Páginas vistas en total

domingo, diciembre 10, 2017

NEDĚLNÍ SLOVO

2. adventní – 10. prosince 2017

Biblické čtení: Lukáš 3,1-6.10-14 Suspirium: Zjevení 1,4b
Text kázání: Izajáš 40,5-8

5 “I zjeví se Hospodinova sláva a všechno tvorstvo společně spatří, že promluvila Hospodinova ústa.“ 6 Hlas toho, jenž praví: „Volej!“ I otázal se: „Co mám volat?“ „Všechno tvorstvo je tráva a všechna jeho spolehlivost jak polní kvítí. 7 Tráva usychá, květ vadne, zavane-li na něj vítr Hospodinův. Věru, lid je pouhá tráva. 8 Tráva usychá, květ vadne, ale slovo Boha našeho je stálé navěky.“

“I zjeví se Hospodinova sláva a všechno tvorstvo společně spatří, že promluvila Hospodinova ústa.“ Tady to Izajášovo slovo patří k zaslíbením o příchodu Mesiáše. Však se v Ježíši Kristu prokázala Boží láska, Hospodinův zájem o nás – a my jsme svým způsobem skutečně jen jako tráva. V Ježíši z Nazareta se zjevila Hospodinova sláva. I když hodně zvláštním způsobem – narozením dítěte v betlémské stáji.
Tak tomu zaslíbení rozumíme. Tak ho tady rozpoznala Kristova církev. A proto patří k adventním slovům, k adventním zaslíbením. ´Zjeví se Hospodinova sláva a všichni se toho stanou svědky´.Když to takto povíme a interpretujeme, pak v tom je velké očekávání – a velké ambice. Velké adventní očekávání, že Hospodinovu slávu spatří společně všechno tvorstvo.
Jenomže nakolik je to skutečností? Nakolik se to naplnilo? A naplňuje? Jak my sami jsme tím zasaženi? Že Hospodinovu slávu, když se zjevila a stala skutečností v betlémské stáji, že ji opravdu spatří všichni – a stanou se o tom svědky? O všech to evidentně neplatí. A nakolik jsme tím zasaženi sami? Opravdu rozumíme dobře tomu Izajášovu slovu jako velkému adventnímu očekávání?
Pokud advent vnímáme jen jako období před vánočními svátky, potom se to Izajášovo slovo splnilo jen zčásti. Hospodinova sláva se v betlémské stáji zjevila. Ale zdaleka ji všichni nespatřili. Nestala se viditelnou, nestala se zjevnou všem.
Zjevila se v příchodu Ježíše z Nazareta. Stala se skutečností. Ale je to skutečnost, která nás zasahuje nějak z druhé strany. Je to skutečnost, která vstupuje z Boží strany do našeho světa – zasahuje do našeho života. V Ježíši Kristu za námi tehdy přišel Bůh. Je to Boží příchod, Boží advent, k nám a pro nás. To je právě to Izajášovo slovo – a je v něm opravdu adventní příslib a adventní očekávání. Příslib příchodu, očekávání na příchod.
Jen ten advent, ten Boží příchod za námi, k nám a pro nás, ten je širší, než my si advent představujeme. Je to širší spektrum, než jak my sami běžně adventu rozumíme.
Advent není jen očekávání a příprava na vánoce. Jistě vůbec ne ta vnější příprava s různými adventními symboly – rozsvícenými svíčkami, adventním věncem či ochranovskou hvězdou.
Advent ale není jen čas, který nás vede k vánocům, který nás nasměrován k tomu, že se v betlémské stáji naplnilo to Izajášovo zaslíbení – že se zjevila Hospodinova sláva v betlémském dítěti.
Vlastně to veliké adventní očekávání a naplňování, uskutečňování, asi nejlépe vyjadřuje slovo, které říká Jan v knize Zjevení: “Já jsem ten, který je a který byl a který přichází“. Tak je asi nejplněji, nejlépe vyjádřeno všechno to, co adventní očekávání obsahuje.
Ano, adventní očekávání nás připravuje na vánoce. Je to čas zastavit se a soustředit se. To adventní očekávání nás soustřeďuje a ukazuje k té úžasné skutečnosti, která se tehdy v betlémské stáji stala. Myslíme na to, co se už stalo, když Ježíš Kristus přišel za námi a pro nás. Hospodinova sláva se v něm zjevila. Ale jen někteří ji spatřili a svědčili a nesli zprávu o tom dál.
Ale adventní očekávání nás soustřeďuje i na další rovinu. Ukazuje nám k tomu, že Pán Ježíš Kristus přichází do našich dnů, do našeho života, do naší přítomnosti – dnes. A co to pro nás znamená? Co máme dělat? Tak se ptají lidé Jana Křtitele. A co mám volat, ptá se Izajáš? Na to nás adventní očekávání soustřeďuje: Co a jak máme říkat? Co teď dělat? Vždyť Pán Ježíš Kristus přichází za námi. A Hospodinova sláva se zjevuje nám. Spatřili jsme a máme nést zprávu o tom dál. Zprávu o Božím milosrdenství, které se zjevilo, které se v Ježíši Kristu otevřelo a otevírá. Zprávu o naději, která dává životu zaměření a smysl. A v tomhle zorném úhlu vidět ostatní kolem sebe. Být k nim otevřený, dodávat naději, povzbuzovat, a všelijak jinak nadržovat životu – jako jeden z malých Ježíšových bratrů a sester.
A adventní očekávání nám ukazuje ještě dál. Otevírá nám ještě víc – další rovinu. Ukazuje nám na to, že ten, který byl a který tu je, že ten také ještě přijde. To adventní očekávání nám otevírá i naši budoucnost. Pán Ježíš Kristus přijde, Hospodinova sláva se zjeví.
To všechno je adventní očekávání. Přivádí nás znovu k tomu, co se stalo v Betlémě. A vede nás dál, dopředu – do naší budoucnosti, do které i  nás Pán Ježíš Kristus zahrnuje. Nás s naší budoucností.
A ukazuje a vede nás teď: Co máme dělat? Co mám volat? Izajášovo volání nám ukazuje, jak málo stačí, aby se náš život zlomil jako stéblo trávy. Jak snadno podléháme nejrůznějšímu tlaku ze svého okolí – i tomu, k čemu nás tlačí a k čemu nás vedou naše touhy, dobré i zlé, až i tlak hříchu. Jak snadno nás zavede, kam nechceme.
Když se Jana Křtitele ptají jeho současníci: Tak co máme dělat? – vlastně se od něho nedovědí nic převratného. Právě jen to, aby se k druhým chovali dobře, aby se nedali svést k zlému. Aby s druhými jednali s láskou – aby v nich viděli svoje spolubližní. A aby svou práci a svoje povolání vykonávali odpovědně.
S láskou, s nadějí adventního očekávání. V důvěře, že ten, který byl a který je, také ještě znovu přijde. Takové je celé to Izajášovo adventní zaslíbení. Zahrnuje pro nás minulost, současnost i budoucnost.
Hospodinova sláva se zjevila v betlémské stáji. Zjevuje se pro nás a při nás – objevujeme svou důvěru a reagujeme svou nadějí a svou láskou. A pak se to Izajášovo slovo stane naplno skutečností: “I zjeví se Hospodinova sláva a všechno tvorstvo společně spatří, že promluvila Hospodinova ústa“. Amén.

S radostí a vděčností se k tobě obracíme, Pane Bože náš. Za tvou věrnost, za to, že na nás myslíš a že za námi, do naší časnosti, přicházíš ze své věčnosti. Dávej nám schopnost, sílu a dar svého Ducha, ať společně zahlédneme tvou slávu – tvou přítomnost kolem sebe i v sobě. A ať ji neseme docela všedním a přece neobyčejným způsobem dál. Způsobem solidarity, odpovědnosti, lásky. Amén.

bratr farář J. Fér

No hay comentarios: