Páginas vistas en total

domingo, octubre 23, 2016

DNES ODPOLEDNE PŘI OKRSKOVÉM SETKÁNÍ PRESBYTERŮ

Bůh nám umožňuje realizovat svůj plán pro naše životy. Když se nám nepodaří dosáhnout cílů, které si pro nás stanovil, není to proto, že nám  neposkytl vše nezbytné. Je to proto, že naše prohra je způsobena překážkou v našem srdci, která je přítěží pro naši víru. V důsledku toho brání Boží moci, a nemůžeme se stát těmi, kým chce, abychom byli.

Mojžíš je dramatickým příkladem ničivého potenciálu překážek víry. Byl povolán k jedné z největších misí v Bibli, budoucí vůdce reagoval  výmluvami, proč nechtěl uposlechnout.

Výmluvy pro neuposlechnutí se příliš nezměnily od Mojžíšova setkání s hořícím keřem. Snažil se schovat za stejné překážky , kterými věřící i dnes argumentují: nízké sebevědomí (Ex 3,11, 12), neznalost Boha (Ex 3,13-21), pochybnosti v sebe samotného (ex 4.1-9) pocity nedostatečnosti (Ex 4,10, 11), a strach ze selhání (Ex 4,12, 13). Pokaždé, když si Mojžíš stěžoval, že se Pán zmýlil ve výběru vhodné osoby, Bůh mu svou pevnou a přesvědčivou odpovědí vše vyvrátil.

Boží odpověď je něco, co všichni věřící musí pochopit, stejně jako Mojžíš to nakonec pochopil, to znamená, že když jsme povoláni sloužit, naše silné stránky, dovednosti a znalosti nejsou vůbec důležité. Je to Pán, který dělá práci skrze nás. Hospodin nehledá nejkvalifikovanější osoby, ale muže a ženy ochotné vzdát se mu .  Když jeho síla působí přes naše slabosti, je zřejmé, že pouze Bůh může dosáhnout nejlepšího výsledku.

 (Exodus 3:11-12 )Ale Mojžíš Bohu namítal: „Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl Izraelce z Egypta?“ 12  Odpověděl: „Já budu s tebou! A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal: Až vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu na této hoře.“ 

(Exodus 3:13-21) Avšak Mojžíš Bohu namítl: „Hle, já přijdu k Izraelcům a řeknu jim: Posílá mě k vám Bůh vašich otců. Až se mě však zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím?“ 14  Bůh řekl Mojžíšovi: „JSEM, KTERÝ JSEM.“ A pokračoval: „Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám.“ 15  Bůh dále Mojžíšovi poručil: „Řekni Izraelcům toto: ‚Posílá mě k vám Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.‘ To je navěky mé jméno, jím si mě budou připomínat od pokolení do pokolení. 16  Jdi, shromažď izraelské starší a pověz jim: ,Ukázal se mi Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, a řekl: Rozhodl jsem se vás navštívit, vím, jak s vámi v Egyptě nakládají, 17  a prohlásil jsem: Vyvedu vás z egyptského ujařmení do země Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců, do země oplývající mlékem a medem.‘ 18  Až tě vyslechnou, půjdeš ty a izraelští starší k egyptskému králi a řeknete mu: ‚Potkal se s námi Hospodin, Bůh Hebrejů. Dovol nám nyní odejít do pouště na vzdálenost tří dnů cesty a přinést oběť Hospodinu, našemu Bohu.‘ 19  Vím, že vám egyptský král nedovolí jít, leda z donucení. 20  Proto vztáhnu ruku a budu bít Egypt všemožnými svými divy, které učiním uprostřed něho. Potom vás propustí. 21  Zjednám tomuto lidu u Egypťanů přízeň. Až budete odcházet, nepůjdete s prázdnou.

(Exodus 4:1-9) Mojžíš však znovu namítal: „Nikoli, neuvěří mi a neuposlechnou mě, ale řeknou: Hospodin se ti neukázal.“ 2  Hospodin mu řekl: „Co to máš v ruce?“ Odpověděl: „Hůl.“ 3  Hospodin řekl: „Hoď ji na zem.“ Hodil ji na zem a stal se z ní had. Mojžíš se dal před ním na útěk. 4  Ale Hospodin Mojžíšovi poručil: „Vztáhni ruku a chyť ho za ocas.“ Vztáhl tedy ruku, uchopil ho a v dlani se mu z něho stala hůl. 5  „Aby uvěřili, že se ti ukázal Hospodin, Bůh jejich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“ 6  Dále mu Hospodin řekl: „Vlož si ruku za ňadra.“ Vložil tedy ruku za ňadra. Když ruku vytáhl, byla malomocná, bílá jako sníh. 7  Tu poručil: „Dej ruku zpět za ňadra.“ Dal ruku zpět za ňadra. Když ji ze záňadří vytáhl, byla opět jako ostatní tělo. 8  „A tak jestliže ti neuvěří a nedají na první znamení, uvěří druhému znamení. 9  Jestliže však neuvěří ani těmto dvěma znamením a neuposlechnou tě, nabereš vodu z Nilu a vyleješ ji na suchou zemi. Z vody, kterou nabereš z Nilu, se stane na suché zemi krev.“ 

(Exodus 4:10-11) Ale Mojžíš Hospodinu namítal: „Prosím, Panovníku, nejsem člověk výmluvný; nebyl jsem dříve, nejsem ani nyní, když ke svému služebníku mluvíš. Mám neobratná ústa a neobratný jazyk.“ 11  Hospodin mu však řekl: „Kdo dal člověku ústa? Kdo působí, že je člověk němý nebo hluchý, vidící nebo slepý? Zdali ne já, Hospodin? 

(Exodus 4:12-13) 12  Nyní jdi, já sám budu s tvými ústy a budu tě učit, co máš mluvit!“ 13  Ale Mojžíš odmítl: „Prosím, Panovníku, pošli si, koho chceš.“