce. Není dost jasné, co za tím zfalšovávaným účetnictvím vlastně je. Ale v každém případě tím majitele o něco připravuje. Dlužníci mají najednou nižší dluhy.
            Jenže teď přichází překvapení: Pán ho za tuhle – pro nás jasně nepoctivou – transakci chválí: Jak prozíravě jedná, že tak dobře rozhodl o své budoucnosti. Ježíš nás tím podobenstvím provokuje – chce nás vyprovokovat. Tím, jak tady oceňuje jasnou nepoctivost. Vlastně oceňuje to, s čím se dnes také setkáváme: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele.
            Jak to je? Jak to je s námi? Kam nás Ježíš v tom podobenství řadí? Určitě do role toho správce. Kdežto majitel, - pán, kterému to všechno patří – je nepochybně Bůh. Přitom právě on tady má ke svému majetku hodně svobodný vztah. Vůbec mu vlastně nevadí, že při těch transakcích nutně o nějaký majetek musí přijít. Zajímá ho jedině to, že správce, ten jeho manažer, už není důvěryhodný – a že by ho dál už neměl zastupovat a spravovat jeho majetek.
            Ale naráz nás překvapuje, když Bůh v té své roli, kterou mu Ježíš v podobenství přisuzuje, nejedná podle naší představy – a jednoznačně spravedlivě nepotrestá tu jasnou nepoctivost. Ale proč nás to překvapuje? Proč nás překvapuje, že s nadhledem a s odvahou jedná jinak?  Že vidí věci jinak, než jak to sami předpokládáme? Protože mu přisuzujeme svůj vztah k majetku – svou představu, jak s majetkem nakládat?
            Znovu si všimněme, že ten správce, manažer, byl osočen, pomluven. Sice se nebrání, ale – jak se bránit pomluvám? Ostatně – to jsme my, to je naše role. Tak se braňme – proti osočování a pomluvám.
            Jenomže: Vždyť co vlastně máme – co nám patří? Všechno, co máme – majetek, schopnosti, svá obdarování – to všechno je nám jenom svěřeno. To je dobře biblický pohled – už starozákonní. Vždyť “země je má“, vy jste u mne jen jako hosté a přistěhovalci. Tak jsme to slyšeli i z toho oddílu o tzv. milostivém létu, které mělo znovu a znovu mezi Izraelci odstraňovat majetkové rozdíly a případné křivdy.
            Takže: Všechno, co máme a o čem rozhodujeme, není vposledu naše. Jsme za to zodpovědni Bohu. A my jsme s tím hospodařili špatně. To nám tady Ježíš svým podobenstvím říká. To asi dokážeme každý za sebe uznat. Co všechno jsme promarnili – a co jsme pokazili. Správce se nebrání, i my za sebe to tak uznáme. Před Bohem – ano.
            Tak si to ale vylepším aspoň u lidí – to je to správcovo rozhodnutí. Rozhodne se získat alespoň lidi. Ale jestli před tím něco dělal špatně, tak teď vlastně tím víc. Snaží se získat přátelství u dlužníků tím, že jim zmenšuje jejich dluhy, které by na nich pán mohl vymáhat. Jestli byl před tím jen obviněn, teď už rozhazuje určitě – a při tom ne ze svého.
            To překvapující je, že teď je pán, totiž Bůh, navýsost spokojen: Takhle se má zacházet s mým majetkem. Jenom není zatím dost jasné, co přesně ten Boží majetek je. Protože představa, že to, co nám je svěřeno, to že máme rozhojňovat a hromadit k Boží slávě a že to je dokladem Božího požehnání a naší lidské zodpovědnosti – to tady padá.
            Podobenství tuhle představu staví na hlavu. Protože pán svého správce chválí, teprve když on ten jeho majetek vlastně docela nezodpovědně rozhazuje – ve prospěch druhých, jistě. Marnotratný syn (v předchozím oddíle) sice také majetek rozházel, jenomže tak, že z toho neměl nic ani sám, ani nikdo druhý.
            To nejpřekvapivější ale v podobenství je to, že ani o majetek nejde, jistě ne v první řadě. Správce přece odpouští dluhy, dlužníci přepisují úpisy – a dlužné částky se zmenšují. Jde tedy o to, jak moc – a že vůbec jsou dlužníci pánovi zadluženi.
            Odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme svým dlužníkům. Tak je možný překlad této prosby v modlitbě Páně. A je to vlastně původní a základní význam toho pojmu. Tedy – hříchy jako dluhy, které máme před Bohem, i vůči druhým.
            A právě dluhy dává správce odepisovat. Jenomže – zbožný Boží správce přece hříchy a poklesky a kdeco horšího – takové dluhy přece člověk promíjet nemůže.
            Ježíš podobenstvím rozbíjí i tuhle naši představu. Ty naše dlužní úpisy – ty nejsou k tomu, aby nás zničily. Ty naše dluhy – hříchy a provinění – ty patří Bohu. A Ježíš nám ukazuje, že Bůh je nejspokojenější, když se z nich odepisuje – když se odpouští.
            Vede nás, abychom takto hospodařili se svěřeným majetkem – s evangeliem: Abychom zkoušeli druhému porozumět, vyslechnout ho, ulehčit mu – odepsat něco z toho, co druhého zatěžuje. A vlastně tak přímo aktivně zasahovat do Božího milosrdenství.  Amén.


            S údivem se k tobě obracíme, Bože a Otče náš, když vidíme, k čemu nás Ježíš svým podobenstvím přivádí. Blíž k tobě, blíž ke tvému milosrdenství. Podílet se na něm – odepisovat své dluhy před tebou a u svých bližních. Umět ve víře a ve svém životě uplatnit i to, co v běžném životě bereme jako nepoctivý postup. Ale co se před tebou najednou ukazuje jako sice provokativní – ale přesto dobrý postup tam, kde nás i druhé tolik nedobrého zatěžuje.  Amén. 

                                                                                                        bratr farář Jaroslav Fér