Páginas vistas en total

domingo, abril 30, 2017

NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ

Neděle 30. dubna 2017

INTROIT
„Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho naději složí, k duši, jež se na jeho vůli dotazuje. Je dobré, když člověk potichu čeká na spásu od Hospodina.“(Pláč)

MODLITBA
Náš milý a milosrdný Bože,
ve světě, v práci, na internetu, v rodině, v nás se toho tolik děje! Jedna událost střídá druhou, někdy ani nemáme chvíli klidu, abychom mohli vše plně prožít a přemýšlet
o všem. Někdy ani nechceme mít klid, jsme závislí na tom, aby se něco dělo. Přicházíme v neděli do kostela, trochu
se ztišit, nechat doběhnout události všedních dní a zažít svátečnost, odpočinek. Chceme potichu čekat na tvou spásu, na slovo, které nás povzbudí, dodá nám sílu a ukáže směr, kam se vydat, kam napřít své síly, komu darovat svůj čas a komu svou lásku, komu dlužíme omluvu a odpuštění. Pošli nám, prosíme, svého svatého Ducha,
aby při nás vál a svého Syna, aby při nás stál. Amen.

1. BIBLICKÉ ČTENÍ   Jr 32,1-15  
2. BIBLICKÉ ČTENÍ   Jr 32,16-17, 22-25 a 26-28, 36-44

KÁZÁNÍ
Zasadit strom, postavit dům, zplodit syna – to všechno je dílo veliké naděje. Zasadím strom, protože věřím, že moje děti, vnoučata z něho budou mít kyslík, radost a užitek. Postavím dům, protože věřím, že to má smysl – něco stavět, budovat, vytvářet prostor a bezpečí pro svou rodinu, pro život. Zplodím syna, protože chci někomu předat svoje geny, svoje dovednosti, svoje hodnoty, péči, vzpomínky, lásku, víru a naději.
Zasadit strom, postavit dům, zplodit syna. A to všechno navzdory – navzdory nejistotě ve světě, navzdory hrozící válce, navzdory ekologické krizi, navzdory své vlastní lenosti, ustrašenosti, nemajetnosti.
Je velký rozdíl, jestli žiju s nadějí anebo s beznadějí. Je velký rozdíl, jestli věřím, že něco dělat, vytvářet, měnit, předávat má smysl anebo jestli žiji s pocitem, že nic nemá smysl, že to stejně všechno řídí ti nahoře, židé, zednáři, mocnosti, že je to všechno jen marnost a stejně jednou všichni umřeme a nic po nás nezbude.
Je velký rozdíl, jestli hledám v životě a ve světě to dobré anebo mám oko a ucho vycvičené na špatné zprávy.
Jak je možné, že někdo žije s nadějí, s pocitem, že život a svět je dobré Boží stvoření? Co dělá život nadějným a radostným? Je tím důvodem bezstarostný život? Finanční zabezpečenost? Zdraví? Naivita?
Znám spoustu lidí, kteří v životě hodně trpěli, a přesto je humor neopustil. Je asi i statisticky dokázáno, že mnoho lidí v zemích tzv. třetího světa prožívá štěstí, a přesto nejsou hmotně zajištěni.
Čím to tedy je? Myslím, že žít s nadějí znamená žít s vírou v Boží požehnání –  Pán Bůh nám žehná a to, co třeba nestihnu dodělat, dokončit, za mě Pán Bůh dotáhne.
Já ten strom, který teď sázím, už neuvidím v plné kráse, ale Pán Bůh se o něj postará, dá vodu, dá slunce, a proto neváhám sázet.

Jeruzalém je obležen babylónskými vojsky, ve městě je hlad, šíří se nemoci a beznaděj a Jeremiáš, kterého judský král Sidkijáš kvůli hlásání špatných zpráv vsadil do vězení, kupuje pole, uzavírá smlouvu přesně podle všech zvyklostí, veřejně, dvakrát vyhotovenou a schová ji do hliněné nádoby, aby se uchovala po  mnoho dní.
Co je to za nesmysl? Proč Jeremiáš dělá takovou bláhovost? Odpověď je docela jednoduchá, protože mu to řekl Hospodin. A Hospodin vidí dál, vidí znovu vybudovaný Jeruzalém, obnovené království. Hospodin změní úděl Judy i úděl Izraele. Hospodin má pro nás všechny naději. I kdyby naše země ležela v troskách, i kdyby se příroda proměnila v pustinu a moře v souš, opět to všechno Hospodin vybuduje jako na začátku. Ránu zahojí a vyléčí, uzdraví nás a zjeví nám hojnost pokoje a pravdy. To je zaslíbení, na které se smíme spolehnout.
To je zaslíbení, které dává smysl našemu životu a našemu jednání.
Koupit si dům od svého příbuzného v Anatótu, to je podobné jako byste si dnes zcela při zdravém rozumu koupili dům v záplavové oblasti anebo ještě spíše ve válkou zmítané Sýrii. Anatót byl totiž v tu dobu zcela jistě dobyt Babylóňany. Lidé se překotně zbavovali majetku, nabízeli domy, pole, zahrady za směšné peníze, ale nikdo je nechtěl koupit. K čemu by to bylo? Lidé byli smutní, nešťastní, zklamaní. Dolehl na ně tvrdě Boží soud za jejich nevěrnost, chtěli si žít po svém, bez Boha a teď budou muset svojí zaslíbenou zem opustit. Jediný, kdo Pána Boha poslouchal, i když občas nechápal, byl Jeremiáš a udělal velmi zvláštní věc, zdánlivě nesmyslnou a bláznivou. Koupil jedno bezcenné pole od svého příbuzného a lidé si ťukali na čelo a říkali si: „Proč jen si Jeremiáš kupuje to pole? K čemu mu to bude? Vždyť z toho nebude nic mít.
A není to divné. Všem nám říká, že tahle země není pro nás a pak si tady koupí pole…“
Jeremiáš sice poslech Hospodina, koupil pole, ale má velké pochybnosti, které vkládá do modlitby. To se mi líbí – Jeremiáš udělá to, co po něm Pán Bůh chce, ale pak v modlitbě bojuje o smysl toho všeho, vybalí před Bohem svoje pochybnosti a otázky a chce odpověď. „A ty, Panovníku Hospodine, mi teď říkáš: „Kup si za stříbro pole a povolej svědky!“ Vždyť město bude vydáno do rukou Kaldejců.“ 
Jinými slovy „Jaký to má smysl?“ Tuhle otázku asi znáte. Možná jste si ji sami mnohokrát položili… možná jste ji už Pán Bohu mnohokrát při modlitbě položili…jaký je smysl mé nemoci, mého trápení, mého neúspěchu, bolesti mých blízkých? A možná jste si sami nějak odpověděli anebo zaslechli Boží odpověď.
Jeremiáš dostává odpověď milujícího Boha, který už při soudu myslí na záchranu, na obnovu, na péči a bezpečí svého lidu. Chce jim dát jedno srdce a jednu cestu, aby se Pána Boha báli po všechny dny, protože pak se bude dobře dařit i jejich synům a dcerám. A dokonce i tu bázeň jim vloží do srdce. Prostě i to jediné, co po nich bude chtít, jim dá sám do srdce. A pak se ze svého lidu bude veselit, z celého srdce i z celé duše bude prokazovat dobro.
To je krásný obraz Boha veselícího se a prokazujícího dobro. Tento obraz si podržte a nechte. Obraz Pána Boha, který má pro nás naději. Každý, kdo žije má naději a právě tato Boží naděje pro nás, pro tento svět, pro tuto zemi dává našemu životu smysl, radost, odvahu. Pak budeme dělat třeba i věci, které nám nic nepřinesou, ale udělají dobře někomu jinému a Pán Bůh se z toho bude veselit. Amen.

Pane Bože, odnauč nás počítat, co z toho budeme mít. Nauč nás myslet na Tebe, že z toho budeš mít radost, že z nás budeš mít radost. A dej nám víru v tvá zaslíbení a naději pro nás, pro druhé, pro tuto zemi, pro tento svět. Amen.

sestra farářka Drahomíra Dušková Havlíčková

No hay comentarios: