Páginas vistas en total

domingo, mayo 07, 2017

NEDĚLNÍ SLOVO

3. po Velikonocích - Jubilate 7.5.2017

Biblické čtení: Deuteronomium 6,20-25 Suspirium: Jakub 2,12n
Text kázání: Matouš 5,17-20

17 Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. 18 Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. 19 Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by je však zachovával a učil, ten bude v království nebeském vyhlášen velkým. 20 Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.

S čím vlastně Ježíš přichází? S čím přichází za námi? Jak jsme ho poznali – totiž: Jakého jsme ho poznali a přijali v evangeliu? Když jsme evangelium uslyšeli, když k nám v něm Ježíš promluvil? A jak k nám mluví teď? Co slyšíme v evangeliu – v tom, s čím za námi i dnes Ježíš přichází? Vždyť z toho vzniká a žije naše víra. Od toho se odvíjí náš život – jak se rozhodujeme a jak jednáme, jak žijeme?
Tady v tomto oddíle o hojnější spravedlnosti Ježíš zápasí s míněním a s postoji těch, se kterými se setkává. S nimi konfrontuje svoje názory. Docela konkrétně: Konfrontuje svoje porozumění, svou interpretaci obsahu Starého zákona. Starého zákona, jak ho nazýváme my křesťané. Toho, co pro židy představuje dvojice ´zákon a proroci´.Vlastně tedy Ježíš srovnává to, s čím přichází Starý zákon a jak tomu rozumí on sám: Jsou to jen ty jednotlivé předpisy, ustanovení a práva, která svému lidu přikázal Hospodin? A které je třeba bedlivě dodržovat, aby se nám to počítalo za spravedlnost? Jak to stanoví a předkládá Mojžíšův zákon – jak to k nám zaznělo z knihy Deuteronomium?
Tady o to Ježíš zápasí. To srovnává. Nestaví se proti Starému zákonu. Říká, že v tomto smyslu on sám nepřináší nic nového. Jeho poselství o Božím království nestojí proti poselství Starého zákona, ani nestojí nad ním. To je ten Ježíšův zápas. Evangelium se nevymezuje proti Starému zákonu. Ježíšovo poselství je naplno obsaženo už ve Starém zákoně. Dokud nezaniknou nebesa a země, tak nezanikne ze Zákona ani to nejmenší písmenko, ba ani jednotlivý tah v písmenu. Nic z toho původního, Mojžíšova, zákona.
A to do té doby, dokud se všechno to nestane, dokud se to nenaplní. Ježíš právěže nepřišel zrušit, zneplatnit Zákon ani Proroky. Ale přišel je naplnit. A právě o to zápasí.. O to, čím jsou – v čem jsou - všechna ta ustanovení a předpisy naplňována.
Ježíš dává přednost milosrdenství před přesným dodržováním a plněním jednotlivých příkazů, jak je tehdejší zákoníci sebrali a jak je interpretovali. A jak se vyžadovalo, aby se plnily. Ježíš přichází s tím, že právě milosrdenství je naplněním toho, oč v Mojžíšově zákoně jde. A tak že on sám Zákon a proroky naplňuje, nikoli že je ruší. Všechno to, co nám Starý zákon předkládá, je lépe a přesněji pochopeno jako cesta milosrdenství než jako snůška jednotlivých předpisů a nařízení. V tom se naplňuje a tím se doplňuje Boží spravedlnost. Doplňuje se hojnější spravedlností, cestou milosrdenství.
Vpodstatě by ani nešlo Zákon obejít a zrušit. Zákon, Písmo, platí totiž doslova a do písmene, docela až do toho nejmenšího tahu, který písmena obsahují. Jenom ale – ta slova a písmena v souhrnu říkají něco jiného, než jak to předkládají k plnění zákoníci a jak to dodržují farizeové v Ježíšově době. Ten celkový souhrn a vyznění, to je něco jiného než pouhý výčet a součet jednotlivých příkazů.
Ježíšův pohled při tom není moralistický – dodržovat každý jednotlivý předpis doslova a do písmene. Ani není Ježíšův přístup takzvaně fundamentalistický: Doslova a do písmene věřit všemu, co a jak je napsané – že tak to je a tak se to stalo, a tak a tak je to třeba dodržovat.
Pro Ježíše Starý zákon obsahuje a přináší především zaslíbení, příslib, naději. A to, co slibuje, tak to se doslova a do písmene stane. Nezanikne to. Je potřeba to naplňovat. A s tím přichází Ježíš za námi i dnes.
O to i dnes zápasíme. Tak jako už křesťané, pro které Matouš sepsal své evangelium. Nejsme to my, kdo zlehčuje Zákon. Zlehčuje ho každý – tak jako zákoníci a farizeové - každý, kdo z něho dělá jen soubor, součet, výčet předpisů a směrnic, které je potřeba dodržovat. Ale Zákon a prororci jsou ve skutečnosti o něčem jiném To je Ježíšova interpretace.
Přitom ten zápas není ani: buď a nebo. Boží království se neuzavírá pro nikoho. Ale ten, kdo by i to nejmenší přikázání opravdu naplňoval a jednal milosrdně a také to učil, ten bude mít v Božím království respekt. Ježíš ale neříká, že ten, kdo bude Zákon a Proroky vykládat obdobně jako farizeové, že ten se tam nedostane – že mu snad v Božím království přibouchnou dveře. Ne, ale bude pokládán za nejmenšího.
“Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.“ Hojnější spravedlnost: Naše spravedlnost má přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů. Že by to tedy znamenalo dodržovat ještě více příkazů a předpisů, ještě lépe je doslova a do písmene naplňovat – a takhle dělat ještě víc pro spravedlnost než dělají farizeové?
A co ve chvíli, kdy se v životě ztrácím? Kdy troskotám a nevím kudy kam – nevím co a jak dál? Ježíšova hojnější spravedlnost opravdu naštěstí neznamená plnit víc předpisů. Ani usilovat o víc čárek za dobré skutky. Hojnější spravedlnost znamená vzít to za jiný konec. Ale jak? Jak to naplňuje a uskutečňuje Ježíš?
Jistě jinak než farizeové. Ovšem farizeové – to přitom nebyli žádní pokrytci, jak chápeme toto označení dnes my. Že by něco jiného říkali a jinak jednali. Že by svou spravedlnost, tak jak jí rozuměli, že by ji jen předstírali. To vůbec ne. Farizeové byli zásadoví, spravedliví, slušní lidé, kteří co mysleli a říkali, to také doopravdy dělali.
A přece je Ježíš tolikrát nazývá pokrytci. Jenže pokrytectví, které jim Ježíš vyčítá, to není taková povrchní přetvářka. Co jim tedy ale Ježíš vyčítá jako pokrytectví? Že vlastně při vší své obětavosti a zásadovosti, že při tom myslí jen na sebe.
A tak když Ježíš zápasí o hojnější spravedlnost, tak ukazuje a vede nás znovu k milosrdenství. A milosrdenství – to se týká druhého. Je to život – je to jednání tváří v tvář bližnímu. Je to předpis (pokud to tak smíme říci), který se netýká jen mne, ale nás obou – mne a druhého vedle. Milosrdenství – hojnější spravedlnost, ta se odehrává a naplňuje právě při druhém – při bližním. Nikoli s vlastním pohledem upřeným do zrcadla sám na sebe.  Amén.



Pane Ježíši Kriste, díky za to, že nás vedeš k hojnější spravedlnosti – k milosrdenství, které neobohacuje jen nás samotné, ale i druhé. A že nás učíš vidět evangelium v perspektivě milosrdenství už ve Starém zákoně – v jeho Zákoně a Prorocích. V předpisech a ustanoveních, která se naplňují tak, že obohacují náš společný život. A v prorockých příslibech, které i pro nás pootevírají naději pro chvíle troskotání, nemoci i bezmoci, stejně jako od počátku ohlašovaly mesiášův příchod – a Kristův kříž a vzkříšení. Prosíme o schopnost vidět, jak naplňovat tvou hojnější spravedlnost. Prosíme o sílu hojnější – milosrdnou – spravedlnost uskutečňovat a naplňovat.  Amén.

bratr farář Jaroslav Fér

No hay comentarios: