Páginas vistas en total

domingo, septiembre 27, 2015

NEDĚLNÍ SLOVO

27. září 2015 – 17. neděle po Trojici

Biblické čtení: Joel 2,21-27    Introit: Micheáš 4,4
Text kázání: Lukáš 13,1-9

1Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. 2On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět? 3Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. 4Nebo myslíte, že oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? 5Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“ 6Potom jim pověděl toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici fíkovník; přišel si pro jeho ovoce, ale nic na něm nenalezl. 7Řekl vinaři: ‚Hle, už po tři léta přicházím pro ovoce z tohoto fíkovníku a nic nenalézám. Vytni jej! Proč má kazit i tu zem?‘ 8On mu odpověděl: ‚Pane, ponech ho ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím. 9Snad příště ponese ovoce; jestliže ne, dáš jej porazit.‘“

            Je to zdánlivě jasný příběh o majiteli vinice. Na té vinici roste zároveň i fíkovník a majitel si jde pro fíky. Jenomže – nic se neurodilo.
            A tak se majitel obrací na vinaře – na toho, který na té jeho vinici pracuje a stará se o ni. Vlastně si stěžuje: Už tři roky – vždycky když je čas česat fíky – se na na ně vypravím. A nic – žádná úroda. Přitom v Palestině bývá úroda dvakrát ročně, takže za ty tři roky tam šel majitel víc než třikrát – a pokaždé nadarmo.
            Že fíkovník nedává úrodu, s tím se majitel obrací na toho, kdo se mu o vinici i s fíkovníkem stará – protože sám se v té denní práci na vinici neangažuje. Tomu se věnuje vinař.
            Ale majitel se tentokrát rozhoduje velice rozumně – až ekonomicky: Co s takovým stromem? Ten fíkovník vykopej! Jen tady zbytečně zabírá půdu. A vlastně víc: Škodí, je špatným příkladem. Přitom si fíkovník až do té chvíle rostl bez problémů, všechno šlo dobře – až teď naráz – po tolika letech – jde radikálně o všechno – jde o život.
            Ale vinař, který se o všechno stará, fíkovník vehementně brání. Ať majitel ještě přece jen počká a oddálí konečný verdikt. On, vinař, se bude o fíkovník starat, pečlivě mu dodá, co je třeba. Jen jestli mu pán ještě dá šanci zkusit to po dobrém. Ten zahradník – vinař – se za fíkovník silně přimlouvá: Snad ještě fíkovník přece přinese plody.
            Ale třeba ne. Třeba to nepomůže. Tak v tom případě ho přece jen vykopeš. To je zajímavé: Jestli ta šance nevyjde, tak je to, pane, na tobě – co dál. Když se to nepovede, pak už si s ním udělej, co chceš. Ale bude to na tobě. Nečekej, že ho budu já sám kácet. Konečné rozhodnutí nechává vinař na majiteli. Tak, jak to slyšíme v překladu Kralických: Pokud neponese ovoce, potom vytneš jej.
            Tím podobenství končí. Co se stalo - jak to pokračuje – jestli vůbec vinař dostal čas – a jestli případně jeho “hnojení“ mělo nějaký výsledek – to je tady docela otevřené. Ten vinař to alespoň zkouší. Žádnou záruku na úspěch nedává. Ani nemůže dát. Dál je to na nás. Vždyť je to podobenství o nás. Majitel – to je Búh, a vinařem je Ježíš sám – to on za nás prosí.
            Ten obraz vinice a fíkovníku Ježíš bere ze Starého zákona. Když člověk sedí pod fíkovníkem a pod vinnou révou a ovoce je hojnost, tak to je ve Starém zákoně obraz toho, že je dobře – že je všechno pořádku. Když to chybí, když fíkovník nedává úrodu, pak je zle – a kdoví, zda se situace ještě nezhorší.
            Ale i když je zle, může do toho přece jen zaznít prorocké slovo o dobré budoucnosti. Slovo o tom, že réva a fíkovník budou zas na svém místě a budou dávat úrodu. “Každý bude bydlet pod svou vinnou révou a pod svým fíkovníkem, a nikdo ho nevyděsí“ (Micheáš 4,4).
            To ale znamená, že když fíkovník nerodí, tak to ukazuje na něco vážného: Je to obraz, znamení pro zlé časy. Pro krizi, která se blíží. A podobenství otevírá šanci – přece jen ještě možnost něco dál zkusit.
            Tehdy je Ježíš s učedníky na cestě do Jeruzaléma. Syna člověka tam nečeká nic dobrého. Něco je přede dveřmi, učedníci to vnímají. Jdou se svým Mistrem – směřují do krize. Ale co se vlastně stane? Obavy i veliké očekávání – to je před nimi.
            A také – bezprostředně před podobenstvím zaznívá ta zpráva o Galilejcích, které dal Pilát pozabíjet, když šli obětovat. Patrně byli tedy nutně také na cestě do Jeruzaléma - aby tam obětovali. A Ježíš k tomu přidává ještě i údaj o věži v Siloe, která zasypala řadu lidí. Krvavé bezpráví – a vedle toho asiže nezabezpečená stavba a neštěstí.
             To všechno se děje kolem nás svým způsobem i dnes – a zastihuje nás to. Zkoušíme se v tom vyznat a orientovat. Ale stejně jako tehdy i dnes, když se objevuje zlo, mezi lidmi i v přírodě – pokaždé se dostáváme k tomu, jak je něco takového možné – násilí, jednání z pozice moci, národnostní, sociální a náboženská zášť – a z toho migrační vlny.
            A zároveň se z toho nejdřív snažíme vždycky dostat tak, že se postavíme jakoby mimo. Chceme hledat nějaký důvod jinde, mimo sebe. Třeba, že si to ti Galilejci u Piláta nějak zavinili sami.
            To všechno ale Ježíš smete ze stolu: Žádné “to si zavinili ti druzí“. Žádní “větší viníci“ než my. “Pravím vám, nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete“. Takhle provokativně nám to Ježíš staví před oči. Všichni v tom žijeme – a všichni si to zasloužíme. Ledaže: Ledaže bychom slyšeli to varování z podobenství o fíkovníku.
            Ten fíkovník bez plodů? Ten je příznakem krize, která je před námi. A je to krize všeho – a týká se nás všech. A je potřeba to vzít naplno a vážně. A nějak jinak začít – myslet, a také jednat. Aby se ukázal výsledek – a na fíkovníku se objevily fíky.
            Ten vinař je Ježíš. A snaží se i v té poslední chvíli o nějaké jiné řešení. Při tom není jasné, jestli to jiné řešení dostane vůbec šanci – jestli je ještě čas okopávat a zalévat. Snad ano – a stejně tak – snad se objeví i fíky – snad přijde i ovoce. Snad to vezmeme vážně – a přineseme ovoce.
            Tak naléhavě na nás Ježíš svým podobenstvím přímo útočí. Sám při tom směřuje do Jeruzaléma – a na Golgotu – a do vzkříšení. To je šance. Tož snad k nám mluví – a znovu i promluví.
            Jakože to s námi i dnes vypadá právě jako s učedníky, kterým to Ježíš říkal – patrně opakovaně. Stejně jako to opakuje nám. A tohle nás učí – to nás chce naučit: Vzít tu otevřenou příležitost za svou. Se vším tím, co tak krizově vpadá do našeho života.
            Houževnatě a vehementně se bere za nás – za fíkovník, který nenese ovoce. Tuhle šanci chce pro nás vyvzdorovat -  a snad ji opravdu otevřel – tou jinou, zvláštní, svou cestou: Celým svým způsobem života – a svou cestou kříže a vzkříšení.
            Sem nám ukazuje – sem nás posílá - a zve. Aby tak fíkovník okopal a pohnojil. Abychom napříště nesli ovoce. Ovoce toho jeho, kristovského, způsobu života.  Amén.


            Díky, Pane Ježíši Kriste, že nás vyvádíš z našich zaběhaných stereotypů. Jdeš před námi jinou cestou, než kterou bychom si vybrali sami. Díky, že nás učíš vidět věci jinak a dáváš nám i do kritických rozhodování novou šanci.  Amen.

bratr farář Jaroslav Fér